Jde např. o íránskou kreslířku komiksů, která strávila rok za mřížemi (důvod není uveden, zřejmě za hanobící karikatury vedoucích představitelů „strany a státu“), dále také uzbeckou fotoreportérku, která se znelíbila režimu v Taškentu dokumentací života na uzbeckém venkově. Posledním z nositelů této honosné ceny je také ruský umělec Pjotr Pavlenskij, v minulosti proslulý několika skandálními uměleckými akcemi v Moskvě a Petrohradě, který např. loni v listopadu v přítomnosti novinářů zapálil dveře sídla ruské tajné služby na moskevském náměstí Lubjanka. Minulý měsíc byl za to odsouzen k pokutě a k nápravě škody. Není pochyb, že si tito bojovníci za lidská práva Havlovu cenu zaslouží!

Aby byl výčet nositelů této ceny úplný nutno doplnit, že předloni Havlovu cenu za kreativní protest získaly zvrhlé ruské punkerky ze skupiny Pussy Riot, tolik opěvovanými a uznávanými některými politiky TOP 09 jako ty správné „bojovnice za svobodu slova a lidských práv“, právem odsouzené do vězení za popěvek proti Vladimiru Putinovi, když svůj umělecký protest nemravně „vykřičeli“ v moskevské katedrále. Jak z uvedeného vyplývá, vybrané osoby (nazývat je osobnostmi by bylo příliš nadsazené a neadekvátní) a jejich ocenění za angažovanou činnost, které „se měli dopustit“ vůči režimům toho kterého státu, je opravdu více než záslužná. O to víc, že cena nese jméno Václava „Flašky“ Havla, což význam tohoto ocenění opravdu významně „morálně“ umocňuje.

Byla-li řeč o oceněném P. Pavlenském je namístě poznamenat, že jak byl touto cenou oceněn, tak mu byla  tato cena zase zpětně odejmuta a to z pozoruhodných důvodů a sice, že peněžní odměnu ( 150 tis, norských korun, resp. cca 330 tis. Kč) jmenovaný chtěl obstarat právní pomoc odpůrcům ruského režimu, kteří mají strávit až čtvrt století za mřížemi. Odebrat Pavlenskému cenu však vyvolalo mezi ruskými intelektuály smíšené reakce. Jedni tvrdí, že podle stejných kritérií by měl o všechny ceny přijít i akademik Andrej Sacharov, protože se rovněž snažil zajistit obhajobu i teroristům obviněným z výbuchu v moskevském metru, jiní připomínají, že se ceny neodebírají zpětně, když např. Barack Obama, Jásir Arafat či Jicchak Rabin nebo Lech Walesa  (ten by zase nejraději proti Rusku použil sílu a hned by střílel) a  nepřišli o Nobelovu cenu míru, přestože de facto žádný mír nezařídili.  A sám Václav Havel by prý po takové ostudě nejspíše odebral nadaci právo udělovat cenu s jeho jménem, tvrdí někteří. Jak by však na všechno asi reagoval V. Havel je otázka a uvedené úvahy  by se nemusely, k podivu všech,  vůbec uskutečnit.

Faktem je, že cena HRF na počest Václava Havla je evidentně vypreparovaná na zakázku představitelů amerických kruhů, aby tak Havlovi dodali potřebný šmrnc a zvýšení popularity (např. v případě Letiště Václava Havla apod.),  jakožto člověku zcela loajálnímu a oddanému americké politice, demokracii a jejich establishmentu. Tím se také Havel dostává na roveň stejně „úspěšných“ a oceněných demokratů jako je B. Obama, J. Arafat či J. Rabin a konec konců i tolik uznávaný A. Sacharov, jejichž zásluhy jsou více než problematické. Ale tak už to na světě chodí, „kdo chce psa bít, vždy si hůl najde“, stejné platí i v případě, že „má-li být někdo oceněn, vždy se najde důvod, jak toho dosáhnout!“ Nějaká ta pomocná Švejkova berlička se také vždy najde.

Jiří Baťa