Diskuze započala na konci roku 2016. Umocněna byla projevem prezidenta hovořícím o možném návratu pátera Koniáše, českého jezuity vyžívajícího se v 18. století za období Temna (Alois Jirásek) v pálení nekatolické literatury. Řeč je o Centru proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH), které počínaje lednem tohoto roku začalo fungovat na Ministerstvu vnitra České republiky. Jeden z  týmů CTHH má za úkol bojovat proti dezinformacím.  Právě zmíněné tažení státu proti hoaxům na sociálních sítích bylo důvodem mnoha negativních reakcí. Vedle toho se však tu a tam objevily názory, které uvedenou iniciativu Ministerstva vnitra vítají. S názorem vyskytujícím se pravidelně vždy, kdy je nutno odůvodnit, proč stát zasahuje do sféry nezcizitelných a nezadatelných práv člověka  přispěchal např. europoslanec a bývalý centrální bankéř Niedermayer.  Státní úřad určující, kdy údaj šířený veřejným prostorem má dezinformační charakter pokládá europoslanec za smysluplný do doby „než budeme všichni dostatečně vzdělaní na to, abychom byli schopni rozeznat dezinformace a účelové manipulace“. (ParlamentníListy.cz, 6.1.2017)   Stará známá písnička. Stát to vlastně s tím svým (hloupým) občanem myslí dobře. Chce mu dát doučovací hodiny, kterak chápat svět vezdejší.  

Máme zkušenost, že již dlouhá léta nápady o tom, jak má stát řídit věci veřejné jen málokdy vznikají u nás doma (a když, tak to jsou pokusy  typu kriminalizovat hanobení prezidenta nebo zákonem určit povinnost užívat v Česku pouze jazyk český). Proto logicky vzniká otázka, kde má boj státu s dezinformacemi své inspirující kořeny.  Chtělo by se to hodit pohodlně (a tradičně) na Brusel.   Ministerstvo vnitra dokonce upozorňuje, že v Bruselu, a to pod šéfkou unijní diplomacie skupina zabývající se dezinformacemi působí.


Vezměme do úvahy, že ministr vnitra Chovanec při přípravě Auditu národní bezpečnosti, na základě nějž bylo CTHH zřízeno, zmínil inspiraci z USA. Lze se proto domnívat, nápad boje státu s dezinformacemi přišel z druhé strany Atlantiku. Jak známo, zákonem přijatým v USA  často dává americká vláda doporučení svým spojencům. Obama po schválení zmocňovacího zákona národní obrany (National Defense Authorization Act) na fiskální rok 2017, jenž upravuje financování programu vojenského zastrašování Ruska, hovořil o uklidnění evropských spojenců (www.whitehouse.gov/the-press-office/2016/12/23). Sekundárním, ale významným produktem tohoto zákona je zákon o boji proti dezinformacím a propagandě (Countering Disinformation And Propaganda Act), jenž,  jak píší americká média,  Obama  nadělil občanům „pod pláštěm Vánoc“ (chce se říci, že zákon jaksi nepozorován proklouzl).  Americká vláda má dle něj volnou ruku tvrdě zakročit proti každému médiu, které bude podezřívat ze šíření „cizí propagandy“. 

Za nebezpečné  nepřátelské území, z nějž přicházejí útoky, které dle Obamy výrazně ovlivnily výsledky prezidentských voleb, jsou považovány sociální sítě. V boji proti „cizí propagandě“ je přinucen pomáhat americké vládě i majitel Facebooku Zuckenberg. Kajícně tak reaguje na slova obvinění, že v průběhu prezidentské volební kampaně neuváděl na pravou míru hoaxy šířené facebookem (což prý poškodilo Hillary).  Vzhledem ke zmíněné americké inspiraci není vyloučeno, že vedle USA se i u nás doma začíná rýsovat temná silueta orwellovského  „Ministerstva pravdy“ (tento rezort hrál klíčovou roli v románu George Orwella pod názvem „1984“ vizionářsky popisujícím praktiky absolutní totality).  Lze i v Česku zvolat: „Vítejte v roce 1984“?

