Poněkud paradoxně, proti samotné logice sportu, kdy se veřejně propaguje heslo „sportem ke zdraví“ je, podle zjištěných poznatků, značná část vrcholových sportovců nemocných. Mají astma!

Samozřejmě, že i sportovci jsou jenom lidé a mohou onemocnět.  U nemocného sportovce, který se léčí, však takové léky mohou být svým způsobem i dopingem. Takové léčení a současná aktivní činnost sportovce jsou poněkud problematické. Člověk, v tomto případě sportovec, je buďto fakticky nemocný, léčí se a nemůže sportovat (tak jak je tomu u obyčejného člověka nesportovce), nebo je natolik „zdravě nemocný“, že může sportovat, jen musí užívat nějaké léky! Jak to jde ale dohromady: být dost vážně nemocný, mít opravdové astma, léčit se a současně být sportovně aktivní ve vrcholovém sportu?

Pokud se totiž  blíže seznámíme s podstatou tohoto onemocnění zjistíme, že astma bronchiale je chronické zánětlivé onemocnění průdušek, pro které je také typické, že po různých vyvolávajících podnětech dochází k záchvatům dušnosti nebo kašle na podkladě zúžení dýchacích cest. Jedná se o nejčastější chronické onemocnění dětského věku, nicméně závažná je rovněž skutečnost, že i přes pokroky v léčbě výskyt astmatu v populaci stoupá. Neumím si představit aktivního sportovce ve vrcholovém sportu, např.  biatlonisty,  fotbalisty, cyklisty, boxera, nebo atleta- desetibojaře, u kterého v průběhu aktivní (závodní) činnosti dochází  k záchvatům dušnosti nebo kašle. Je nade vší pochybnost, že by takový sportovec mohl vůbec závodit, natož aby v průběhu závodu trpěl těmito příznaky navzdory tomu, že by používal  ke zmírnění následků léky, tzv. kortikoidy, či jiné prostředky (salbutamol).

Nic méně je skutečností, že právě mezi lyžaři je „údajných“ astmatiků docela dost. Otázka je, nakolik jejich „astma“ je skutečné a prokazatelné, nebo je to jen záminka ke krytí používání léků ke zvýšení výkonnosti sportovce, tedy doping.  Lékaři lidem, trpícím lidem astmatem, často doporučují zimní a vodní sporty, což se zřejmě  stalo výhodnou kamufláží i pro sportovce, pokud jim tyto léky  současně slouží jako vhodný (kamuflovaný) doping ke zvýšení jejich výkonnosti.

Známým případem  užívání dopingu v poslední době je anglický cyklista  Chris Froome.  Mezinárodní unie UCI informovala o tom, že britský závodník  v září 2017 na Vueltě neprošel dopingovou zkouškou. Čtyřnásobný vítěz Tour de France zatím nebyl nijak nijak potrestán. „Je dobře známo, že mám astma. Během Vuelty se mi astma zhoršilo, proto jsem na doporučení lékaře zvyšoval dávku salbutamolu. Vždy jsem se ale ujišťoval, že jsem nepřekročil přípustnou dávku,“ uvedl Brit. Podle regulí smějí cyklisté užívat salbutamol na zvláštní povolení od UCI, ale maximální povolená koncentrace je 1000 nanogramů. Froomův vzorek z Vuelty však vykazoval dvojnásobnou hodnotu. Není to poprvé, co se kolem Frooma vznáší takové podezření. Čelil už několika nařčením z dopingu, mj. jej v tomto směru podezříval  i na doping expert na slovo vzatý, Lance Armstrong,  nic se mu však prý neprokázalo. Znovu se nabízí otázka, zda Froome, nemocný na astma, je skutečně nemocný a přitom závodí, nebo je nemocný „jen jako“, aby tím zdůvodnil používání léku  salbutamolu, který je jinak zákázán jako doping.

