Současně připomínám anglického spisovatele a novináře, představitele myšlenkového proudu osvícenství Daniel Defoe (1660 - 1731). Jeho život byl zachráněn v době moru v Londýně (1665), tj. ve věku pěti let přemístěním na venkov. Jeho články z let 1720, 1721, včetně Journal of the Plague Year z roku 1722 by měly být povinnou lekturou ve školách. Nehledě na epidemie a jejich dopady se život nezastavil, naopak. Vývoj šel a jde dál. Současně je nutné konstatovat, že neštovice, mor, tyfus, tuberkulóza či cholera trápily Evropu až do konce 20. století a dnes, v 21. století se staré nemoci vracejí, nové vznikají a především u mladé generace nezabírají na zmutované viry často antibiotika ani čtvrté generace.

V březnu tomu bude 120 let, co umřel v San Francisco první Číno-Američan Chick Gin na území USA na bubonický mor, jinými slovy dýmějový mor. Protože tehdejší mikrobiologie nebyla na vysoké úrovni, určení příčiny smrti trvalo déle, než je tomu dnes. Tenkrát jako dnes však strach z nákazy a hospodářských ztrát hrál důležitou roli. Dnes také mají politici, úředníci zdravotních center a správci systému moci strach, někteří se učí a někteří lžou.

Před 120 léty lhal i guvernér Kalifornie. Popíral existenci epidemie moru, a současně neváhal vyhlásit díravou karanténu čínské čtvrti města: Domy a obchody neasijských obyvatel byly z karantény vyloučeny. Všichni Číňané a Japonci, kteří chtěli odejít z města, se museli podrobit experimentálnímu očkování vakcínou, kterou vyvinul v roce 1897 ruský bakteriolog Waldemar Haffkine (1860 - 1930).

Zmiňují se o případu starém 120 let, protože je aktuální svoji příznačností, historií epidemií, chováním obyčejných lidí, profesionálů a politiků. V neposlední řadě kvůli pochopení nebezpečí vznikajícího z falešného obviňování z etnických, politických a hospodářských důvodů. Tomu všemu se musel během svého života podrobit Haffkine. Zájemcům o podrobnější informace k jeho životu doporučuji např. London Jewish Chronicle,1 June 2012.

V této souvislosti nelze opomenout, že i z epidemie lepry byli obviňováni Židé, podobně jako v době holokaustu z tyfové horečky, ve skutečnosti způsobené vší. Z onemocnění pohlavně přenosnou infekcí způsobenou bakterií Treponema pallidum, jinými slovy syfilis, se vzájemně obviňovali Francouzové a Italové. Holanďané obviňovali Španěly a Turkové si problém zjednodušili: vinní jsou všichni křesťané.

Než přišel koronavirus, měli jsme příležitost seznámit se v roce 1978 s obětí pravých neštovic. Fotografka Parkerová se nakazila virem při jeho fotografování v birminghamské laboratoři. V roce 2010 přišla možnost seznámit se novým druhem tuberkulózní bakterie a v roce 2017 s epidemií moru na Madagaskaru. Mezitím se objevila virová onemocnění ze skupiny krvácivých (hemoragických) horeček, zvané ebola. Před ebolou to byla tzv. 4Hs (homosexuálové, heroin závislí, občané Haiti a hemofilové) a také HIV. V roce 2018 naše znalosti obohatil uměle zrekonstruovaný (v USA) neštovicový vir Poxviridae. Ten po úmrtí fotografky (11. září 1978) zničily všechny státy, kromě USA a Ruska. Protože syntéza viru stojí pouze několik dolarů a následky v milionech USD se dají jen těžko vyčíslit, rozhodly USA si zahrát v říjnu 2019 na epidemiologickou válku. Hru – válku nazvaly Event 201. Výsledkem hry bylo zjištění odborníků, že nákaza se rozšíří během půl roku do celého světa, že za rok bude mít na svém kontě 65 milionů mrtvých a vyvolá globální finanční krizi.

