Historické minimum zlomil i desetiletý japonský výnos (-0,2 %) a americká desetiletka se dostala pod 1,4 %, kde nebyla tři roky. Dat moc nebylo a to, že Fed sazby nezvýší, bylo i největšímu jestřábovi zřejmé minimálně dva týdny (od posledních dat z trhu práce), takže „vina“ za tento vývoj přirozeně padla na obavu z možného odchodu Británie z EU, o kterém se bude hlasovat ve čtvrtek.  Tak tomu i může být – ale pak je potřeba dodat, že trh se více bojí o Evropu než o Británii.

Když v roce 2008 „končil svět“, 10-letý britský dluhopis se dostal jen lehce pod 3 %, nyní je na dohled 1%. Ano, klesly výnosy v Evropě, proběhlo kvantitativní uvolňování v Británii, ale to nic nemění na tom, že je zvláštní, že výnosy jsou takto nízko v předvečer hlasování. A že dále klesají. Od začátku května (navzdory tomu, že v předvolebních průzkumech vzrostly proti-evropské sily) klesly desetileté britské výnosy o půl procentního bodu. A není to jen tím, že klesly i německé – riziková prémie britských dluhopisů nad německými klesla za tu samou dobu o zhruba čtvrt procentního bodu! Trh tak buď nevěří předvolebním průzkumům anebo nevěří, že po případném odchodu nastane v Británii Armageddon.

V Armageddon nevěřím ani já.  Efekt odchodu z EMU určitě nebude pro Británii pozitivní, ale bude „pouze“ ekonomický, byť nejspíš dlouhodobější. Vzhledem k nejasnostem ohledně příštího uspořádání obchodních vztahů s EU se případný odchod podepíše na investicích (tvořících cca 17 % britského reálného HDP) a na spotřebitelských nákupech trvalého zboží (cca 7 %), větší efekt než -2 p.b. v růstu HDP v nejbližších 6 čtvrtletích je však obtížné si bez masivních tržních dislokací představit. Ekonomický dopad případného Brexitu na růst EU bude ještě menší: zatímco 45 % britského vývozu jde do EU, britské dovozy tvoří méně než 10 % exportu v rámci EU (pro srovnání: u Německa je to 23 %, u malého ale otevřeného Nizozemí 13 %).

Mnohem závažnější však může být dopad politický. Pokud Británie odejde, prolomí tabu ireverzibility Evropského projektu a vzroste pravděpodobnost, že se k ní v budoucnu někdo přidá. Tato pravděpodobnost bude o to větší, oč lépe se Británii mimo EU ve srovnání s očekáváním povede; právě proto se domnívám, že Francie i Německo nebudou chtít s Británií po odchodu jednat v rukavičkách a „norský“ model spolupráce nebude na stole. Pravděpodobnost zmenšení EU či EMU dále zvyšuje fakt, že případný odchod Británie bude na rozdíl od odchodů zemí PIIGS, o kterých se v letech 2011-12  spekulovalo a které byly motivovány neúnosným dluhem, odchodem motivovaným ryze politicky, a že už ve všech velkých zemích EU existují proti-evropské sily. Tomu samozřejmě nahrává neexistence nástrojů, jak politicky motivovanému odchodu bránit – zatímco vysokými výnosy z Eurozóny puzené Itálii může nákupem její dluhopisů ulevit ECB, efektivita takového postupu proti kampani Alternativy pro Německo je nulová.

A tak i když mu bude scházet „náhlost“, odchod Británie může být retrospektivně oním lehmanovským momentem Eurozóny. Že je riziko takového rozpadu vnímáno akutněji, než před pár týdny ukazují konec-konců samotné trhy. Zatímco spread britských dluhopisů k německým s rostoucí pravděpodobností Brexitu poklesl, u italských či španělských jsme se dostaly na nejvyšší hodnoty za skoro rok. Pevně věřím, že po čtvrtku se to změní směrem k hodnotám nižším.