Vybral jsem několik aktuálních více či méně důležitých zpráv, které dominují českým internetovým serverům. Některé jsou až bizarní, nad jinými je třeba se vážně zamyslet.
Na mysli mám zejména poslední informaci o veřejné neochotě účastnit se tzv. důchodové reformy, tedy vstupu do nově vytvořeného druhého pilíře důchodového systému. Spoření na důchod v soukromých fondech láká pouze 13 % ekonomicky aktivních obyvatel. To je ještě méně, než bych jako dlouhodobý kritik tohoto provedení reformy očekával. Ukazuje se nicméně, že politická opozice není jediným elementem, který má z tohoto řešení oprávněný strach.
Již v minulém týdnu jsem vyjmenoval podmínky národních socialistů pro nutné úpravy v tzv. reformě důchodů. Jde zejména o zajištění garance 100 % vkladů, možnost vybrat si mezi doživotní rentou a jednorázovou výplatou po ukončení spoření, určení závazné výše doživotní renty nebo kapitálové výplaty již při podpisu smlouvy či zajištění výplaty všech vkladů a výnosů pozůstalým v případě úmrtí klienta.
Případné výrazné změny v druhém pilíři důchodů po dalších volbách a očekávaném nástupu vlády levicových stran se pomalu ale jistě stávají naprosto legitimními. To ale bohužel bude znamenat minimálně dvouletou destabilizaci celého systému penzí, ze kterého vláda již nyní vyvede peníze na účty soukromých fondů a nebude je umět vrátit zpět. Podle našich propočtů by účast jednoho milionu obyvatel v tomto opt-outu v roce 2014 znamenala náklady státního rozpočtu ve výši 15 miliard korun.
Viníkem této situace, kdy reformu penzí vůbec nechce už prakticky nikdo, tedy kromě Nečasovy vlády, je sama Nečasova vláda. Ta reformu přijala bez diskuse s občany a bez nalezení kompromisu s opozicí. Ať si do druhého pilíře vstoupí ti, kteří si jej odhlasovali. Nejpozději za dva roky musí nutně dojít k reformě této tzv. reformy. Bude to reforma, které budou lidé věřit.
Jiří Paroubek