- Evropskou unií vyvolaný Zelený úděl, který je opravdu víc údělem než „dealem“ (tedy „handlem“), začal být intenzivně pociťován miliony Evropanů. Jeho důsledky se projevily v totálním rozvratu evropského trhu s energiemi a v minulosti neznámém poškození našich ekonomik, životní úrovně a sociálních systémů;
- V loňském září jsme neočekávali tragickou a zničující ruskou agresí způsobenou ukrajinskou válku. Dnes vidíme, že tato poněkud zvláštní válka bude dlouhá a zasáhne všechny sféry našich životů. Věnují se jí jiné panely tohoto fóra, nebudu to tedy rozvíjet. Ukrajinci si ji nezasloužili a musím dodat – v Polsku poněkud politicky nekorektně – že si ji nezasloužili ani obyčejní Rusové. Nezasloužili si ji ale ani země v sousedství, jako Polsko a Česká republika. Málokdo ví, že Česká republika a Polsko jsou první dvě země v celosvětovém žebříčku v počtu ukrajinských uprchlíků na hlavu;
- Vlády a centrální banky v západní Evropě a Americe v poslední více než dekádě intenzivně „investovaly“ do vzniku inflace, až se jim nakonec podařilo inflaci vyrobit. Poslední data ukazují míru inflace v České republice ve výši 17,5 %. Je to nejvyšší míra inflace, jakou jakýkoli žijící člověk v naší zemi pocítil na vlastní kůži. Jako vždy je inflace velký ničitel a velký redistributor. Ani tentokráte to nebude jiné. Důsledky této inflace pozmění naši budoucnost.
Co se týče druhé části názvu panelu, musím mírně nesouhlasit. Nemyslím si, že vstupujeme do post-pandemického světa. Může to být svět post-pandemický, ale v každém případě to bude svět post-demokratický. To je horší. Covid asi bude méně častý a méně nebezpečný, ale kovidismus, což je specifický způsob pohledu na svět, speciální neliberální ideologie, kterou nám přinesl covid, tu s námi je a bohužel zůstane. Protagonisté této ideologie pochopili, že dostali do rukou mimořádně mocný nástroj, jak vládnout v post-demokratickém světě, jak nás řídit a ovládat. My, kteří jsme prožili komunismus, to cítíme velmi silně.
Trochu nečekaně rychlé a snadné vítězství této ideologie po celém světě naznačuje, že už pro ni byla v minulých desetiletích na Západě připravena velmi „úrodná“ půda. Byla připravena radikálním environmentalismem, multikulturalismem, transnacionalismem, agresivním genderismem, human-rightismem a dalšími podobnými postoji. To všechno definuje náš současný svět a jeho budoucnost daleko více, než si myslíme. Přesouvali bychom se do post-demokratického světa i bez covidové pandemie. Covid to pouze usnadnil.
Naše budoucnost nevypadá dobře. Němci mají rčení „Optimismus ist Pflicht“, optimismus je povinností. Poláci to překládají „Optymizm jest obowiazkowy“. Tento výrok, tuto staromilsky znějící moudrost, mám rád. Ale neměli bychom si ji plést s naivností. Takové nebezpečí bohužel hrozí.
Řekl jsem, že v těchto dnech není moc důvodů k optimismu. Připravme se na to, že bude budoucnost obtížná, že bude v mnoha ohledech jiná – a evidentně horší – než relativně „zlatá léta“ našich prvních postkomunistických desetiletí. Mluvit o tom je jedním z důvodů být zde. Polský pohled může být jiný, ale já si troufám tvrdit, že mnoho mých českých spoluobčanů se na to dívá tímto způsobem.