na začátku bych Vám rád všem popřál v novém roce hodně zdraví, štěstí a osobní spokojenosti. Současně přeji této sněmovně pokud možno konstruktivní a věcné diskuse a věřím, že se k tomuto mému přání připojíte.

Předmětem mého vystoupení bude uvést na pravou míru mnoho dezinformací o elektronické evidenci tržeb, které byly ať už záměrně či neúmyslně rozšířeny.

Nejdříve bych zde chtěl reagovat na opakovaná tvrzení, že Ministerstvo financí takzvaně „loví malé ryby“, tedy že neřešíme velké daňové úniky a soustředíme se pouze na výběr daní ze zatajených tržeb, které jsou navíc podle názoru autorů těchto výroků zanedbatelné.

Není to pravda a chci k tomu uvést dva fakty:

Za prvé – elektronická evidence tržeb je pouze jedním z projektů, kterým chceme přispět k lepšímu, efektivnějšímu a tedy i spravedlivějšímu výběru daní v této zemi. Ministerstvo financí samozřejmě připravilo a dále připravuje další legislativní i nelegislativní projekty, které zlepšují výběr daní a omezují daňové úniky, tedy daňovou kriminalitu. Jedná se například o rozšíření režimu reverse-charge u daně z přidané hodnoty, které zabrání karuselovým podvodům u těch komodit, u kterých to předpisy Evropské unie dovolují. Proti karuselovým podvodům a zároveň proti fiktivním dokladům je také namířeno kontrolní hlášení, které začalo platit od 1. ledna tohoto roku a které může zabránit daňové kriminalitě v rozsahu až 10 mld. Kč ročně. To je 10 mld. Kč, které místo toho aby končily na kontech organizovaných gangů, skončí v peněženkách občanů České republiky. Zaměřujeme se na zlepšení výběru spotřebních daní, ať už je to lepším prověřováním daňových subjektů, kteří nakládají s citlivými komoditami, a jejich ekonomické stability, nebo specifickými projekty jako je omezení daňových úniků na speciálních olejích, které byly zneužívány k přimíchávání do motorové nafty. Zaměřujeme se na nezákonné odlévání zisků u nadnárodních korporací, a to prostřednictvím lepšího zaměření kontrol převodních cen. Soustředíme se na odstranění fenoménu Praha – daňový ráj, a to prostřednictvím uvolnění kontrolních kapacit pražského finančního úřadu například přesunem některých aktivit do jiných regionů nebo usnadněním změny správce daně, který kontroluje firmy na virtuálních sídlech. Této poslanecké sněmovně je předložen zákon o prokazování původu majetku, který umožní správci daně postihovat zatajené příjmy, které mají v řadě případů pochybný zdroj, formou srovnání příjmů vykázaných správci daně s majetkem poplatníka.

Samozřejmě se soustředíme i na posílení finanční a celní správy, a to jak z personálního, tak i z technického hlediska. Jelikož se nacházíme v 21. století, musí být finanční a celní správa schopna efektivně pracovat s daty, které má k dispozici. Soustřeďujeme se na posilování elektronizace správy daní, aby náplní práce finančního úředníka nebylo přepisování dat z papírového formuláře do počítače, ale naopak kontrola vykazovaných dat. Inspirací na Slovensku nám byla daňová Kobra, tedy technicky vybavené a efektivně spolupracující týmy lidí z finanční správy, celní správy a Policie České republiky. Daňová Kobra si už připsala řadu úspěšných zásahů v celkovém objemu přes 4 miliardy korun.

