To je jeden faktor a druhý je, že dominia obvykle poskytla vzdělání a to včetně vysokoškolských, obyvatelům kolonií v zemi dominia – tedy konkrétně v Anglii nebo Francii případně v Belgii, Španělsku a Portugalsku.Trvalý vliv na bývalou kolonii pak byl dán společným jazykem a vlivem kultury dominia na zemi kolonizovanou i tím, že jazyk kolonizátorů se učiljiž v základních školách.

Odchodem dominantních průmyslových zemí, s výjimkou Španělska a Portugalska vzhledem k jejich trvalému vlivu na Jižní Ameriku, se v padesátých letech 20.století otevřel v nových „demokraciích“ prostor pro myšlenky levicového proudu, především se však objevuje kombinace leninských principů v islámu (Egypt, Alžír, Sýrie, Irák, Ethiopie, Libyea později, po smrti tuniského prezidenta Burghiby, byl zamořeno i Tunisko), která již existovala v sovětských islámských zemích střední Asie (Kazachstán, Uzbekistán, atd.).

Touto modifikací levičáckého smýšlení zabudovaného do umírněného islámu byla vytvořena řada „socialistických arabských stran“, které se ale chovaly především sebestředně a tak, aby se udržely u moci za každou cenu, převrat Saddáma Hussaina v Iráku a nástup Muhammada Kaddáfího byl dokonce úzce spojen se socializmem přímo se změnou jména země. Náserův (v Čechách Násirův, aby to neznělo vulgárně) socialisticko-sovětsko-islámský Egypt byl ve znamení vizí. Spolupráce s velkým bratrem a jeho satelity, která začala nahrazovat specialisty dominia (Suez, stavba vodní elektrárny na Nilu, těžba ropy v Alžíru, účast socialistických zemích na rafineriích Iráku, trvalý pobyt Rusů na zlatých polích v Ethiopii, těžba ropy v Libyi a humanitární pomoc českých a slovenských lékařů v Tunisku, stavby silnic a hledání vody v Libyi a Ethiopii a mnoho dalších a dalších akcí) – to byla tzv. bratrská pomoc novým národům, které usilovaly o tzv. sebeurčení.

Stejně jako socializmus nerozlišoval mezi vlastnictvím, tak tato pomoc nebrala na vědomí staré a velmi staré zvyky a pravidla – národ nebyl v těchto zemích jednolitou lidskou organizací podobně historicky utvářených lidí, ale byly a jsou to klany nebo lépe kmeny, kde vládnou jiná, hlavně ne rovnostářská pravidla socializmu.

Klany dodnes bojují proti sobě, je jim neznámý pojem obecného povědomí národního. Tedy sebeurčení čeho? Kdo koho sebeurčí – Kaddáfí v Libyi a Hussain v Iráku přijeli dobýt hlavní města v tanku – tím zahájili socialistickou revoluci a sebeurčení snad Kurdů nebo kmenů v „marches“ na jihu, na březích Shat-al-Arabu? Bohužel ani při drsných praktikách nových vůdců si především Evropa nevšímala nového fenoménu – znovu narůstající islamizace (s výjimkou křesťanské Ethiopie, tam je největším problémem zesocializovaná Eritrea a její šílený vůdce) na celém pásu severní Afriky a blízkém východě, kde narůstající nespokojenost většiny obyvatelstva, kterému sebeurčení bylo ukradené, ale život byl stále těžší, vedla k příklonu k náboženství, které hlásá mimo jiné i povinnost bohatých se postarat o chudé. Náboženské cítění však bylo, je a bude vždy možností jak ho zneužít pro svoje cíle – vždy lze vybrat jak v Bibli, tak v Koránu pasáže, které vedou k násilí.

Nespokojenost, trvale neřešené situace místních klanů a kmenů se projevuje nesouhlasem ke krokům vlády, která je historicky v těchto zemích soustředěna vždy do rukou jen jednoho muže. Následné represe a unáhlené činy, motivované i nábožensky (šíité versus sunité) pak mají často dopad na zbytek světa, především ale na Evropu.Ani Američané poměrům v těchto zemích vlastně nerozumějí a vývoz jejich pojetí demokracie vede často k neštěstím.

