Bezlepkové potraviny jsou tedy lékem srovnatelným s inzulínem či jinými. Na základě medicínské indikace by měla být hrazena z veřejného zdravotního pojištění.

Díky poslancům, že aspoň snížením spotřební daně na bezlepkové potraviny vyslyšeli volání pacientů po úlevě pro ty, kterým  právě jen bezlepková dieta dovoluje žít skoro normální život.

Problémy jsou zde ale dva -  snížení o pět procent u bezlepkových potravin je jen malou záplatou, když například bezlepkové pečivo je pět a ž sedmkrát dražší než obyčejné, stejně tak mouka samotná a další potraviny.

Druhý problém je, že bezlepková diety je u nemocí, jakou je celiakie jediným  účinným lékem. Léky jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, proč tedy není hrazen zrovna tento „ lék“?  

Otázka je, jak to udělat jednoduše a spravedlivě v systému zdravotního pojištění pro pacienty a bez možnosti zneužití vzhledem k pojišťovnám.  Je několik variant, o kterých jednáme s Ministerstvem zdravotnictví, Státním úřadem pro kontrolu léčiv i specializovanými pacientskými organizacemi.

Samozřejmě, že nemůže být hrazena celá strava pacienta, ale jen rozdíl mezi běžnými potravinami a bezlepkovou dietou. Pak je možné jako na Slovensku zvýšit příspěvek pacientům, který tento rozdíl hradí. Návrh Svazu pacientů ČR je zhruba tisíc korun měsíčně.

Další možná varianta je vydat na základě předpisu lékaře poukázky zhruba ve stejné výši na bezlepkové potraviny dostupné v lékárnách či prodejnách se zdravou výživou. V každém případě je potřeba připomenout, že jestliže náklad na stabilizaci zdravotního stavu při dodržování diety by se pohyboval ve výši dvanáct tisíc ročně, pak náklady na léčbu komplikací a příznaků celiakie se pohybují podle údajů celiaků kolem sto sedmdesát tisíc ročně.

Čím dříve tedy tuto úpravu zavedeme, tím rychleji se uleví pacientům a tím rychleji v systému zdravotní péče ušetříme zbytečné náklady. Obojí nám musí ležet na srdci.