Postoj „všechno je špatně“ taky. A tak je na Bohuslavu Sobotkovi, aby ustupoval. Což o to, on to umí. O tom je také politické vyjednávání. Sobotka je profesionální politik. Jenže sociální demokraty volili lidé kvůli levicovému programu, zatímco manažerské ANO, protože už měli ostatních po krk.

A tak se Sobotka dostává do pasti možnosti příštích voleb, které budou při takovémto postupu nejspíš zanedlouho. Jakpak asi dopadnou?  Restart totiž nebylo odstranění „vnitřních nepřátel strany“. Restart budou volby, které nás čekají. A tam jsem, pokud jde o ČSSD, pesimistkou.

Začínají se zjevovat první ministerská jména, která ovšem souvisí se jmény, která by měla řídit sněmovnu. Vedení sněmovny, na což asi i noví politici brzo přijdou, je vždycky lepší, než ministerstvo. Ministerstvo jednak vyžaduje alespoň hrubou představu o materii a potom  - ministři se mění rozhodně podstatně rychleji, než členové vedení poslanecké sněmovny, kteří mají obvykle své čtyři roky jisté. Ministři tak možná dva, když budou dobří. Ďjo, fénixovský koloběh politického života.

Mezitím jsme se dozvěděli, že filmařská lobbistka Helena Fraňková, o níž koluje, že by mohla být ministryní kultury, nabídku od Babiše nedostala. Od koho ji dostala, nevím, ale je pravda, že šéfka fondu kinematografie by špatná ministryně asi nebyla. Třebas je to tichý besserovský tip, šeptaný do mediálních oušek. Ovšem Fraňková by byla nejspíš ministryní filmařů,  nikoliv kultury. Byla by fíkovým listem očekávání,  co je pod ním. Popření Babišovy nabídky přišlo z ANO mailem, pod půvabným předmětem „Dementy“. Naprosto to chápu, kdyby byl předmět nazván „dementi“, měl by širší platnost…

Andrej Babiš ovšem netouží jen po politické a ekonomické moci, má našlápnuto i k moci mediální. Kromě toho, že již vlastní vydavatelství Mafra, děsí novináře tím, že hodlá zakoupit Rádio Impuls. Jakou jeho část, to na veřejnost neproniklo, ale zatím se mu prý zdá požadovaná suma vysoká. Mezitím vešlo ve známost, že Lidové noviny po Daliboru Balšínkovi povede bývalý šéfredaktor týdeníku Euro Ištván Léko, dosavadní šéf České pozice, kterou – abrakadabra – taky ovládá Babiš. Podle veřejně dostupných údajů přispívá Babiš ročně 20 milióny korun na provoz týmu patnáct stálých redaktorů a desítky autorů. K nim kupodivu patří i bývalý prezidentský kandidát Vladimír Franz… Léko dělal na České pozici alespoň zdánlivě vyváženou,  i když pravicově konzervativně oreintovanou žurnalistiku. Nebyl nadšenou (hlásnou) troubou ODS, jako Balšínek. Druhá republika a převzetí moci nad médii dokonáno jest. Nebo zanedlouho bude.  Zákony, které by nějak upravily vlastnictví médií  politiky, asi v dohledné době nebudou, vzhledem k počtu poslanců, které Babiš má. A tak nám vlastně jako naděje před berlusconizací zbývají jen silná média veřejné služby. Pokud se je někdo nebude snažit zlikvidovat buď přímou politickou cestou přes sněmovnu nebo je nezlikviduje banda diskutujících akademických nadšenců pod rouškou „debaty o smyslu a charakteru“. Od Clintonova skandálu s Lewinskou víme,  že debata o charakteru se nedá vyhrát. Kouřilas nebo nekouřilas? Doutník jako důkaz. A pak se rozklene již jen duha, mír, klid a práce pro všechny. V mediálních drůbežárnách.