Takže my zásadně odmítáme obvinění, že se soustředíme pouze na elektronickou evidenci tržeb. Elektronická evidence tržeb je pouze jedním z kamínků v mozaice opatření proti daňovým únikům. Je namířena na specifický fenomén zatajování hotovostních plateb, ať už jsou malé, nebo velké. Jde o významný projekt, avšak zdaleka nejde o projekt jediný. Také díky dalším projektům, z nichž jsem uvedl ty nejvýznamnější, jsme již podstatně zlepšili a dále zlepšíme výběr daní. A já se ptám, co udělala ODS za období své vlády pro zlepšení výběru daní? Co udělala strana, která zde prohlašuje, že jediným receptem na lepší výběr je snížení daňových sazeb? Pro zlepšení výběru daní udělala to, že zvýšila DPH z 5 na 15 %, zavedla superhrubou mzdu a solidární zvýšení daně. Takže peníze, které měla sebrat podvodníkům, vytáhla místo toho z kapes všem občanům této země.
Naše strategie je lépe vybírat existující daně a vytvořit prostor pro snížení sazeb, jako jsme již udělali u DPH. Mimochodem v roce 2015 jsme oproti plánu vybrali na daních o 36 miliard více, po zohlednění mimořádných vlivů dokonce o 59 miliard více. Současně jde o nárůst o 72 miliard ve srovnání s rokem 2014. Také díky tomu jsme srazili plánovaný deficit státního rozpočtu o 38 miliard korun. Je zřejmé, že naše strategie funguje a existuje stále podstatný prostor pro zlepšení, díky elektronické evidenci tržeb.

JAK FUNGUJE ELEKTRONICKÁ EVIDENCE TRŽEB
Vzhledem k tomu, že i přes naše snahy informovat jak tuto sněmovnu, tak i podnikatele a všechny občany České republiky o skutečnostech fungování elektronické evidence tržeb, existuje stále mnoho nepochopení či polopravd, zopakuji zde základní principy, na kterých je elektronická evidence tržeb postavena, a které jsou obsaženy v návrhu zákona.

Jaká tedy je elektronická evidence tržeb? Jak napovídá název, je elektronická. Je tedy založena na využití techniky, a v to v rozličných podobách pokladních zařízení, ať už tak jak je dnes známe nebo ve formách, které zdaleka tak obvyklé nejsou. Je to evidence, jde tedy o systém evidenční, kdy mezi podnikatelem a finanční správou probíhá komunikace o skutečnostech, které následně ovlivňují jeho daňovou povinnost. A na závěr, je to evidence tržeb. Nikoliv evidence zákazníků, nikoliv evidence jejich nákupního chování. Evidence je zaměřena pouze na výši tržby, která je z daňového pohledu jeho příjmem.

Jak bude evidence fungovat z technického hlediska? Půjde o čtyři jednoduché kroky:

Krok první – podnikatel zadá tržbu do svého pokladního zařízení, a to formou, na kterou je zvyklý. Ať už přímo zadá částku tržby nebo ve svém pokladním systému vybere co zákazník zkonzumoval. Zde bych zdůraznil, že pro podnikatele se vůbec nic nezmění proti postupu, který znají již dnes. Neexistují zde žádné kroky navíc, žádná administrativa. Podnikatel pouze tzv. namarkuje tržbu.

Krok druhý – pokladní zařízení, které obsahuje příslušný software, odesílá elektronickou formou přes zabezpečené spojení informaci o tržbě na centrální server. A to pouze nejnutnější informace, které finanční správa potřebuje, tedy informace o výši tržby. Pokud je podnikatel plátcem DPH, pak samozřejmě informaci o sazbě DPH. A konečně informace sloužící k identifikaci podnikatele a ke kontrolní činnosti, tedy datum, čas, DIČ a místo tržby. Abych nebyl napaden, že něco zamlčuji, další odesílané položky povinného charakteru jsou pouze pomocné údaje, např. jde o kryptografickou transformaci již odesílaných údajů. Zde chci zdůraznit jeden podstatný fakt: Neodesílá se žádná informace o obsahu nákupu. A jelikož jde o skutečně podstatnou věc, tak ještě jednou: Neodesílá se žádná informace o jednotlivých položkách nákupu. Neodesílá se ani informace o identitě zákazníka, pokud tuto identitu podnikatel zná. V tomto směru existuje spousta dezinformací. Takže opakuji – výše tržby, DPH, DIČ, místo, čas.