Jsme svědky toho, že odstranění jednoho velícího muže nic neřeší!Nastupuje zmatek klanů a boj kmenů. Boj o moc se přiostřuje a navíc se šíří nesmiřitelný islám se svojí nejhorší variantou, šílenou vizí radikálního náboženského pojetí světa – smrt všem nevěřícím, smrt všem kdo nevyznávají Alláha, v pojetí těchto radikálů.

Teď teprve nastává krize – vyznavač stejného náboženství nejen, že trestá křesťany a židy, ale trestá souvěrce, kteří jsou sice vyznavači stejného Boha, ale nejsou sunité nebo šíité nebo naopak.

Středověk Bartolomějské noci! To má Evropa za sebou několik století a teď po dvou šílených válkách se opírá o demokracii, o svobodu slova, vyznání a barvy kůže. Evropa bývalých dominantních zemí změnila svůj pohled na kolonie, modifikovala ho a smířila se stavem věcí, kolonie už nepotřebuje a upřednostňuje obchodní a právně narovnané vztahy.

Ale v zemích zbavených „vůdců“ není vlastně s kým jednat, s jednotlivými znepřátelenými vůdci kmenů nelze řešit problém státu, jeho celistvosti a jeho zdrojů. Je-li navíc v některé zemi dosud nesvržený „vůdce“ kryt jednou ze stávajících velmocí, pak zde máme jednu z nejhorších válek - válku občanskou.

To není válka za sebeurčení, jak nám kdysi vysvětlovali, tzv. „spravedlivá“ válka, ale válka o zdroje, moc a za svržení režimu, který je jedním z posledních kombinovaných „socialisticky-islámských“.

Kdo z toho těží? Nový fenomén, mimořádně radikalizovaný islám, který bez ohledu na posun v čase, máme totiž 21. století, navrací svoje ideje ke středověkým praktikám. V tom ohledu není zvláštností, že se na krvavých akcích podílejí tzv. evropeizovaní islámisté, tedy vlastně druhá nebo dokonce třetí generace islámských rodičů, kteří byli do Francie, Belgie, Holandska nebo Anglie přijati již před více než 50 lety. Projevuje se zde zvláštní, avšak jednoznačný vliv situace, která se stále historicky opakuje – cizinec, zvláště jiné kultury je přijímán a je mu dopřána podpora jak finanční, tak ve vzdělání a bydlení. Je tedy dlouhodobě zajištěn státem, který mu umožnil se usadit, mít rodinu a celkem spokojeně žít. Každý týden nebo měsíc přicházejí peníze na život, který není nejbohatší, ale je důstojný.

Druhá generace je náročnější, ostatní mají nové automobily, domy na pobřeží a my máme stále jen podporu – třetí generace hledá řešení – je v mešitě. Vytáhneme šátky a již do školy budeme chodit zahalené, protože se vracíme ke své kultuře, tato nám nevyhovuje, omezuje nás v naší svobodě! Nevracejí se však do zemí původních rodičů, ale jsou to rození Angličané nebo Francouzi a Belgičané, tedy Evropské země se musejí, podle nich, přizpůsobit islámu!  Mužské, nezařazené a nespokojené muslimy pak celkem snadno přesvědčíte o nutnosti boje proti všem nevěřícím, protože jen jedna víra je ta pravá a vše ostatní je zlo.

Kde začít? Tam, kde jsou slabá místa, odkud byli vypuzeni „vůdci“, nebo kde je „vůdce“ příliš zaujatý udržováním vlastní důležitosti a vlastní mocí – omezenou, ale stále ještě mocí. Nelze zapomínat, že za zády má velmi nepříjemného a velmi nebezpečného spojence. Tam, tedy v této zemi je možno zahájit boj za Islám, boj za jediný správný a správně interpretovaný Islám. Není náhodou, že IS zvolil Levantu – slabý Irák a nemožný vůdce Sýrie. Co na tom, že bude zavražděno velké množství lidí? Boj za víru byl a je vždy neúprosný!

