Slogan sice nic neříkající o záměrech ANO, přesto ale výmluvný a dobře srozumitelný. Skoro jako kdysi ono heslo OF – Nejsme jako oni. A oni byli a možná v řadě případů ještě i horší.

Neuplynulo ještě ani sto dnů nové vlády a už se ukazuje, že volbou ANO se český občan vládních nemehel hned tak nezbavil. Dalo by se říct, že životní zkušenosti, důstojnost daná profesorským titulem a typická ženská grácie by měly být zárukou schopnosti, solidnosti a respektu.

Zdá se však, že ne tak u nové ministryně spravedlnosti profesorky trestního práva Heleny Válkové. Je sice pravdou, že politické zkušenosti získávala poměrně dlouho, nejprve řadu let v KSČ, potom jako celá řada kariéristů hned po listopadu 1989 přešla z tábora jedné vládnoucí strany do tábora druhé – OF. Nakonec zakotvila v současném vládním ANO, program neprohraj, ideje neideje. Prostě být při tom.

Téměř 20 let učila na právnické fakultě v Plzni, od roku 1998 jako šéfka katedry trestního práva. Profesorskou habilitaci však absolvovala na lokální právnické univerzitě ve slovenské Trnavě v roce 2006. Zvláštní….

Šéfkou katedry trestního práva v Plzni byla až do roku 2009, tedy po celou dobu studia externích rychlokvašek, zejména z řad „studentů“ pracujících v orgánech činných v trestním řízení. Taky zvláštní …. V roce 2009 byla po neshodách s původním vedením fakulty  odvolána, pravda, v době, kdy byla na dovolené, z funkce vedoucí katedry. Nikoli však pro kritiku „rychlostudentů“, jak sama uvádí. Do té a do kritiky dalších nepravostí se pustila až v rámci své vendety po svém odvolání.

Její touha po osobní pomstě jí však brzy přerostla přes hlavu a díky široké mediální podpoře i přes hranice budovy samotné plzeňské  právnické fakulty a spustila neskutečnou vlnu tsunami, která hrozila smést do propadliště dějin nejen „osobní nepřátele“ paní profesorky, ale i samotnou paní profesorku a s ní i celou fakultu, na níž řádně studovaly stovky či spíše tisíce normálních studentů, kteří poté několik let žili v nejistotě, zda, kdy, kde a za jak dlouho ukončí svá studia.

Na rozdíl od rychlokvašek, které ve velké většině vystudovaly v době, kdy byla paní profesorka vedoucí katedry trestního práva a které své „diplomy“ pevně třímaly v rukou a navzdory mediálnímu troubení jim prakticky všem zůstaly.

Ač svým tažením dosáhla svého a na pozici šéfky katedry se opět vrátila, po dalších dvou letech v roce 2011 zase pro neshody, tentokrát už s novým vedením fakulty opustila po téměř dvaceti letech rozvaliny akademické půdy, jejíž základy sama úspěšně podkopala. Dehonestovaná plzeňská práva už asi pro paní profesorku nebyla dostatečně reprezentativní.

Z občanské šedi opět vyplula v poslaneckých volbách 2013 a zejména koncem ledna 2014, kdy se stala ministryní spravedlnosti za Hnutí ANO v němž se momentálně nachází. Netrvalo dlouho a opět se dostala na přední stánky médií, tentokrát kritikou těch, kteří uctívají oběti českých občanů, kteří byli zabiti, popraveni či umučeni v letech německého protektorátu ve čtyřicátých letech minulého století v době nacistické okupace.

Paní profesorka trestního práva ze slovenské trnavské právnické fakulty prohlásila, že přeci se tehdy toho zas až tolik nestalo…. Hmm. Lidice, Ležáky, tisíce popravených na základě stanného práva či odbojové činnosti, bez řádných soudů, možnosti obhajoby, na základě právní zvůle, tohle bagatelizovat a s právním vzděláním , to je dost silné kafe.

A pro ministryni spravedlnosti ve společnosti s vyspělou politickou kulturou zcela likvidační a s pozicí ministryně spravedlnosti neslučitelné. Ne tak v Česku, kde místo okamžitého odvolání takovéto „odbornice na trestní právo“ z postu ministryně spravedlnosti jen její „stranický šéf“ pohrozí z pozice ministra financí prozkoumáním daňového přiznání majiteli média, které „perly“ paní profesorky poskytlo široké veřejnosti. Ne, zastrašování to určitě nebylo, žijeme přeci v demokracii.

Neuplynulo mnoho času a paní ministryně spravedlnosti začíná spouštět novou vlnu tsunami, tentokrát ve správě českého vězeňství. Prazvláštním a prapodivným způsobem realizované odvolávání šéfa vězeňské správy, kterému dost dobře nikdo nerozumí (tedy tomu odvolávání), se po vzoru bývalého ministra vnitra Kubiceho pouští paní ministryně do operace, která může skončit buď bezvládím a nebo dvojvládím…

Kubice byl ale původní profesí taxikář… a možná i jeden z těch, o kterých hnutí ANO mluvilo na svých předvolebních billboardech…

Nad činy paní ministryně už sice kroutí hlavou gesční parlamentní výbor, vážně by se jimi ale měl především premiér ČR. A neměl by skákat na vidle nabízené směny ministerstev zdravotnictví a spravedlnosti, které požaduje vicepremiér Babiš ve snaze se zřejmě dost pomstychtivé ale asi ne příliš schopné paní profesorky elegantně zbavit.

Bohuslav Sobotka by si měl vzpomenout na slova svého předchůdce, dnes prezidenta ČR, Miloše Zemana, který pravil, že jen schopný premiér umí včas odvolat neschopné ministry a měl by neprodleně požádat svého zástupce Andreje Babiše o personální řešení na ministerstvu spravedlnosti dříve, než paní Helena rozpoutá další nesmyslnou válku.

Ostatně nebylo by to poprvé v lidských dějinách, co  by Helena byla příčinou hloupé, leč tragické, války. A paní ministryně je nejen Helena, ale ještě i Válková.

Michal Kraus        
Psáno pro Prvnizpravy.cz