Hazard byl dlouhá léta významným zdrojem financování českého sportu a tuto tradici zrušila až od roku 2012 Nečasova vláda na návrh tehdejšího ministra financí Miroslava Kalouska. Česká republika se tak stala po Lotyšsku a Kypru třetí zemí EU, kde sportovní prostředí nemělo přímé zdroje z hazardu.

Už před několika měsíci jsem upozorňoval na fakt, že v současnosti chybí českému sportu ve srovnání s průměrem EU až 10 mld. Kč ročně. Umožnění přímého čerpání zdrojů z výnosů loterií by mohlo třetinu až polovinu této částky vyřešit pouhou novelou zákona o loteriích, která by vrátila možnost čerpání prostředků z hazardu přímo sportovnímu prostředí.

Změna loterijního zákona a umožnění přímého čerpání zdrojů z výnosů hazardu sportovním prostředím je stejně tak logické, jako i nezbytné a potřebné řešení.

A zatímco premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka na základě impulsu sportovní komise ČSSD poté, co Poslanecká sněmovna zcela nepochopitelně neschválila návrh na zvýšení výdajů na sport v roce 2015 o 1 mld. Kč, prohlásil na pracovním jednání ÚVV ČSSD, že pokud novela loterijního zákona nebude obsahovat znění, které opět umožní podporu českého sportu z hazardu, ČSSD takovou novelu zákona nepodpoří, média tuto informaci nechala zcela bez povšimnutí.

O to více mediální pozornosti se dostalo o pár dní později výrokům ministra financí Andreje Babiše, který nejprve na Žofínském fóru a poté na tiskové konferenci oznámil v podstatě totéž. Opět se v praxi prokázalo, že není důležité, co politici dělají, daleko důležitější je, co o tom, co dělají, píší a říkají média.

„My si myslíme, že zavedením nových (daňových) sazeb na hazard budeme moci vybrat až šest miliard korun navíc a myslím si, že v rámci tohoto by klidně mohl sport dostat tři miliardy. Tím pádem by sport vlastně znásobil o sto procent příjem a mohli bychom od roku 2016 dávat sportu až šest miliard korun,“ dozvěděla se veřejnost od ministra financí.

Opět se tedy potvrdila skutečnost, že Andrej Babiš podporuje jen to, co sám navrhne a následně s následnou mediální pompou oznámí veřejnosti, aby bylo jasné, kdo je tady vlastně ten správný Mikuláš a Ježíšek v jednom.

Problém je ovšem v tom, že všemi sportovními příznivci jistě vítaný zdroj financování sportu z loterií není v podstatě ani dar, ani zdvojnásobení příjmů sportu. Je to jenom jakási částečná vratka toho, co stát sportu v předchozích letech vzal, protože sportovní prostředí do roku 2012 zhruba 3 mld. Kč z hazardu v cenové hladině roku 2015 každoročně dostávalo.

A dostávalo i víc, protože stát v předchozích letech sportu odebral nejenom zdroje z loterií, ale i zdroje z investičních programů na podporu a rozvoj regionální infrastruktury a regionálního školství v řádu miliard Kč.

Pokud by současná vláda chtěla narovnat financování sportu v ČR na podmínky průměru EU, nebo například na podmínky sousedního Slovenska, musela by na výdaje na sport přidat ještě mnohem více.

V roce 1989 činily výdaje na sport v ČR cca 0, 67 % celkových výdajů státního rozpočtu, což by v dnešních podmínkách bylo zhruba 8 mld. Kč, v roce 2006 cca 0,58% a tedy 7 mld. Kč, což i tak bylo ve srovnání se státy EU velmi málo a ve srovnání se Slovenskem ještě méně.

V roce 2009 dosahovaly výdaje na sport v ČR cca 0,2 % HDP (v dnešních podmínkách cca 8 mld. Kč) a přesto byl český sport z hlediska výdajů na třetím místě od konce, hůře na tom byla už jen Malta a Bulharsko.

Skutečné výdaje na sport ze státu v roce 2014 včetně sponzorských darů státních a polostátních firem, které se z rozhodnutí Andreje Babišev průběhu roku 2014 snížily až o 400 mil. Kč, a také 25% převodu loterií pro ČOV a příslibu ministra Chládka o navýšení výdajů na sport v základních článcích v roce 2015 o 300 mil. Kč,činily téměř o 1 mld. Kč více je než ve schváleném rozpočtu na rok 2015, který sestavil a obhajoval Andrej Babiš.

Předpokládané navýšení na 6 mld. Kč v roce 2016 není tedy proti letošnímu roku dvojnásobkem, ale pouze 25% navýšením. A v časové řadě počínaje rokem 1989 je to stále jen částečné dorovnávání propadu, který financování sportu v ČR za posledních 25 let zažívá.

Má-li mít sport v České republice příjmy ze státu, které se stejně jako na Slovensku budou alespoň blížit průměru EU ( 0,4% HDP, tj. v našich podmínkách až 16 mld. Kč) bude muset pan ministr financí pořádně přitlačit na pilu. A začít by měl už v roce 2015, kdyby měl, poté, co zamítnul pozměňovací návrh ke státnímu rozpočtu na rok 2015, ve zdrojích státní kasy najít alespoň tu jednu mld. Kč na dorovnání propadu příjmů sportu v roce 2015 oproti roku 2014. Hledat by měl i způsob, jak vrátit do původního stavu i objem sponzorských darů do sportu ze státních a polostátních firem.

Pan ministr kromě vítaného a potřebného (byť jen částečného) navýšení výdajů na sport také volá po tom, aby vláda v souladu s programovým prohlášením vlády uložila vypracování nového zákona o podpoře sportu s tím, že před tím by měla být ještě vypracována „Koncepce státní podpory a organizace sportu“ včetně určení priorit a plánu pro následující léta.

Nevím, jestli ve vládě ví levá ruka, co dělá ruka pravá, ale novela zákona o sportu je již hotova a předložena do připomínkového řízení. A co se týká vládní koncepce, tu schválila v roce 2009 Topolánkova vláda a v roce 2011 i Nečasova vláda. Navzdory tomu se výdaje na sport, a to včetně roku 2015, jen stále a více propadají hloub a hloub.

Závěrem lze tedy konstatovat, že pan ministr Babiš při navyšování výdajů na sport sice vykročil správným směrem, byť tak činí s téměř dvouletým zpožděním, které je pro řadu tělovýchovných jednot a sportovních klubů téměř smrtelné, ale učinil pouze první krok.

Má-li se stát k českému sportu chovat alespoň tak jako v okolních zemích, bude muset pan ministr i celá vláda učinit takových kroků ještě několik. Zdrojů na ně má státní rozpočet dost a dost.