Teď se ale v plné nahotě a síle otevírá původní myšlenka na sebeurčení národů – jsme v situaci, kdy utlačované národy absolutně nespokojené (nebo spíš zárodky národů, tj. klany a kmeny) s neurovnanou situací ve své zemi a s řešením podle islámského práva prchají – kam?, přece do zemí dominantních, do zemí, kterým nemohly 50 let přijít na jméno, do zemí svých vykořisťovatelů!

Evropa však není a nemůže být jednotná, trochu se bojí islámu, trochu se musí zodpovídat za své obyvatele, kteří dnes řežou hlavy křesťanů a vlastně neví, co má udělat, je totiž složena z velkého množství suverénních států, které dosud nemohou a nejsou spojenými státy Evropskými a tak nepřijímají německo-francouzské velení jednomyslně.

Solidarita však velí, přijmout, nakrmit a přiznat dávky všem, kteří přijdou, zvláště pak těm s dětmi a zahaleným ženám.

Co ale bude dál, naučí se jazyk? Chtějí pracovat nebo budou další zátěží, jejichž děti a vnuci se opět budou radikalizovat? Mohou si zvyknout na Evropské poměry a kulturu? Můžeme každé skupině vystavět mešitu? Můžeme jejich imámy kontrolovat, aby nezasévali nenávist a zlo? Můžeme a umíme ovlivnit situaci v jejich vlastních zemích tak, aby se chtěli vrátit a žít v zemích původu? Umíme pochopit, co se stalo? Kdo to způsobil a proč? Asimilovali se ti, co dnes již dlouhodobě žijí v Belgii, Holandsku, Francii a Dánsku? Budou se spíš europeizovat nebo naopak se budou snažit nás islamizovat?

Když vypukne válka,pak bývalo prvořadou povinností bránit vlast – Syřané ale nechtějí bránit svou vlast, protože nesouhlasí s Bašarem al Asadem. Protivníci prezidenta nejsou zase dost silní, aby ho porazili (jejich podpora však může narazit na sílu Ruska) a tak nastoupila nová síla – krutá a radikalizovaná, tu také nechtějí a tak odcházejí. Stát je slabý, neschopný jakékoliv akce a sousední Turecko muselo běžence přijmout a dále transportovat do země zaslíbené.

Už ne odchod Alláhovi po boku, ale do Německa. Vítání a snášení potravin jako německá národní akce, kdy se Němci snaží pochopit míru utrpení z dlouhé cesty a nepohodlí. Proč ne, jako první reakce je to vynikající, ale na Blízkém Východě žije mnoho miliónů lidí – přijdou všichni a nový radikální islámský stát zabere všechna tamější teritoria překypující ropou?

Nebylo by rozumnější zastavit šílenství a znovu vybudovat silnou a důvěryhodnou Sýrii, postavit na nohy rozhádaný Irák, dát konečně šanci Kurdům? Přeci je nad slunce jasnější, komu tento stav vyhovuje, kam se lidé nehrnou po tisících, nehrnou se vůbec a spíš mizí, než aby tam hledaly spásu.

Evropa se ohradila proti porušení mezinárodního práva a vyhlásila sankce. Německo-Francouzské spojené vedení Evropy požádalo všechny další země o stejné akce, Rusko musí pocítit naší nespokojenost s anexí Krymu! Nečitelný velitel a milovaný prezident pak odpoví radikálně – žádný mezinárodní zásah na syrském území (v radě bezpečnosti OSN má přeci stále právo veta), řádění islamistů bude pokračovat a Syřané budou zaplavovat Evropu – chtěli jste sankce, tak si poraďte!

Pro Boha, paní Merklová a pane Hollande zastavte to šílenství v zemích, které si neumějí vládnout, a dopřejte Evropě křesťanské třetí tisíciletí. Zničte všemi dostupnými prostředky IS a dohodněte s Ruskem uklidnění v Sýrii, celý region může být několik let pod správou EU, bude to lacinější, rychlé a účinné!

Dělejte něco a přestaňte neplodně mudrovat!