Krok třetí – server finanční správy okamžitě (a zde hovoříme o řádu desetin sekundy) zasílá pokladnímu zařízení unikátní kód, potvrzující přijetí zaslaných údajů

Krok čtvrtý – pokladní zařízení vystavuje účtenku, která obsahuje unikátní kód a další údaje předepsané zákonem. Nepoužívám zde záměrně výraz „tiskne účtenku“, protože zákon nestanovuje formu účtenky – ta může být vystavena i v elektronické formě. Tu využijí například internetové obchody nebo další podnikatelé, kteří vystavují již dnes doklady v elektronické formě a zasílají je na email zákazníka. Pro úplnost dodávám, že podnikatel samozřejmě nemusí vystavit zvláštní účtenku pro evidenci tržeb. Údaje například z daňového dokladu pro DPH a údaje z účtenky pro evidenci tržeb stačí uvést na jeden dokument.

Takto ve čtyřech jednoduchých krocích funguje elektronická evidence tržeb. Všimněte si prosím, že jediný zásah podnikatele je ono zadání tržby do pokladního zařízení. Chcete-li, namarkování tržby. Vše ostatní je automatika. A já se ptám, kde je ta administrativa, o které opozice neustále mluví? Kde je to obtěžování podnikatelů? Kde jsou ty dodatečné úkony? Znovu opakuji, podnikatel pouze namarkuje tržbu do pokladny. Způsobem, jakým je zvyklý a v ten okamžik, ve který je zvyklý, tedy samozřejmě až při placení celkové útraty zákazníkem. Žádné zadávání položek, žádné markování každého piva zvlášť, a podobné nesmysly, kterými podnikatele straší opozice. Pan poslanec Kalousek na této půdě vyjádřil obavy, že mu pivo zvětrá, než se hostinský s evidencí tržby vypořádá. Nevím, zda to znamená, že v restauracích vyžadují po panu poslanci Kalouskovi platbu předem…

Jak jsem tedy popsal, elektronická evidence tržeb funguje na principu automatické komunikace stroje se strojem. Vše funguje automaticky a zcela přirozeně, zákazník nemá šanci poznat, zda se podnikatel do evidence tržeb zapojil, dokud neobdrží účtenku se speciálním kódem.

Také pan poslanec Gazdík vyjádřil obavy, že pivo nebude, protože třeba nepůjde internet. Doporučil bych mu přečíst si návrh zákona, případně návštěvu chorvatské restaurace, kde systém již funguje. Zákon jednoznačně stanoví, že v případě výpadku spojení není nutné čekat, než se spojení obnoví. Pokladní zařízení se pouze bude snažit navázat spojení s centrálním systémem po dobu, kterou si podnikatel určí, a která nesmí být kratší než dvě sekundy. Tato doba by měla odpovídat charakteru činnosti podnikatele a kvalitě jeho internetového připojení. To znamená, že pokud se bude jednat o samoobsluhu či podnik rychlého občerstvení, stanoví si podnikatel uvedené dvě sekundy. Pokud se bude jednat například o recepci v hotelu, může si stanovit dobu delší. Stále se však bavíme o době v řádu jednotek sekund a mimořádných situacích výpadku internetového spojení. V běžném provozu bude systém odbavovat jednotlivé účtenky okamžitě – přirovnejme to k placení kartou.

Co se stane v případě výpadku internetu po uplynutí uvedených dvou sekund? Pokladní zařízení uloží informaci o tržbě do paměti a okamžitě vystaví účtenku. Tato účtenka, říkejme jí například „offline účtenka“, samozřejmě nemůže a nebude obsahovat unikátní kód finanční správy. Místo toho ji pokladní zařízení podepíše takzvaným podpisovým kódem poplatníka. Zákazník dostává účtenku a odchází. Nemusí čekat na obnovení internetového spojení, to by byl samozřejmě nesmysl něco takového požadovat. Pokladní zařízení se bude nadále snažit připojit k centrálnímu systému, a jakmile se připojí, odešle všechny v paměti uložené účtenky.