Ministerstvo dopravy ovšem podle všeho drobně hodlá zatnout tipec portálu iDnes, jemuž valnou část čtenářů tvoří návštěvníci podserveru Idos s jízdními řády vlaků a autobusů. Taky patřím mezi ně.  Služba Idos je vlastně překoupenou službou firmy Chaps, která má už dvanáct let exkluzivní smlouvu s ministerstvem dopravy na poskytování všech jízdních řádů. Ministerstvo dopravy si ovšem hodlá své jízdní řády poskytovat samo a zpřístupnit je, jak mu velí povinnost veřejné instituce.  Poměrně dlouhou dobu se o ukončení exkluzivity snaží portál Seznam a zdá se, že vytrvalý tlak něco přinesl. Uvidíme co. Třeba to bude konec iluzí o vysoké čtenosti iDnes. Kdysi takto padla zlatá slepice vydavatelského domu Economia, Obchodní věstník, jehož monopol pro bývalého mluvčího Adamcovy vlády Miroslava Pavla zajišťovalo nařízení Klausovy vlády. Teprve od června  2007 zabezpečuje vydávání Obchodního věstníku Ministerstvo vnitra ČR prostřednictvím Portálu veřejné správy. Economia dnes plní pouze smluvní roli servisní organizace.

Tento týden byla vyhlášena Křišťálova lupa. Média veřejné služby v nich bodovala. ČT24 získala druhé místo v kategorii Zpravodajství,  v kategorii Obsahová inspirace pak druhé místo projekt Českého rozhlasu, respektive Filipa Rožánka, Srpen 1968 na Facebooku a na Twitteru, mapující v „reálném čase“  děje srpnových dní. Ten získal druhé místo i v Projektu roku,   páté místo pak  Příběh rozhlasu. Ostatně, Filip Rožánek se ocitl na devátém místě kategorie Osobnost.   Vítězka obsahové inspirace, totiž Datová žurnalistika iHNed se fakticky vyhlášení nedožila. Možná byla dobrá, ale patrně nikoliv pro Economii.  Anticenu dostal monopol na jízdní řády a šesté místo obsadily Parlamentní listy. Úspěch se neodpouští.

Generální ředitel České televize Petr Dvořák oslovil pět odborníků - Barboru Osvaldovou, Danu Schmidt, Roba Camerona, Jaromíra Volka a Michala Šobra, aby posoudili, zda je zpravodajství České televize ovlivňováno či nikoliv. Tradiční „revolucionáři“ si ovšem stěžují, že si tam nemohli najmenovat vlastní lidi a chtějí vlastní komisi. Která by měla pro změnu jejich plnou důvěru – a patrně by nějak vhodně rozhodla, jak tiše a nevysloveně rezonuje pod tímto sdělením. Strach Drtinové z rozdrcení publicistického spolku kamarádů ukazuje,  že redaktorka už dnes tuší výsledek přímo opačný,  než byla původní stížnost. Agenda setting se nepovedla. Uhdeho Rada ČT v té hře hraje pasivního diváka. Kouká na to jako puk.

Kultura rozhlasu je jiná. O tom, že mediální katedra Masarykovy univerzity pod vedením doc. Jaromíra Volka vytvořila  stostránkovou slepou analýzu objektivity a vyváženosti vybraných pořadů prezidentských voleb, odvysílaných ČRo 1 Radiožurnál,  nevěděl nikdo. A nikdo mimo Dudka nezpochybňuje Volkovy kompetence. Objednatel Český rozhlas formuloval základní požadavky: „vypracovat analýzu, která má sloužit jako odborný podklad k posouzení, zda si ČRo v rámci svého vysílání počínal v souladu se zákonem č. 484/1991 sb. o Českém rozhlasu, Kodexem Českého rozhlasu a v souladu s povinnostmi vyhlášenými v interním dokumentu Českého rozhlasu „Pravidla předvolebního vysílání Českého rozhlasu - prezidentské volby 2013“  Nikoho mimo vedoucího redakce aktuální publicistiky Dudka nepřekvapuje zjištění, že volba monopolního glosátora v podobě pravicového komentátora HN Jindřicha Šídla bylo selháním managementu dodavatelské redakce aktuální publicistiky. Nikoho nepřekvapuje zjištění,  že redaktoři spoluvytvářeli více pozitivní obraz Schwarzeberga a více negativní obraz Zemana. Že favorizovali a sympatizovali se Schwarzenbergem – a to nejen  poslední den vysílání před volbou, tedy ve finiši, ale po celou dobu kampaně. A že po celou dobu kampaně kašlali na frekvenční vyváženost ostatních kandidátů. Majorizace jedněch a marginalizace druhých je oblíbená taktika mediálního biasu…

