Klesající míru pohybu mladých lidí dokreslují i průzkumy, které mapují, kolik času stráví děti před obrazovkami televizí, tabletů a „chytrých“ telefonů. Tyto moderní komunikační prostředky jsou dnes běžnou součástí našeho každodenního života, většina dětí je používá již od útlého věku, poskytují neomezený přístup k zábavě, informacím a komunikaci s ostatními lidmi. Hlídáme si ale, jestli se z dobrého sluhy velmi brzy nestává špatný pán?

S aktuálními opakovanými zjištěními Střediska analýz a empirických průzkumů Sanep na téma Pohyb a zdraví jsem vás už seznámil. Viděli jsme, že děti stále více vyměňují pohybové aktivity za „aktivní“ interakci s moderními elektronickými přístroji, v jejichž společnosti tráví stále více času denně. Tento trend trávení volného času dětí byl pro mě smutný a varující. Pro porovnání mě zajímalo, jaká je situace ve světě. Vyhledal jsem si průzkumy renomovaných agentur na toto téma z různých zemí světa a nechtěl jsem věřit vlastním očím. Zjistil jsem totiž, že napříč zeměkoulí (Velká Británie, Francie, Německo, Singapur, Hongkong, Austrálie, USA…) jsou děti připoutány k různým obrazovkám většinou ještě mnohem déle, než u nás!

Uvědomil jsem si, že se časy skutečně rychle mění. Není to tak dávno, kdy nás rodiče museli hlídat, abychom si nejdříve splnili povinnosti a teprve potom šli ven, což většinou znamenalo nějakou více či méně náročnou, ale vždy fyzickou aktivitu. Fotbalová „okýnka“ nebo hokej s tenisákem jsme hráli tak dlouho, než nás máma zavolala domů, nechtělo se nám, ale poslouchat se muselo, byly jsme děti a rodiče nám prostě přirozeně a se zájmem o naši budoucnost organizovali život. Jasně, měli jsme výrazně méně možností odreagování a volnočasového vyžití než dnešní děti a možná i proto nás do pohybu nemusel nikdo nutit.

Ve čtvrté sloce zmíněné písně se zpívá:
Tátové a mámy přistupte blíž, jsme vaše děti a s dětmi je kříž,
zlobíme od mala, nechcem jít spát, teď ke spaní vhodná chvíle není.
Je za pět minut dvanáct a čas nechce stát, každý ví - časy se mění.

Můžeme snad jen dodat, že ten kříž s dětmi nesou skutečně hlavně jejich rodiče a měli by se snažit pomoct dětem vybrat tu správnou životní cestu. Nebojím se říct, že je to vlastně jejich povinností. Vzhledem k fyzickému, psychickému i sociálnímu zdraví dětí je omezení fyzicky pasivní zábavy a návrat pohybu do jejich životů nezbytný. A doufejme, že už není více než za pět minut dvanáct!