Příspěvek píši v Saarbrückenu, kam jsem přijel na pozvání v době zhoršující se situace v SRN s koronavirem, praktické nemožnosti si koupit desinfekční gel či respirátor třídy FFP3 a v době intenzivní mediální kampaně vyzívající nepropadat panice. Byl jsem informován, že diagnóza je k dispozici během 24 hodin. Otázka, na kterou nikdo nemůže dát odpověď, zůstává: Jaké jsou představitelné následky na hospodářský a společenský život a na předlužený finanční systém? Odpovědi by ale mohla média nabídnout na téma štěpení společnosti: Jedna část společnosti se chová racionálně, druhá méně nebo dokonce panicky. Nebo na pohled na epidemii: Globální pohled versus individuální. Nebo na problematiku soužití tradic a moderny v globalizovaném světě. Nebo na ničení přírody industriálními komplexy a megaměsty při současném ignorování zákonů přírody a práva člověka na štěstí.

Kolik mladých, závislých na hernách, drogách a komputerových hrách umírá v Sársku, nevím. Vím ale, že 2.200 lidí je registrováno v kategorii plně závislí, 4.000 v kategorii problematičtí. Protože se zmíněná problematika jeví těžko nebo dokonce jako vůbec neřešitelná (jenom v městě je 35 lokalit s 41 hernami, v Sársku je celkem 136 lokalit) budou od roku 2021 povoleny on-line hry s možností sázky do 1.000 euro měsíčně! Tím jsem se dostal chtěně nechtěně k politice, druhému důvodu pobytu v Saarbrückenu.

Večerní dvouhodinové setkání týkající se volebního systému USA a volební kampaně Bernie Sanderse, jednoho z kandidátů Demokratické strany na prezidenta USA, nebylo ovlivněno koronavirusem. Sál v zámeckém sklepě byl plný, referáty, otázky a diskuze byly zajímavé. Obohatily mé znalosti volebního práva a procesů v USA, umožnily udělat si představu o zájmech přítomných a v neposlední řadě srovnat úroveň očekávaní různých generací. Referent Hellmut Lotz t.č. v Saarbrückenu, který žil a pracoval v USA 17 let a vedl v jednom okrsku Obamovu prezidentskou kampaň by zcela určitě, již z informačně-vzdělávacího hlediska, obohatil politickou diskuzi, některé české politiky a úroveň zpravodajství masových médií o dění v USA a v ČR. Překvapilo mne, že DSA mi nemohla nabídnout (kvůli neexistenci) psychologický profil tří hlavních rivalů, Bernie Sanders (1941), Joe Biden (1942) a Michale Bloomberg (1942), odpovědět na metodu zabezpečení realizace hlavních volebních slibů jednotlivých kandidátů v případě vítězství Demokratů a specificky - formulovat představitelný vývoj v USA po listopadových volbách, nezávisle od vítěze voleb.

Autorem citátu z roku 1921(po ukončení španělské chřipky) je Walther Rathenau, průmyslník německo – židovského původu, liberální politik, spisovatel a státník, jeden ze zakladatelů Německé demokratické strany. V době Výmarské republiky vykonával krátkou dobu funkci ministra zahraničí. Byl zavražděn 24. června 1922 dva měsíce poté, co podepsal Rapallskou smlouvu. Ta jako první prolomila diplomatickou izolaci Ruska a zároveň legalizovala jeho pomoc při znovuvyzbrojování Německa. Podle Versailleské smlouvy nesmělo Německo vyrábět na příklad vojenská letadla. Proto stavělo letecké továrny na území Ruska, dodávalo mu moderní zbraně a v rámci výměny dostávalo důležité suroviny.

Všeobecně platí tři hlavní skutečnosti uvedené v úvodu příspěvku: 1) Epidemie měly daleko ničivější dopady na lidstvo, než jakýkoli ozbrojený konflikt. 2) Jejich dopady život nezastavily, naopak, vývoj pokračuje dále. 3) Vědecký výzkum je reaktivní a orientovaný na materiální zisk z neštěstí. Z uvedeného vyplývá, že objektivní neznalost infekčního řetězce koronaviru, jeho šíření, strach politiků a bezpečnostních složek z paniky, a v neposlední řadě jenom částečně veřejně kvantifikovaná přímá a nepřímá závislost jednotlivých států na spolupráci s ČLR, nedovoluji spolehlivě odhadnout ztráty. Vývoj onemocnění však dovoluje definovat různé scénáře a modely, přičemž je nutné brát na zřetel i jiné důležité skutečnosti.