Mimochodem, odesílaná data budou tak malá, že rozhodně není nutné mít vysokorychlostní internet, kterým tu opakovaně operovala opozice. Hovoříme o jednotkách kilobajtů na jednu účtenku. V takovém případě skutečně není nutné mít k dispozici LTE signál nebo optickou linku. A tvrzení pana poslance Gazdíka, že zavedení evidence tržeb v Chorvatsku způsobilo přetížení jejich mobilní sítě, to je skutečně pohádka hodná předvánočního času, ale teď už bychom se k ní nemuseli vracet.

Návrh zákona umožňuje podnikatelům, kteří přijímají tržby, v místech, kde není dostupný internet nebo kde je velký problém s kvalitou mobilního signálu, zažádat si o takzvaný zjednodušený režim. Pak budou evidovat zcela offline a data odesílat do 5 dnů.

Takže opět shrnuji – v případě výpadku internetového připojení dostane zákazník „offline účtenku“, a to po uplynutí řádu jednotek sekund. Žádné fronty se netvoří, nikdo nikoho nezdržuje. Pro pana poslance Kalouska, který platí předem – žádné zvětralé pivo.

PRO KOHO JE ELEKTRONICKÁ EVIDENCE TRŽEB
Elektronická evidence tržeb míří do oblasti hotovostního placení. Jde o plošný systém, který není mířen na žádnou velikost podnikatelského subjektu. Opozice ráda používá termíny jako živnostník, malý podnikatel a podobně, aby vzbudila dojem, že se evidence bude týkat výhradně malých podnikatelů. Není to pravda. Elektronická evidence tržeb má nastolit rovné podnikatelské prostředí a z principu tedy nemůže obsahovat výjimky podle výše obratu ani jedním směrem. Takže pro připomenutí – evidenci bude podléhat největší i nejmenší podnikatelský subjekt, který přijímá platby v hotovosti. Pokud si půjdete nakoupit do největšího hypermarketu, dostanete evidovanou účtenku. Pokud půjdete do nejdražší restaurace v Praze, dostanete evidovanou účtenku. Buďme tedy v tomto ohledu korektní.

PROČ POTŘEBUJEME EVIDENCI TRŽEB
Pan předseda Fiala zde několikrát uvedl, že evidence tržeb je zbytečná, že finanční správa už dnes má dostatečné nástroje k výběru daní a zamezení daňových úniků v oblasti hotovostního placení. Bohužel se vždy zastavil v polovině a nesdělil nám, jaké že nástroje to jsou. A jsem si jistý, že nám to nesdělí ani dnes. Protože takové nástroje prostě finanční správa dnes nemá.

Za stávajícího stavu má totiž správce daně velmi ztížené možnosti správného stanovení daně u podnikatelů, resp. daňových subjektů, kteří přijímají platby v hotovosti. Podle daňového řádu je vždy úkolem správce daně prokázat nevěrohodnost evidence hotovostních plateb, předložené daňovým subjektem, respektive podnikatelem. To není, až na do očí bijící případy agresivního krácení tržeb, prakticky možné. Navíc vzhledem k odhadovanému počtu cca 600 tisíc daňových subjektů přijímajících hotovostní platby by detailní daňová kontrola všech těchto subjektů vyžadovala účast více než sta tisíc kontrolorů Finanční správy. Reálná kontrolní kapacita Finanční správy je zhruba na třech procentech uvedeného počtu. Současně jsou takové detailní kontroly velmi zatěžující pro samotný daňový subjekt, který se místo svého podnikání musí věnovat daňové kontrole.

