Musel jsem odpovědět: bohužel ne. Proč? První pocit byl spojen s již dlouho mrtvým otcem. Ten měl Suliku velice rád, byla to jeho oblíbená písnička, a jedna z mála, kterou mě naučil on, a ne babička. Traduje se, že byla oblíbenou i Stalinem (Jozef Visarjovovič Džugašvili). Druhý pocit mě zavedl do doby působení na Kavkaze: V Soči, Gruzii, Arménii. Pocity vytvořili přání využít odpoledne1.ledna 2020 k zamyšlení se nad hudbou, písněmi a realitou současné doby a napsat příspěvek spojený s písničkami.

Již v první sloce jsem zaměnil slovo Suliko: Hledat milé hrob šel jsem v dál, mučil srdce mé bol a žal. Tebe budu mít věčně rád, kde jsi, lásko má, dej mi znát. Záměnu Suliky za lásku nebudu vysvětlovat. Připomínám pouze, že jsem se s jednou osudovou, která mi darovala dcery, seznámil na Kavkazu. Odtud jsem si také přivezl mimo jiné informaci, která indikuje, že Stalinem oblíbenou písničkou byla Gaprindi Shavo Mertskhalo. V češtině Černá vlaštovičko – je píseň o vojákovi, jehož sestra prosí vlaštovku odletět, najít bratra a předat mu prosbu, aby se vrátil. Píseň vyjadřuje celý smysl a ducha doby a války. Proslavil ji, pokud si dobře vzpomínám významný gruzínský zpěvák a učitel Hamlet Gonashvili.

Během vzpomínky a následujícímu poslechu písní se mi vybavila Arménie. Tam se narodil můj přítel Artur. Neobvykle nadaný člověk, i humorem. Byl moji spojkou na ministerstvu v Jerevanu, když jsem pracoval v Arménii po hrůzostrašném zemětřesení (7,2 Richterovy stupnice, 7. prosince 1988 v 11:41 místního času, s epicentrem nedaleko města Spitak) na složitých projektech. Kvůli otřesům musela být například uzavřena i jaderná elektrárna v Mecamoru. Kvůli těžko představitelným škodám dnešní generaci, umožnila tehdejší vláda Arménské SSR poprvé v historii SSSR přístup zahraničním pracovníkům na své území.

K nehmotnému dědictví lidstva totiž patří různé talenty každého z nás. Jsou to dary Vesmíru, pro někoho dary Boha, Alláha nebo jiných, námi vymyšlených dárců. Protože se dary nikde a nikdy neodmítají, je s nimi spojená povinnost o ně pečovat a rozvíjet je ku prospěchu všech.

V současné době má Čína k dispozici širokou škálu vesmírných technologií. Dovolují odpalovat, podobně jako v roce 2016 velký počet raket, z nichž sedm patřilo do rodiny Long March (z čínského Chángzhēng, tj. dlouhý pochod). V listopadu 2016 vzlétla již raketa Long March 5 schopná dopravit na nízkou oběžnou dráhu Země 25 t nákladu. V dubnu 2017 Long March 7 Y2. Jestliže Long March 5 má výkon srovnatelný s americkou Delta IV Heavy, evropskou Ariane 5, to raketa Long March 9 má být schopná vzletět s nákladem o hmotnosti 140 t. A tady končí nejenom pro Evropský kosmický program legrace. Proč?

K dalším technologiím Číny patří systém určený k ochraně vlastních satelitů před vesmírným odpadem (od roku 2015), a ke sledování kosmického odpadu ve velikosti méně než 1 cm. Na oběžné dráze je smetí tohoto rozměru přibližně sto milionů. Nevím, kdo z českých politiků a ministrů si prostudoval Bílou knihu z prosince 2016. V ní je podrobně popsán úmysl rozšířit vesmírný program, zvýšení rozpočtu ve velikosti 6 miliard USD za účelem zajištění financování nových projektů. Nastiňované mise v Bílé knize se plní podle plánu! Lunární sonda Chang'e-5 přistála na Měsíci, druhá vesmírná laboratoř Tiangong 2 (česky nebeský palác) je ve výstavbě a má být v tomto roce vynesena na oběžnou dráhu (5. března). Další sonda v srpnu 2020. Více modulární vesmírná stanice v roce 2021-2022. NASA placené komerční produkty mají dosednout na povrch Měsíce v roce 2021, aby mohl být splněn záměr přistání amerických astronautů na Měsíci v roce 2024. Plánované ukončení provozu Mezinárodní vesmírné stanice po roce 2025 tak může způsobit závislost vesmírného výzkumu na Číně, pokud se stane jedinou zemí se stálou vesmírnou stanicí, odejde li RF.

I v této oblasti zastává ČLR již dnes vedoucí místo. To dokazují testy velkých rojů bezpilotních letadel v roce 2017 a letové zkoušky čínské univerzity obranných technologií NUDT (National University of Defense Technology). Přibližně dvě desítky malých dronů využívaly taktiku roje, tj. létaly v účelové formaci, komunikovaly mezi sebou, koordinovaly svůj postup nebo si podle aktuální situace rozdělovaly úkoly.

Svoji budoucnost si na představitelnou dobu prohrály mnohé hudebně nadané státy, včetně Gruzie. Kdyby její vedení nebylo pod vlivem USA, zabývalo se tím, co umí a naslouchalo alespoň týdně Černé vlaštovce, nedošlo by v roce 2008 k pětidenní válce. Pět dnů pomohlo vedení RF si potvrdit, že komunikace a logistika vojenských částí je mizerná, vojenská výzbroj a kvalita jsou výborné.

Co se týče války v Gruzii, bylo a je to zajímavé čtení, především ve spojení s vysvětlováním různých generálů. Nemám pochyb, že bude zajímavým i ve vztahu k následkům cvičení NATO ve státech EU nejenom v tomto roce. Že se nejedná o auta v ceně cca 540 tisíc USD za kus, kterých USA ztratily jenom v Iráku na tisíce, ale o něco víc, indikuje skutečnost, že do dnešního dne RF nedovolila návrat aut ani zabavených kontejnerů.

Milovníci vojenské techniky a trofejí mají možnost navštívit muzeum v Rjazani a jiných městech RF a připomenout nejenom sobě poslední sloku Černé vlaštovičky: Vrať se domů z bitevního pole. Šťastný je ten, koho doma čeká věrná žena. Leť proto vlaštovičko černá. Politici a generálové mluvící o míru by měli denně zpívat - Bílá holubičko. A opakovat poslední verše – Už jsem obletěla, dokola celý svět, lidé vojny nechců, zabíjat nebudú, chcu sa rádi měť, ludé vojny nechců, zabíjať nebudú, chcu sa rádi měť. Souhlasu netřeba.