Jenže když napíšu, že Česká republika je banánovou republikou, myslím to přece jen poněkud jinak než oni. Jen v banánové republice dělají totiž tajné služby USA převraty, puče a osnují pády vlád jako na běžícím pásu...

Nemyslím, že by to bylo v českých poměrech úplně poprvé, jen to jen zatím nejokatější a ve chvíli, kdy společenské vnímání těchto věcí je díky nezávislým médiím na mnohem vyšší úrovni, než třeba v roce 1997 (kdy padala Klausova vláda kvůli havlistickému puči, do kterého se zapojili i bankéři z ČNB), i mnohem hůře maskovatelné.

Jenže dál jsou zároveň i oni - nejen my, kteří si jejich práci uvědomujeme více než dříve a naučili jsme se číst mezi řádky zpráv sdělovacích prostředků. Scénář je víceméně pořád stejný, jen s drobnými obměnami, ale jsou dál ve svých metodách, které se stávají stále více agresivnějšími. Dokonce to i vypadá, jako by se ani příliš nezabývali tím, jak po sobě dokonale zahladit stopy. Je to jen nedbalost, nebo pocit, že si to mohou dovolit? Spouští operaci a je jedno, že občan občas zahlédne jejich muže v akci. Sází zřejmě na to, že se proti tomu nikdo nepostaví, že se politici bojí a že i ty méně bojácné se jim tím aktuálně posledním kouskem podaří zlomit a zavázat k mlčení.

Vzpomínám, jak se Nečas ještě nedávno na fotografiích smál v přítomnosti amerického velvyslance Normana L. Eisena, rovněž se zubícího. Vypadalo to jako dokonalá idylka. Proamerická vláda, stejně jako všechny ty předchozí, co přišly počínaje rokem 1998. Úsměv, ve světle současného dění spíše pekelný škleb, amerického zástupce byl však pěkně falešný - jako vše, co se zde Američané dělali, dělají a budou dělat. Záměr shodit Nečasovu vládu a odpravit i řadu dalších Američanům nepohodlných politiků existoval snad už ve chvíli, kdy ona vláda vůbec vznikala, takže americkému poplácávání po ramenou a upřímnému tisknutí pravice by měl každý další premiér apriori nedůvěřovat.

Jen si vzpomeňme na všechny ty "kauzy" vedené proti Martinu Bartákovi a Miroslavu Kalouskovi, kde jako hodnověrní svědkové vystupují bývalí američtí velvyslanci v Praze, kteří prý na vlastní uši slyšeli, že si dotyčný politik řekl o úplatek, ale nikam tehdy nic nehlásili - až ve správnou chvíli to pověděli Mladé frontě. Nebo si připomeňme firmu American Appraisal a další podivné subjekty či postavičky Karla Janečka či Karla Randáka vyhlašujícího válku dnes už bývalému premiérovi, protože jde příliš na ruku místním kmotrům (kteří tak berou kšefty internacionálním bankéřům).

Je to zkrátka jedno velké americké pokrytectví. Na jedné straně podbízení, lichocení, slibování toho či onoho, řeči o demokracii, svobodě, partnerství a přátelství, vědeckém výzkumu a inovacích - a na straně druhé podrazy, šmírování, agenti, zpravodajské operace, odposlechy, vydírání, psychologické hry, randákové, proti zájmům státu pracující nevládní organizace a nátlakové skupiny. A české tajné služby (BIS), americkým poslušné, jistí to, abychom se o tomto pravém obrazu USA nedozvěděli, tím, že nás ve své výroční zprávě raději rok co rok straší slovy o posilování vlivu Ruska v ČR. Jakoby zde neoperovali agenti USA, Izraele a dalších mocností. A propo - kde je onen Nečasův věrný spojenec Bibi? Nečas posloužil, Nečas může jít. Do Izraele místo něj v létě pojede za českou vládu jednat Mirka Němcová, ostatně si to už vyzkoušela, když tam před rokem vedla delegaci poslanců.

Že se Američané vůbec neostýchají a nemají žádnou soudnost, svědčí i to, že se nezastavili ani před hrdiny z Afghánistánu a klidně v rámci razie zatknou, znemožní a zostudí generály Kovandu a Páleníka, kteří pro pitomé americké opiové makovice nasazovali vlastní životy. To je ten americký vděk. Ale co jsme také čekali, když jsme svoji armádu rozpustili a učinili z ní expediční sbor v rámci US army (což jsme demonstrovali i použitím anglického slova pro armádu na oficiální doméně ministerstva obrany)?  

O protistátní činnosti amerického velvyslance Eisena jsem už psal v tomto článku (Norman Eisen a dvojí tvář americké etiky). Jeho uhlazené vystupování ale nemůže zakrýt, že vší svou silou dělá maximum pro to, aby Českou republiku poškodil. Vytváří jí image země, kde se pošlapávají práva Cikánů, propaguje zde úchylné pochody PraguePride, šmíruje vše, co se točí kolem veřejných zakázek, nepokrytě lobbuje za americké farmaceutické giganty a snaží se pozměňovat českou legislativu, když se zdá zájmy těchto korporací ohrožovat a bez ostychu prohlašuje, že jeho hlavním úkolem v ČR je dojednat zakázku na dostavbu Temelína. Měl by být ze země na minutu vypovězen, ale to si samozřejmě nikdo nemůže dovolit, jinak bychom tu zítra mohli mít zemětřesení. Nemyslím politické, to už máme, ale takové to "jako" přírodní.