Dopingová aféra ruských sportovců má své neblahé následky, ovšem co či které látky byly předmětem dopingu není známo. K dopingu totiž neslouží jen velmi populární důvod „astma“ a příslušné léky, kterým údajně trpí jistá část sportovců, ale také celá řada jiných léků a anabolik. I ty jsou nebo mohou být  do jisté míry považovány za doping a jsou nebo mohou být diagnostikovány v jistém omezení. Pokud ovšem dojde „omylem“ k tzv. předávkování, mohou být jejich uživatelé obviněni z dopingu, viz Ch. Froom z GB.

Je mnoho známých případů, kdy sportovci s astmatickým  „onemocněním“ pro potlačení příznaků nemoci používali léky, které však svým způsobem více působily jako doping.  Na severu Evropy patří běžecké lyžování k nejpopulárnějším sportům se širokou základnou a snad právě proto za specialisty na efektivní užívání léků na astma platí norští běžci na lyžích, a to dlouhodobě. Tomu také odpovídala jejich výkonnost a naprostá výjimečnost v tomto zimním sportu.


V této souvislosti nelze nezmínit  zimní olympijské hry v Pchjongčchangu, ke kterým se váže událost z norského prostředí. Známý norský expert na doping Mads Kaggestad totiž zkritizoval norské olympioniky za "léky", které si sebou přivezli do Pchjongčchangu. Jde o léky celeston a kenacort, které jsou určeny pro skutečně  nemocné lidi, které jsou také velmi silné stimulanty a mohou mít podstatný vliv na sportovní výkon. Z logiki věci tedy vyplývá, že pokud sportovec bere tyto preparáty z důvodu nemoci, pak je vážně nemocný a nemůže jít fyzicky na start.  Kaggestad k tomu říká, že "Pokud jsi natolik nemocný, že potřebuješ injekce kenacortu, bylo by pro tebe lepší se závodů neúčastnit". To samozřejmě platí, pokud je sportovec skutečně nemocný! Že jsou tyto léky Norům  na olympiádě k dispozici,  považuje za velmi pochybné. Bude zajímavé, zda se na ZOH u norských sportovců nějaké užívání těchto léků jako doping prokáže.

Obecně vzato, zmíněná „praktická“nemoc  astma  u sportovců se stala metodou, jak legalizovat používání léků na potlačení nemoci, které nejen léčí, ale také a to především, zvyšují výkon sportovce, neboť jsou současně i dopingem. V případě sportovců se můžeme domnívat (stejně jako pochybovat), že nejde o astma, které nutně vyžaduje totální ambulantní léčení, ale o (zřejmě) astma jen lehčího typu, kdy nasazením léků je nemoc natolik potlačena, že sportovec je schopen podávat standardní (někdy dokonce nadstandardní) výkony. A to je ten hlavní důvod, proč tolik úspěšných (ale i méně úspěšných) sportovců jsou postiženi tím „zatraceným“ astmatem.

Nicméně astma, jakkoli je pro běžného člověka velmi nepříjemné onemocnění (dušnost, kašel, únava aj.), často nemůže ani vykonávat svou práci, je až s podivem, že u sportovců i přes vynaložené úsilí,  příznaky astma nejsou pro jejich činnost zas až tak velkou překážkou, pokud ovšem jsou touto nemocí opravdu postiženi. Jinak lze astma považovat jen jako zástěrku pro používání léků coby povolený doping. Např. z českých běžkařů astma prý trápilo od dětství také Lukáše Bauera. Přesto i s touto nemocí je schopen aktivně sportovat a i podávat výborné výkony. Podle něj se udělení terapeutické výjimky hlídá pomocí přísných testů. „Dají vám nadýchat alergenu a musíte mít určité procento zhoršení. Jakmile by bylo menší, tak nesmíte užívat léky. Já se do toho ale vždycky v pohodě vešel,“ popsal Bauer. Takže i s astmatem se dá úspěšně sportovat. S nemalou nadsázkou lze říct, že pro některé sportovce  je vlastně  „astma zdravou nemocí“.