Aby mohl správce daně ověřit, že podnikatel vykázal v kontrolovaném období všechny hotovostní příjmy, musí mít k dispozici údaje o veškerém nakoupeném zboží či materiálu, dále o prodaném zboží včetně skutečných prodejních cen a o změně stavu zásob na počátku a konci zdaňovacího období. Pokud by správce daně nechtěl slepě spoléhat na stavy zásob k počátku a konci zdaňovacího období uvedené podnikatelem, musel by de facto provést inventarizaci, což je prakticky nerealizovatelné jednak z kapacitních důvodů na straně správce daně, jednak z důvodů zatěžování podnikatele. Není vždy možné spoléhat se na předložené nákupní doklady, jelikož i tyto doklady mohou být podnikatelem, který chce podvádět, samozřejmě předloženy jen v takovém objemu, aby odpovídaly vykázaným tržbám. Toto souvisí i s fenoménem anonymních nákupů mimo velkoobchodní sklady, kdy nepoctivý prodejce nakoupí své zboží v běžném hypermarketu, aby finanční správa nemohla získat potřebné informace o nakoupeném zboží od velkoobchodního dodavatele. Asi nikoho z přítomných nepřekvapí, že existuje ale i řada velkoobchodů, které nevykazují tržby a prodávají mimo jakoukoliv evidenci za hotové. Koho to překvapí, doporučuji, ať se jde zeptat těch podnikatelů, kterým tyto sklady dělají nekalou konkurenci, ti jim to poví. Pokud podnikatel nákupní doklady neuvede ve svých formálně bezvadných evidencích, je prakticky nemožné mu zatajené příjmy prokázat. Jak to má všechno finanční správa zkontrolovat? Postavit do každé provozovny jednoho kontrolora skutečně není možné.

Další zásadní problém za současného stavu představuje skutečnost, že pokud se již podaří správci daně prokázat, že podnikatel příjmy zatajil, vyvstává problém stanovit daň podle tzv. pomůcek, tedy porovnáním srovnatelných daňových subjektů a jejich daňových povinností. V některých oborech podnikání dosáhl fenomén krácení tržeb takového rozsahu, že velká část podnikatelských subjektů vykazuje trvale nízkou či nulovou daňovou povinnost – počítají totiž s tím, že stávající kontrolní mechanismy umožňují správci daně odhalovat zatajené příjmy jen velmi obtížně.

Zatajené příjmy mají zásadní dopad do odvodové povinnosti podnikatelských subjektů. Dochází ke krácení daní z příjmů, což má následně dopad i do odvodů sociálního a zdravotního pojištění. Dochází také ke krácení daně z přidané hodnoty u plátců DPH. Podnikatelé, kteří uměle udržují vykazovaný obrat pod hranicí 1 mil. Kč, se takto navíc vyhýbají registraci k DPH. Zatajená hotovost je dále využívána k vyplácení černých mezd, čímž se efekt násobí – dochází ke krácení daně ze závislé činnosti a pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Mnozí podnikatelé toho zneužívají a je jim jedno, jaký vliv to má na jejich zaměstnance, kteří zapláčou ve chvíli, kdy pak mají obdržet např. nemocenskou, mateřskou nebo starobní důchod.

Má-li být dosaženo cíle, tj. minimalizace daňových úniků souvisejících s krácením tržeb, je tedy z pohledu podnikatelů elektronická evidence tržeb nejméně zatěžující možností z těch, které přicházejí v úvahu. Jedná se o opatření, které splňuje požadavek proporcionality, představuje minimální administrativní zátěž, minimalizuje libovůli správce daně v tom, kam zamíří daňovou kontrolu a přinese podnikatelům, kteří řádně vykazují tržby, výhodu v podobě snížení počtu daňových kontrol. Celkově potom dojde k narovnání podmínek podnikatelského prostředí, kdy poctiví podnikatelé získají důvěru v rovnost podmínek podnikání, a tím bude posílena i motivace podnikatelů k placení daní.

EFEKTY ZAVEDENÍ ELEKTRONICKÉ EVIDENCE TRŽEB
Ačkoliv primárním cílem elektronické evidence tržeb je narovnání podnikatelského prostředí v České ekonomice, nese s sebou i nezanedbatelný fiskální efekt. Jak je uvedeno v Závěrečné zprávě hodnocení dopadů regulace, očekávaný dodatečný daňový výnos na daních z příjmů a dani z přidané hodnoty v sektorech stravování, ubytování a obchodu, tedy za první dvě fáze evidence, je až 12,5 mld Kč ročně. Za ostatní sektory je potenciál dodatečných výnosů 5-6 mld. Kč ročně. Celkový daňový výnos po plném náběhu evidence tržeb bude cca 18 mld Kč ročně.