Alec Baldwin, herec, který touží být politikem, si zavařil. Stanice MSNBC pozastavila jeho talk show, poté, co se na internetu objevilo video s hercovými vzteklými výroky na adresu homosexuálů. Stanice neví, kdy a zda vůbec Baldwina znovu pustí na obrazovku. MSNBC se tak možná trochu vymstila touha podepsat s hercem kontrakt dřív, než jej vyfoukne CNN. Myslím, že teď už z toho, že by po Baldwinovi zatoužila jakákoliv americká stanice, mít strach nikdo nemusí.


New York Times se pokouší stát se „vítězem jitra“, jímž je zatím server malého deníku Politico.  Kdo totiž první dokáže „vyhrát“ ranni čtenáře, ten dokáže nastolit politickou agendu na celý den. Konzervativní Politico, které bylo sponzorem kandidátů v republikánské prezidentské debatě 2008 i 2012, posílá z domovské centrály ve virginském Arlingtonu ranní maily s novinkami z Bílého domu. NYT nyní chystá něco podobného. Hodlá každého časného jitra zasílat jakýsi „přehled“ či „tipy“ svých politických zpravodajů a nastavit tak agendu. NYT se také hodlá výrazněji věnovat dění na Capitolu a celkově posílit politické zpravodajství. Politico vydává i elektronickou verzi    s rozšířenými funkcemi, včetně stahování a e-mailových možností. Noviny v nákladu cca 40 000,  distribuované zdarma na Capitol Hill ve Washingtonu, DC a Manhattanu, vede Frederick J. Ryan Jr. , bývalý asistent prezidenta Ronalda Reagana.

Toryovský poslanec Rob Wilson způsobil poprask, když poslal šéfovi BBC Trust Chrisu Pattenovi  nahrávky, které dokazují, že  BBC věděla o činech Jimmyho Savila a kryla je.  Podle nahrávek sdělila vedoucí zpravodajství BBC Helen Boaden v prosinci roku 2011 svému šéfovi, Marku Thompsonovi,  že proti slavnému moderátorovi existují obvinění za sexuální obtěžování.  To se rozchází s Thompsonovým tvrzením, že o obvinění nic nevěděl.

Dvaaosmdesátiletý Rupert Murdoch se během šesti minut a „přátelsky“ rozvedl se svou čtyřiačtyřicetiletou manželkou Wendi Deng. Ona si nechala byt v New Yorku a Pekingu a jednu z několika jachet, on sídlo v Kalifornii a všechno ostatní. Impérium zůstalo nedotčeno. Murdoch se možná kdysi zamiloval do mladé krásné čínské dívky, ale to mu nezabránilo udělat dvě předmanželské a dvě manželské dohody. Láska je láska a mediální impérium je mediální impérium.

Daniel Radcliffe, herecká hvězda, začínající jako Harry Potter, prohlásil, že pokud na sebe celebrity všechno vyžvaní na facebooku a na twitteru, pak nemají nárok na soukromí. Přidal se k němu i Elton John s tím, že kulturu celebrit nenávidí. „Pokud někdo píše a zveřejňuje své soukromé věci na Facebooku a Twitteru, nemůže jej pak nikdo brát vážně ve chvíli, kdy žádá o soukromí,“ řekl Radcliffe.  „Nemám Facebook a nemám Twitter a myslím, že mi to spoustu věcí ulehčuje,“ řekl.

Posedlost sdílením soukromých zážitků se nesmí přehánět. Totéž platí i pro české politiky. Hovory od bazénku či vychvalování vodňanského kuřete k večeři znamenají,  že k vám může nakukovat klíčovou dírkou kdokoliv kdykoliv. Kamkoliv. Nejen do koupelny.

Irena Ryšánková