Vypadá to tak, že Ministerstvo vnitra jakoby vůbec nepočítalo s tím, že zřízení CTHH vzbudí tak negativní reakci. Vždyť k jeho vytvoření  není zapotřebí zákonné úpravy, je personálně obsazeno přeskupením dosavadních lidí rezortu, a které tedy není nic víc, než řadové oddělení bez mocenských pravomocí. Ministr vnitra byl proto nucen předhodit veřejnosti samotnou vedoucí CTHH, aby se ujala nevděčného úkolu vyjasnit náplň a smysl nového útvaru.  Vystoupení Evy Romancovové často připomínalo  více usilovný  pí ár, než věcnou informaci. Přesto to nebylo od věci.  Romancovová například odhalila, z jakého politického úhlu bude CTHH hodnotit cizí propagandu, resp. dezinformace představující riziko pro vnitřní bezpečnost státu.  Na dotaz, zda předmětem zájmu jejího útvaru bude pouze ruská propaganda, uvedla, že nejen ruská, ale i ta, která směřuje z jihu. O alternativě západní hrozbě se nezmínila.  Je otázkou, proč vláda České republiky  pracuje s postulátem, že propaganda nepřátelská České republice ze Západu přijít nemůže.

Ministerstvo vnitra se zjevně snaží veřejnost uchlácholit, že CTHH nebude mít „tlačítko na vypínání internetu“, nebude nikoho „zavírat do vězení“, „vyslýchat“ nebo vést s někým jakékoli řízení, protože není zpravodajskou službou ani orgánem činným v trestním řízení.  Takováto informace vykazuje absolutní znaky demagogie a jeho obsah nelze omluvit ani snahou vysvětlit problém právně neznalé veřejnosti laickou formou. Vzbuzuje navíc nedůvěru.  Co mám na mysli?

Pokud je třeba jasně vysvětlit, jaké má místo v rámci zajištění bezpečnosti státu tým zabývající se dezinformacemi a cizí propagandou, není vhodné zakrývat, že jeho povinností je využít všechny zákonné prostředky, jimiž  lze čelit důvodné hrozbě. Není na tom nic špatného.  Určitě by se nenašel jediný občan ČR, který by nepodpořil aktivní postoj státu k aktuální hrozbě islámského terorismu. V případě, že CTHH takovýto projev zaznamená, je logické, že jej buď předá tajné službě nebo, je-li důvodné předpokládat spáchání trestného činu (i ve stádiu přípravy nebo pokusu), centrum to oznámí policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci.


Policejní orgán  pak využije všech možností daných mu trestním řádem.  Dojde k zahájení úkonů trestního řízení. Podezřelému lze následně legitimně odposlouchávat telefon, sledovat jej (včetně audio nebo video sledování prostřednictvím zařízení umístěného např. v kanceláři nebo, chcete-li, třeba v ložnici). Policejní orgán může na případ nasadit agenta (agentem není civilní informátor typu Pepka Vyskoče ze Švejka, nýbrž policista školený  pohybovat se v utajení v inkriminovaném prostředí).  Policejní orgán může provádět prohlídky domu, bytu nebo jiných prostor. Může odebrat (i násilím) věc potřebnou k trestnímu řízení. Může věc sloužící k páchání trestné činnosti zajistit (vyřadit z provozu).  Dle nového Občanského zákoníku je věcí rovněž IP adresa, může jí být také právo ze smlouvy s provozovatelem sociální sítě nebo ze smlouvy o webhostingu.  Podezřelému tedy mohou být zrušeny webové stránky nebo účet na sociální síti.  Policejní orgán je oprávněn požadovat od příslušných osob ústní vysvětlení.  Podezřelý může být zadržen a po sdělení obvinění vzat do vazby. Po vyšetření trestného činu policejním orgánem a dokazování v hlavním  líčení může být obviněný rozsudkem buď odsouzen nebo zproštěn obžaloby.  