A musíme si uvědomit, že jde o sdílené daně, a že z těchto 18 mld Kč ročně půjde přibližně 4 mld Kč ročně do rozpočtů obcí a přibližně 1,5 mld. Kč ročně do rozpočtů krajů. To znamená více investic do lokálních projektů, do infrastruktury obcí, do školek a podobně. Já se ptám pana poslance Gazdíka, který to tu minule zpochybňoval, co mu na tom vadí, že obce a kraje dostanou více peněz?

Elektronická evidence tržeb tedy dokáže podstatným způsobem navýšit příjmy veřejných rozpočtů a to bez zvyšování daňových sazeb. Mimochodem, je nesmysl, že Ministerstvo financí odhadovalo výnos 12,5 mld Kč jak pro první dvě fáze, tak pro plný náběh evidence. Dodatečný výnos ve výši 12,5 mld Kč se vždy týkal pouze prvních dvou fází evidence, tj. stravování, ubytování a obchodu.

Zároveň je znovu potřeba zdůraznit nejzásadnější byť penězi nevyčíslitelný přínos - narovnání tržního prostředí v české ekonomice. Nastavení férové konkurence, zefektivnění a narovnání pokřivených ekonomických vztahů. Podpora té velké většiny našich podnikatelů, kteří hrají podle pravidel, a o jejichž peníze je zde opozice okrádá svými obstrukcemi.

Pan předseda Fiala se nám tu minule pokoušel argumentovat příkladem Švýcarska, které má nízkou míru zdanění a současně nízkou míru šedé ekonomiky. Na příkladu jedné země tak dovozuje, že existuje příčinná souvislost mezi mírou zdanění a velikostí šedé ekonomiky. Možná by bylo dobré připomenout, že například skandinávské země rozhodně nízkou míru zdanění nemají a přitom šedá ekonomika zde dosahuje průměrných až podprůměrných hodnot. Také by si pan předseda Fiala měl uvědomit, že ve Švýcarsku je podnikatel, který podvádí na daních, vyloučen ze slušné společnosti a ztrácí důvěru svých zákazníků a obchodních partnerů. K takové úrovni daňové morálky musí Česká republika absolvovat ještě dlouhou cestu.

Nicméně, když už jsme zmínili šedou ekonomiku, která zde byla v souvislosti s elektronickou evidencí tržeb mnohokrát skloňována, dovolím si zde některá tvrzení uvést na pravou míru.

ŠEDÁ EKONOMIKA
Šedá ekonomika má mnoho definic; obecně lze však říct, že šedá ekonomika zahrnuje takové ekonomické procesy a vztahy, které nejsou zahrnuty v oficiálních evidencích a ze kterých není odváděna daň a pojistné.

Podle metodologie OECD, na základě které funguje i statistika v rámci zemí Evropské Unie, rozlišujeme následující kategorie takzvané nezjištěné ekonomiky:
1) Ekonomiku skrytou - ta zahrnuje nehlášené nebo podhodnocené příjmy, ať už jako důsledek zkreslování hospodářských výsledků nebo práce na černo
2) Ekonomiku nelegální (někdy také označovanou jako černá ekonomika) - ta zahrnuje aktivity nelegální z podstaty, případně nelegální pokud jsou prováděny nelicencovanými subjekty. Patří sem například trh s drogami, prostituce, výroba a prodej nelegálního alkoholu či tabákových výrobků.
3) Ekonomiku neformální – ta zahrnuje zejména produkci domácností pro vlastní potřebu

Mluvíme-li o šedé ekonomice, nesmíme tedy zapomínat na rozdělení, které jsem uvedl. Nemohu tedy nabídnout padesát odstínů šedi, které tu minule zmiňoval pan poslanec Novotný, ale rozlišujme tedy aspoň tyto tři. Ekonomiku skrytou, ekonomiku černou a ekonomiku neformální.

Když to vezmeme odzadu – neformální ekonomika, která zahrnuje například to, když si někdo svépomocí opraví rodinný dům, ta je naprosto přirozená a v pořádku, nikdo ji nechce danit ani regulovat.

