Radní fondu v tajném hlasování rozhodli, že peníze dostanou tři snímky a zdaleka nejvíce z nich - 15 milionů korun - dostane Filip Renč na chystaný film Lída Baarová. Rozhodnutí vzbudilo značný rozruch.

Od výsledku hlasování se distancovalo 7 z 12 členů Rady fondu. Ti naznačují, že došlo k podvodu. Každý radní může udělit hodnocenému snímku maximálně 100 bodů. Výsledek se zprůměruje. A zde je právě problém. Pokud někdo dá jednomu snímku plnou stovku, což by měl dostat prý jen naprosto výjimečný film, a jiným schválně dává málo, deformuje tak celkový průměr. A to přesně podle sedmi radních učinila zbývající pětice. Neříká však, že toto hlasovací pravidlo funguje už dlouho a dosud nikomu nevadilo. Nyní tedy vadí.

Proč?

První problém je jistě ve jménu Filipa Renče, který je považován za chráněnce presidenta Zemana, což jej v očích (zejména neoceněných konkurentů, třeba Jana Hřebejka, diskredituje). Jenže to není úplně přesné: Renč své píárové klipy předtím točil třeba i pro Mirka Topolánka a ODS, shodněme se tedy na tom, že je to prostě režimní režisér, který točí pro toho, kdo ho platí. To zaprvé. Vsadil bych se, že kdyby tytéž peníze jako nyní Renč nafasovala třeba Alice Nellis nebo nějaký začínající FAMák, který se hezky usmívá na osazenstvo pražské kavárny, žádný povyk by nevznikl.

Druhý problém je ve filmu samotném. Pokud vím, scénář o Lídě Baarové přinesl před lety do ČT Ivanu Hubačovi jakožto šéfdramaturgovi režisér Otakar  Vávra, který se s Baarovou dobře znal a měl na její životní příběh od ní podepsaná práva. Vávra pak vyprávěl, že mu scénář v ČT kdosi odcizil a jeho k natáčení nepustili. Ejhle, nyní Renč točí scénář Ivana Hubače. Mrzí mě, že Vávra už nežije, zajímal by mě jeho názor na ten film, zejména jeho scénář.

A konečně třetí a nejzásadnější problém je v samotném systému. Státní fond pro kinematografii je instituce, která rozdává peníze podle kritérií, která jsou z podstaty subjektivní. Jako taková je ta instituce nutně živnou půdou pro korupci. Kromě toho není jasné, proč má film svůj fond a divadlo, hudba nebo jiná umění takový tučný fond nemají. Není to správné. Fondový systém, napodobující francouzský systém štědré státní podpory kinematografie, měl velkého propagátora v Pavlu Dostálovi, pamatuji si, že na počátku svého ministrování chystal fondový systém pro mnohé další umělecké žánry, a také pro regionální a amatérskou kulturu. K tomu nedošlo, nejspíš proto, že zkrátka ve filmu se točí nejvíc peněz a filmařští lobbisté jsou nejvíc slyšet (a také mají nejvíc z čeho rozdávat). Film je průmysl a jako s takovým by se s ním mělo zacházet.  Investice do filmu by měla být investici obchodní, odečitatelnou z daní, a tečka. Vždy, když se takzvaně rozhoduje podle kvality, se dva stejně disponovaní odborníci neshodnou na ničem. Každý kvalitu (nebo svůj zájem) nachází jinde. Jediná cesta jak podobným trapasům předcházet, spočívá ve zrušení těchto hloupých institucí bez náhrady.