Taková jednání obvykle zprostředkovává nějaká třetí strana.

Maďarský premiér Viktor Orbán se vypravil nejprve do Kyjeva, kde jednal s ukrajinským prezidentem Vladimirem Zelenským, a pak do Moskvy, kde vedl rozhovor s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. V Kyjevě i v Moskvě zjišťoval, za jakých podmínek by bylo možné ukončit ukrajinské válečné šílenství. Chtělo by se říct: klasická mírová mise. A reakce unijních i našich politiků?

„Viktor Orbán v Moskvě nezastupuje naše zájmy ani zájmy EU. Nemá ani žádný mandát vyjednávat naším jménem. Česká pozice je jasná: Putin je agresor, my stojíme na straně Ukrajiny,“ napsal Fiala na síti X. Jak to zařídit, aby Ukrajina zvítězila, Fiala neví. Ukrajinské mrhání lidskými životy ho ale evidentně netrápí.

A co vzkazuje šéf unijní diplomacie Josep Borrell? „Postoje Rady EU k ruské válce proti Ukrajině vylučují oficiální kontakty mezi EU a prezidentem Putinem. Premiér Orbán nedostal k návštěvě Moskvy žádný mandát od Rady EU.“ Tumáš, čerte, kropáč! Co na tom, že ruská armáda postupuje, s Putinem se nebavíme. Do ukrajinské černé díry musíme nasypat ještě více peněz a do smrtícího kafemlejnku lifrovat ještě více zbraní.

Přesně tenhle dávný, více než půl století starý divadelní zážitek mi vytanul na mysli, když slyším reakce unijních politiků na Orbánovu mírovou iniciativu. A s ním i obava. Doktor Galén, usilující o mír, je totiž v samotném závěru Čapkova humanistického dramatu ušlapán davem válkychtivých fanatiků.

Můžeme také popřemýšlet, proč onen ozbrojený konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou vznikl. Zdali proto, že Vladimir Putin 24. února 2022 ve čtyři hodiny ráno vykouknul z okna Kremlu a řekl si, dneska by to šlo, nebo zdali ty tisíce a tisíce mrtvých a ta šílená válka, jež hrozí přerůst do mnohem širšího válečného běsnění, nejsou důsledkem právě všech těch předchozích dějů, na jejichž začátku byl Majdan. A klidně můžeme jít ještě hlouběji do historie, třeba až k podpisu smlouvy o sjednocení Německa a nedodrženým západním slibům, které tehdy padly.

Myslíte, že za těchto okolností zdecimovaná, rozkradená a na dlouhá léta dopředu zadlužená Ukrajina porazí Rusko na bojišti? To by byla ta první v úvodu zmiňovaná varianta. Nebo je daleko realističtější a pro samotnou Ukrajinu výhodnější varianta druhá, tedy příměří a hledání diplomatického východiska?