„Tato změna by zhoršila přístup k novému bydlení a přinutila by občany vyvádět své úspory do investic v zahraničí,“ stojí v usnesení. To zní velice férově, ale jak je to doopravdy?

Byl přijat zákon o církevních restitucích. Pokud se nestane zázrak (ale zázraky má tradičně v kompetenci církev), pak je pravděpodobné, že dojde k transferu nebývaného množství nemovitého majetku z dnešních vlastníků, měst a obcí, do nových či staronových rukou církví, zejména té katolické. Co nastane? Církve nemají a patrně – dle svých vyjádření – ani nebudou mít sílu, a tedy ani motivaci vytvářet obrovské majetkoprávní infrastruktury, najímat kvalitní manažery a o majetek se prostě starat jako každý jiný. Lze tedy předpokládat, že nabyté nemovitosti se velice záhy (vyčká se jen tolik, aby to nebylo tak nápadné) ocitnou na trhu. Jinými slovy: budou na prodej.

A co praví návrh MF? Aby daň z převodu nemovitosti neplatil, jako doposud, prodávající, nýbrž kupující. Je to návrh na první pohled absurdní.  Jedním z jeho důsledků může být, jak říká výkonná rada ODS, zabetonování a znehybnění trhu s nemovitostmi. Samo ustanovení se příčí logice věci. Prodávající je přece ten, kdo prodejem realizuje pro sebe nějaký výnos, a tedy je tím, kdo by z něj měl být daněn, když už tedy máme takovou pitomou daň v systému a trestáme tak nepřímo lidi, za to, že něco vlastní. Rozhodně ale nedává žádný smysl, aby daň z převodu platil kupující – ten, který již tak vynaložil prostředky, aby nemovitost získal, a ještě za to má být po právu zkrácen, či spíše státem okraden, o další peníze?

Kdepak, důvod je zcela jinde. Církve budou prodávat nesčetné majetky. A protože naše vládní garnitura, přinejmenším TOP 09 jako ta část, které drží ministerstvo financí, jde církvím na ruku. Proč to činí, se lze jen domnívat. Fešáckým zákonem o restitucích  přihrává církvím obrovské množství majetku, a teď se ještě stará, aby církve z toho netratily ani haléř. Proto chce převést zdanění na nabyvatele. Opět můžeme o motivech těchto snah ze strany TOP 09 jen spekulovat, ale o čistých, či snad dokonce bohulibých úmyslech si nejspíš můžeme nechat jedině zdát.

Petr Žantovský