Ekonomika černá, to jsou trestné činy, a takovou ekonomiku postihuje zejména Policie, případně tým Daňové Kobry. Zde jde zejména o daňové úniky na spotřebních daních, případně nelegálně nabytý majetek například prodejem drog. Do této ekonomiky může zasáhnout i zákon o prokazování původu majetku, který tato sněmovna projednává.

A teprve ekonomika skrytá, která zahrnuje zkreslování výsledků hospodaření a úmyslné vyhýbání se registraci (tedy v podstatě podnikání načerno) je oblast, do které míří elektronická evidence tržeb. Bohužel dochází ke zmatení pojmů, kdy právě tato skrytá ekonomika bývá označena jako šedá ekonomika v užším smyslu. Zároveň je však pouze jednou ze součástí celkové šedé ekonomiky. A do pouze do tzv. skryté ekonomiky míří elektronická evidence tržeb.

Abychom hovořili konkrétně, za rok 2013 vyčísluje český statistický úřad skrytou ekonomiku na cca 324 mld. Kč. Toto číslo se skládá z cca 14 mld. Kč produkce neregistrovaných podnikatelů, cca 141 mld Kč. nadhodnocených nákladů a cca 169 mld. Kč zatajených příjmů. A těchto téměř 170 mld. Kč ročně může zasáhnout elektronická evidence tržeb. Mimochodem, kdyby si někdo srovnával toto číslo s RIA, kde je uvedeno 160 mld. Kč upozorňuji, že to není chyba, ale nárůst mezi roky 2012 a 2013, kdy data za 2013 ještě nebyla v období přípravy RIA k dispozici. Tedy odhad zatajených či chcete-li zkrácených příjmů narostl meziročně o téměř 10 miliard. To má být ta klesající šedá ekonomika, o které mluví opozice? Ano, šedá ekonomika může klesat jako celek, nikoliv ale z důvodů zlepšení v oblasti krácení tržeb. Tam naopak dochází ke zhoršení už tak špatného stavu.

Co tedy vyplývá z uvedeného? Že není možné vycházet ze souhrnných čísel bez jejich hlubší analýzy. Šedá ekonomika nejsou jen krácené tržby, jde o širší oblast zahrnující různé legální i nelegální činnosti. Je proto nutné vždy vycházet z detailního rozboru a nepřistupovat k tomu povrchně.

Věřím také, že chybné závěry, kterých se dopouští opozice na základě zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu, jsou jednou provždy vyvráceny. Nejvyšší kontrolní úřad chybně uvedl, že elektronická evidence tržeb bude mířit do oblasti černé ekonomiky a oblasti neregistrovaných podnikatelů, které dle jeho výpočtů tvoří 7 % mezery DPH, tedy méně než 7 mld Kč. To je samozřejmě nesmysl, dovolím si předpovědět, že ani přes osvětovou kampaň Ministerstva financí se dealeři drog nepřipojí k evidenci tržeb. Elektronická evidence tržeb míří do oblasti krácení tržeb, což je v absolutní hodnotě částka přibližně 170 mld. Kč ročně.

MEZINÁRODNÍ SROVNÁNÍ
Z úst opozice zazněly informace, že evidence tržeb je vlastně neobvyklé opatření v mezinárodním kontextu, protože ze zemí původní evropské patnáctky mají evidenci pouze tři země. Ani to není pravda, těch zemí je pět, z nichž Rakousko je už od 1. ledna 2016 ve dvoufázovém procesu zavádění evidence v letech 2016 a 2017. Takže není pravda, co tady minule tvrdil pan poslanec Gazdík, že Rakousko o evidenci vůbec neuvažuje. Možná by si měl udělat výlet do Vídně.