Považuji za nevhodné, jestliže se CTHH pro uklidnění veřejnosti bez dalšího doplnění informace prezentuje veřejnosti jako neškodný spolek, který chce toliko lidi vyvádět z bludu, protože jsou ještě natolik „nevzdělaní“ (viz výše Niedermayer), aby sami rozpoznali lži, jimiž je bombarduje nepřátelská cizí propaganda.   

Je samozřejmé, že vedle oprávněné trestní represe (vedené např. proti teroristům) není vyloučeno, že mocenské prostředky   budou  na základě zjištění CTHH zneužity proti lidem, kteří nesouhlasí s politikou vlády, kritizují nevybíravě Evropskou unii a NATO, brojí proti agresivní vojenské politice Spojených států a naopak, vyslovují uznání, že Rusko zachovává rozvahu a zdrženlivost ve vztahu k nebezpečným vojenským manévrům, čímž chrání občany střední Evropy.  Jelikož tito lidé zároveň intenzivně kritizují migrační politiku v souvislosti se spojením islámských uprchlíků s terorismem, je nebezpečí, že mohou být jako vládě nepohodlní umlčováni pokusem vést proti nim trestní řízení pro podezření ze šíření poplašné zprávy nebo z veřejného podněcování k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině.  Vezměme do úvahy, že pro samotné zahájení úkonů trestního řízení, ale i pro zahájení trestního stíhání  postačí pouhé indicie (nikoli přesvědčivé procesní důkazy, ty jsou opatřovány až při vyšetřování a v řízení před soudem). Může tedy snadno dojít k tomu, že podezřelý, resp. obviněný může být po určitou dobu citelně dotčen některým z výše vyjmenovaných úkonů trestního řízení, i když posléze dojde pro nedostatek  důkazu k zastavení trestního stíhání nebo ke zproštění obžaloby.  Způsobená újma člověku mnohdy zpravidla jen velmi těžce nalézá adekvátní, resp. ekvivalentní  náhradu nebo odčinění.  

Každopádně má Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám představovat jakýsi Damoklův meč, který má zlovolného šiřitele „dezinformací“ a nepřátelské „cizí propagandy“ zastrašovat.  Rovněž tak další kontrolní orgán státu sledující bdělým okem život jednotlivce.

Zajímalo by mne, nakolik bere Ministerstvo vnitra vážně, že vskutku veřejnost o dezinformaci přesvědčí. Např.  „argumentem“ typu „společná zpravodajská skupina včera potvrdila, že nemá informace o konkrétní hrozbě terorismu v ČR“ (vzorová ukázka, jak bude CTHH dezinformaci komentovat)   Za prvé, i společná zpravodajská skupina se může mýlit, jednak z povahy své profese používají špioni lež jako svůj pracovní prostředek. Je-li zpráva ze strany CTHH opuncována jako dezinformace,  může to však mít efekt opačný. Vyvolá to o zprávu zájem jako to nejlepší doporučení.

Jak uvedla v prosinci „šéfka bojovníků  s dezinformacemi“ (tak někdy média Romancovovou označují), k oznámení o dezinformaci bude používán účet CTHH na Twittru.  „Komunikace bude jednostranná, my si tam nebudeme s lidmi povídat, ale chceme pro veřejnost vydávat informace, které jsou odborně garantované, protože my to umíme podložit jak legislativou, tak citací různých strategických materiálů, nebo zveřejňováním statistik a podobně. Rádi bychom věcně uváděli na pravou míru i to, co bude zjevný nesmysl, ale bude to třeba z úst někoho významného“, řekla Romancovová.  Takovýto způsob přesvědčování lidí o tom, co je „pravda“ považuji za nehodný poměrů v demokratickém právním státě.  Německý politik Konrád Adenauer totiž řekl, že k  pravdě lze dojít pouze výměnou názorů. Výměna názorů se rozhodně neuskutečňuje bouchnutím razítka DEZINFORMACE.