V roce 2019 se objevilo v ČLR - podle Hurun Global Rich List třikrát více miliardářů než v USA (182 v ČLR, 59 v USA). Celkový počet miliardářů v ČLR dosáhl 799, v USA 629 a v Indii 137. Cena technologických akcií v ČLR vzrostla o 77%, farmaceutických o 37%. To jsou ve srovnání se světovým průměrem -16% impozantní čísla. Spoléhat se na ně, nedává však ani dnes žádný smysl, k hlubšímu zamyšlení již vůbec ne.

Protože přenos výroby z ČLR do Evropy v krátkém časovém období je prakticky nemožný (z hospodářsko – finančního hlediska a s ohledem na deficit kvalifikované pracovní síly), o ČR nemluvě, pozice ČLR jako výrobce a dodavatele se po ukončení epidemie s pravděpodobností hraničící s jistotou posílí. Pozici ČLR posílí i módní populismus a protekcionismus v Evropě a USA. Bude li ČLR schopna se rychle přizpůsobit vznikajícím novým politicko-hospodářským podmínkám, například na Balkáně, včetně ukončení rozšiřování EU a NATO na základě zahraniční politiky USA, nelze vyloučit, že pozice ČLR v rámci 16+1 se stabilizuje a tím i ve vztahu k EU posílí. Otázka, zatím bez odpovědi, zní: Jaké trvání bude mít posílená pozice? Předpokládám, že odpověď určí především schopnost a odhodlanost ČLR zbavit se co nejrychleji nefungujících vztahů spoluzaložených západními zkorumpovanými osobnostmi v politice a sportu, a umění pracovat s netradiční, tzv. lidovou diplomacií a měkkou silou. Tradiční diplomacie na Západě se přesouvá z kanceláří MZV do ulic. Vláda ČLR by se proto měla snažit porozumět tomuto fenoménu a významu měkké síly.

Nehledě na uvedené relativně pozitivní hodnocení následků epidemie pro ČLR je nutno očekávat různorodé dopady epidemie na světové hospodářství. Dopady zaplatí, jako doposud nepoučitelní konzumenti, malí a střední podnikatelé. V EU vzniknou výzvy v předluženém Portugalsku, Řecku, Kypru a Itálii, i s ministrem jménem Roberto Speranza (naděje). K nim se přidá napětí při rozdělování 7,5 miliardového fondu Just Transition Fund (JTF). Podle dostupných informací v Bruselu má na peníze z JTF nárok snad každý chudý i bohatý region, když v něm ten, kdo umí psát, má dobré lobby a tvrdé lokty. Ztráty a změny v oblasti kultury, průmyslových, uměleckých a podobných výstav se nebudou týkat chudých a žijících v nouzi.

Bude-li například čínský miliardář Cheng Xianfeng a majitel společnosti Yifan Xinfu Pharmaceutical schopný myslet nejenom na peníze, ale v historickém kontextu s ohledem na dosavadní reaktivní přístup vědeckého výzkumu ve světě, mohu si představit, že by mohl ve spojení s dalšími čínskými miliardáři a vládou ČLR iniciovat například výzkum, testování a výrobu všeobecně aplikovatelné vakcíny. Tj. vakcíny působící na všechny známé viry a bakterie. Covid-19 totiž není posledním virem, se kterým budeme bojovat. Na prahu a ve stínu dění ve světě stojí pro člověka ne přímo nebezpečný, pro výrobu masa ale velice nebezpečný virus afrického prasečího moru (ASP). ČLR s ním udělala v srpnu 2018 první zkušenost. Od té doby musela být v ČLR zabita více než polovina chovu prasat. Tj. cca 300 milionů. Evropští exportéři masa od té doby bohatnou. Otázka je, jak dlouho ještě? Případné následky existence ASP v Evropě by totiž znamenaly nejenom konec obchodu s masem.