ODS tehdy nabídla voličům vizi tržního hospodářství, nepochybný hospodářský růst, nabídla ideál osobní svobody. Veřejnost to přijala.
Po dvaceti letech je česká společnost konsolidovaná jsme členy NATO i EU. Naše společnost je nepochybně bohatá, tedy alespoň tak bohatá, jak to v současném světě jde. Osobní svobodu máme a užíváme si jí. Tehdejší ideály a vize byly naplněny. Co tedy bude dál? To je právě otázka, kterou si ODS nekladla dost důrazně. Nenabídli jsme lidem novou vizi, novou strategii vývoje společnosti, přinejmenším na dalších dvacet let. Nemáme ideál. Pustili jsme se do boje s korupcí, ale lidi korupční aféry znechucují. Pustili jsme se do rozplétání klientelismu, ale lidé v politice nevidí uplatňování idejí, jen touhu vládnout a rozdělovat dotace.
Nejen v ODS převážily nad prosazováním vlastního programu koaliční kompromisy a techniky výkonu exekutivy. Sevřenost občanských demokratů se rozklížila do té míry, že to byli vlastně členové ODS, kteří fakticky položili vládu Mirka Topolánka a nyní se totéž chystají udělat s vládou Petra Nečase.
Přitom Petr Nečas, na rozdíl od všech svých spolustranických, ale i sociálně demokratických předchůdců začal některé vize uplatňovat. Spustil důchodovou reformu, zdravotnickou i sociální reformu. Spustil modernizaci státu, bez které se neobejdeme, chceme-li zůstat úspěšným a bohatým státem.
Nositelem vize býval dlouho i český prezident. Václav Havel ztělesňoval onu vizi svobody a osobní zodpovědnosti. Jeho nástupce Václav Klaus ztělesňoval jako premiér vizi transformace. V prezidentském úřadu se ale jeho vize postupně vytrácela a pokud nemají velké tradiční strany pro voliče své nové vize a ideály, nemá je ani prezident.
Nevěřím, že jsme schopni jít dál bez toho, aniž bychom měli cíl.Proto víc než sliby, hledejme pro tuto společnost nové cíle, nové vize.
Přemysl Sobotka