V některém z minulých textů jsem napsal, že každá taková velká zpravodajská operace je připravena tak, aby se zabilo jednou ranou hned několik much. Je tomu tak i tentokrát, kdy zde existuje více zájmů, více souběžných plánů, více rovin jednoho příběhu. I proto nejspíše vidíme podivné spojení třech spolu vůbec nesouvisejících kauz.

Nejsměšnější z nich, historka o sledování Nečasovy ženy, je evidentně jen záminkou, pod kterou si chtěl někdo došlápnout na Vojenské zpravodajství. To je jedna rovina americké operace. Nejde jen o to, že výsledkem je poškození a oslabení pozice českých zpravodajských služeb a s tím spojená ostuda České republiky, jak ve Sněmovně správně poznamenal Miroslav Kalousek, ale spekulovat můžeme ještě dále. Už minule jsem psal o kompromitujících fotografiích jisté státní zástupkyně, která se při stáží v USA setkala s vlivnými lidmi z prostředí amerických tajných služeb a byla při tom vyfotografována nejspíše lidmi z Vojenského zpravodajství. Je dost docela dobře možné, že fotografie té paní před americkým muzeem se Sputnikem v pozadí už dnes díky zásahu komanda na Vojenském zpravodajství neexistují a danou dámu už nemohou nijak ohrozit - když si o nich štěbetali i pražští vrabci, určitě o jejich existenci museli vědět i američtí operativci. Zatčení obou pánů pak je možné brát jako vzkaz, že monitorovat osobu, která je v americkém zájmu, se zkrátka nesluší.

Ale co když jde ještě o mnohem důmyslnější hru? Zaujala mne myšlenka z jednoho komentáře pod článkem. Nedalo by se dát zatčení bývalého i současného šéfa Vojenského zpravodajství do souvislosti s americkou přípravou na vpád do Sýrie? Dnes už každý přemýšlivý ví, že Američané i v případě Sýrie sehrají tu svoji několikrát obehranou frašku o zbraních hromadného ničení a o zlém diktátorovi, který je ošklivý na své poddané a je třeba mu jeho plány zmařit. Ale ve Výroční zprávě Vojenského zpravodajství je sice poněkud diplomaticky, ale jinak zcela jasně řečeno, že v médiích probíhá stran Sýrie těžká informační válka a že vše ani zdaleka není tak, jak je sdělovacími prostředky uváděno.

"Ve sdělovacích prostředcích o situaci v Sýrii byly podávány některé neobjektivní informace či přímo šířeny dezinformační kampaně. Vojenské zpravodajství proto pravidelně informovalo nejvyšší státní představitele o skutečné situaci v Sýrii, zpracovávalo rozsáhlejší analytické materiály k jednotlivým aspektům vývoje a podílelo se na vytváření společného názoru a politického postupu NATO a EU vůči Sýrii," stojí ve výroční zprávě Vojenského zpravodajství za rok 2011.

A nejde jen o Sýrii. Výroční zpráva Vojenského zpravodajství mluví kriticky i o situaci v Afghánistánu a velice chladně píše o jaderném programu Íránu, který neprezentuje jako bezpečností riziko, jako spíše snahu o "posílení odstrašujícího účinku vlastních ozbrojených sil" a dokonce se zmiňuje o "přípravě Íránu na napadení ze strany regionální (čti: Izrael) nebo extraregionální (čti: USA) mocnosti".

To se přece neokonzervativním soudruhům v USA nemůže líbit... Takhle se přece nechová Vojenské zpravodajství vazalského státu. Tohle si expediční sbor US army přece nemůže dovolit. To se musí okamžitě napravit.

Počkejme si, jak bude o situaci v Sýrii mluvit výroční zpráva za loňský rok, která by se měla co nevidět objevit - zatím ji mají k dispozici jen poslanci.

Připomeňme si také, že Česká republika poněkud nelogicky zastupuje americké diplomatické zájmy v Sýrii poté, co se odtamtud Američané raději vystěhovali. Tuhle službičku jsme jim ještě neodepřeli, ale jinak se do Sýrie nijak nehrneme (na rozdíl třeba od Mali). Dokonce i ministr zahraničí - a to je více než s podivem - se v poslední době několikrát vyjádřil kriticky k Izraeli a k plánovanému útoku na Írán či Sýrii. Nepodezřívejme Karla Schwarzenberga, že by procitl, spíše kope za trochu jinou skupinu a nějaká jiná skupina je naštvaná, že Česká republika trochu otálí a nechce dělat stafáž v té trapné tragikomedii.

Tvrdý zásah USA a Izraele proti Sýrii se dá očekávat téměř každým dnem a České republice možná nedochází, že je chtě nechtě aktérem tohoto možného mezinárodního konfliktu - už právě proto, že svolila zastupovat v Damašku diplomatické zájmy USA. Před časem na to upozornil americký novinář Eric Best, když komentoval pražskou návštěvu americké ministryně zahraničí Hilary Clintonové. Upozorňoval totiž na českými médii přehlédnutý výrok političky ohlašující blízkost amerického zásahu v Sýrii podmíněný použitím zbraní hromadného ničení. A to se už stalo, jak média začala před několika dny referovat. Copak neslyšíte zvuky válečných bubnů? řekl by k tomu asi Henry Kissinger.

Vpádem USA a Izraele do Sýrie bychom se ale automaticky stali pevnou součástí válečného konfliktu. Chtěl si někdo pojistit, že nebudeme dělat problémy a že v případě tohoto napadení suverénní země (které bude jistě rozbuškou mnohem většího konfliktu, bojím se, že celosvětového), budeme stát pevně na straně "mezinárodního společenství", jak se Agresorovi eufemisticky říká?

Adam B.Bartoš