Dnes v poledne (20.09), v samém začátku práce na tomto příspěvku, jsem obdržel zprávu: umřel Marko Feingold.

Zmiňuji se o smrti této osobnosti, narozené v 1913 v dnešní Banské Bystrici z několika důvodů. Feingold přežil pobyty ve čtyřech koncentračních táborech (Auschwitz, Neuengamme, Dachau a Buchenwald). Při osvobození v roce 1945 vážil 32 letý Feingold necelých 40 kg. V roce 1948 otevřel v Salcburku obchod Wiener Moden. Vždy pečlivě oblečen, s perfektně učesanými vlasy a upraveným knírem přicházel na setkání, jednání nebo na vítání návštěvníků Salcburské Synagogy, o kterou se celá desetiletí staral. Feingold patřil do skupiny DP, tzv. Displaced persons. Doporučuji především mladým seznámit se s definicí DP. Nedá se totiž vyloučit její moderní forma v budoucnosti. DP vytvořili v Salcburku ke konci května1945 společenství cca10 000 Židů, pro které bylo zřízeno šest táborů…  

Druhou novinkou posledních dnů pro mne je péče Britské vlády o občany a společnosti, které budou postiženy brexitem. Po obdržení první informace ve spojení s mým bývalým působením v UK jsem se přihlásil na .ku.vog.ecivres.snoitacifiton@liame.ku.vog Nestačím se divit obsahu a rozsahu informací, které dostávám několikrát za den. Za to se divím deficitu informací o brexitu z Bruselu a Prahy. Proto nabízím možnost informovat se všem těm, kterých se brexit přímo nebo nepřímo týká, nebo mají prostě zájem…

To neplatí pro prezidenta Putina. U něho zraje rozhodnutí konečně aktivně konat. Konat dříve, než dojde k vojenskému konfliktu mezi NATO a RF. Všechny zásadní systémové a hodnotové problémy se v minulosti řešily válkou. Putin bude muset konat nehledě na skutečnost, že stavba státu, který byl při převzetí v troskách a nemá vlastní ideologii, není ukončena. V dnešní uspěchané době to části ruské veřejnosti nevyhovuje, proto se od systému odklání. Ruští neoliberálové v úřadech, ministerstvech a v mediích, nesnažících se o žurnalismus s vyrovnaným informačním obsahem toho, co potřebuje změnu (včetně praxe dokazující staré pořekadlo ze sovětské éry – Oděsa je máma, Rostov je táta) a s příklady skutečných příběhů pozitivních změn, kterých je v RF dostatek, se křečovitě snaží zpomalit nebo zastavit nezbytné změny hospodářského, bankovně – finančního a soudního systému, včetně části ústavy RF.

V kontextu základních konfliktů současnosti a jejich možného řešení nabízí prezident Putin, jako tvůrce nové módy politického vůdce (sportovního typu, chladnokrevně myslící s tichým hlasem, pohledem rozvědčíka s empatickým úsměvem, abych jmenoval několik vlastností) možnost srovnání s odumírajícím americkým typem politického vůdce. Toho výstižně popsal mimo jiné Zbigniew Brzezinski (1928-2017) v knize Velká šachovnice. Za zmínku a pro srovnání stojí i změna v chování japonského vůdce a samozřejmě našich pseudovůdců.

Nebezpečí, které se na venek reprezentuje objektivní degradací politických elit, často i fysiognomickým výrazem, a nemožností zvýšení jejich kvality kurzy, tréninkem, školením a předpisy z Bruselu, existuje na Západě i na Východě. Přidám-li do hodnocení globální hloupnutí společnosti způsobené globální kulturou, podobností vzdělávacích systémů (s dominancí angličtiny jako lingua franca), orientací na konzum a spotřebitelské hodnoty, nemohu identifikovat potenciál v dostatečné kvantitě a kvalitě, který by mohl zaměnit současnou výkonnou elitu. Problém rotace a výchovy nových elit proto odpadá. To i kvůli nedostatku zdravého rozumu a nepochopení toho, co si dovoluji občas vyslovit: Zapomněl jsem více, než jsem se naučil. A také co stojí v úvodní části knihy Souhlasu netřeba (ISBN 978-3-00-052470-7): Nemoc Evropy, Hora Pravdy a Válka a Mír ve 20. Století.

Proto slovo Bůh v názvu příspěvku nelze brát doslovně. Bůh neznamená nic jiného než vyšší sílu a vzájemně se vylučující pojetí osobní a univerzální. Osobní a univerzální jsou neoddělitelně spojeny, nelze je rozdělit. Proto obsahuje univerzalita tolik osobního a současně záhadného, způsobujícího neporozumění u degenerujících elit. Českým Hřibům, Kolářům, Minářům & Co doporučují si přečíst Tao te ťing (čínsky: 道德經, v pinyin Dào dé jīng), Kniha o Cestě (Tao) a její Síle (Te) a těm, kdo nemá čas číst knihu, tak alespoň báseň o vodě. Není dlouhá. Z časových důvodů ji ale nemohu uvést v překladu. Proto se zmiňuji o myšlence básně, nabízející lekci O skromnosti. O harmonii. O otevřenosti ke změnám.

Kniha má 81 textů a je rozdělena na dvě části. První část se zabývá otázkami ontologie, metafyziky a světatvorby. Druhá část pojednává zejména o politické tematice a správné vládě. Obsáhlý výklad v češtině nabízí Egon Bondy (Čínská filozofie, 1993), Oldřich Král (Čínská filosofie, 2005), a Anne Cheng (Dějiny čínského myšlení, 2006). Překlad Krebsové je filozoficky promyšlený, překlad Krále je více odborný. Oba překlady jsou z roku 1971. Historik S’-ma Čchien popisuje vznik knihy následovně: Lao-c´ pěstoval tao a ctnost. Učil, že člověk se má snažit skrýt a zůstat beze jména. Žil dlouhá léta v království Čou. Když viděl, jak dynastie upadá, opustil zemi. Došel k pomeznímu průsmyku Chan-ku. Strážce průsmyku jej s radostí přijal a řekl: Pane, vidím, že hodláte odejít do ústraní. Nemohl byste předtím sepsat knihu pro mé poučení? Na to sepsal Lao-c´ o dvou dílech, něco přes pět tisíc slov, v němž vyložil zásady své nauky o tao a ctnosti. Pak odešel. Nikdo neví, kde ukončil své dny … My dnes ani s pomocí technologií také nevíme, kdy a kde ukončíme své dny. Za to však mnozí z nás vědí, že Boha lze najít v každé kapce vody. Souhlasu netřeba.