Co nám ovšem opozice neřekla, že z třinácti nově přistoupivších zemí má evidenci tržeb Malta, Kypr, Litva, Lotyšsko, Chorvatsko, Bulharsko, Rumunsko, Slovinsko, Maďarsko, Polsko a Slovensko. Pokud jste počítali – jde o jedenáct zemí. Chybí pouze Estonsko a Česká republika. Dovolte mi přeložit, co to znamená: znamená to, že na rozdíl od většiny evropských zemí včetně našich přímých sousedů z visegrádské čtyřky jsou naši podnikatelé stále vystaveni tlaku nekalé konkurence. Znamená to, že podnikatelé, kteří přistupují ke svému podnikání a ke svým povinnostem zodpovědně, jsou omezováni ve svých ziscích těmi, kteří se rozhodli, že si ten základ daně zkrátka takzvaně „poladí“.

A já se vás ptám - znamená to snad, že český podnikatel má mít menší právo na úspěch než podnikatel maďarský, rakouský či polský? Pokud toto je názor poslanců ODS a TOP09, pak prosím – přijďte sem a řekněte to nejen této poslanecké sněmovně, ale řekněte to i podnikatelům této země. Protože zatím se takto chováte. A pak prosím vysvětlete nejen podnikatelům, ale všem lidem této země, proč umožňujete, aby byli okrádáni. Protože lidé této země pak nesou to břemeno nezaplacených daní, nikdo jiný.

Takže zde opakuji – více než polovina zemí Evropské Unie má zavedenou určitou formu evidence tržeb. Samozřejmě není to vždy tzv. online model, který je v současné době nejmodernějším a nejefektivnějším modelem evidence tržeb. Jsou země, například Itálie, která evidenci tržeb začala zavádět v roce 1983 – v té době nebyl internet v každé domácnosti, jako je tomu dnes. Itálie má tedy zavedeny tradiční registrační pokladny. Ty pokladny, které zde byly diskutovány v roce 2005 a pro jejichž zavedení mimochodem tenkrát hlasoval i pan poslanec Kalousek. Bylo to dokonce dvakrát, takže nepředpokládám, že by to byl nějaký omyl. Proto se tedy ptám – znamená to, že registrační pokladny ano a online evidence ne? To by mohl být legitimní názor, který jsem z úst poslanců TOP09 a ODS ale nezaznamenal. Anebo je to prosím všeobecný odpor k narovnání podnikatelského prostředí a k efektivnímu výběru daní v tomto státě? Budu rád, když na tuto otázku dostanu odpověď.

ROZDÍL MEZI REGISTRAČNÍMI POKLADNAMI A EET
Dovolte mi nyní znovu vysvětlit základní rozdíly mezi elektronickou evidencí tržeb a registračními pokladnami a důvody, kterou nás vedou k preferenci prvně zmíněného modelu evidence tržeb. Uvedu to i proto, že představitelé ODS v rámci své dezinformační kampaně tento rozdíl nevidí nebo nechápou a zarputile používají pro elektronickou evidenci tržeb termín registrační pokladny.

Takže – registrační pokladna je pokladní zařízení, které ukládá data o tržbách do paměti, která je více či méně chráněna proti manipulaci. Ze své podstaty obsahuje registrační pokladna specifické komponenty, je certifikována státem a podnikatelé si tuto pokladnu musí zakoupit v některé z verzí, které jsou certifikovány, a to od státem určeného dodavatele. Servis registrační pokladny pak musí provádět pouze certifikovaná servisní firma, a to v předepsaných intervalech. Je nasnadě, že za takových podmínek není síla, která by tlačila ceny pokladen a servisu dolů, spíše naopak. Finanční úřad pak podnikatele obtěžuje kontrolou při nahrávání dat z registrační pokladny nebo dokonce kontrolou pokladny samotné při podezření na nelegální manipulaci s daty. A že taková nelegální manipulace není výjimkou, potvrzují zkušenosti ze zemí, kde jsou registrační pokladny zavedeny. Potvrzuje to i zpráva OECD, která se specificky zabývá nelegálním software používaným v registračních pokladnách. Jde o dva druhy software – tzv. „phantomware“, což je nelegální software, který manipuluje s daty o tržbách již při samotném markování tržby, a dále tzv. „zapper“ což je nelegální software, který umožňuje manipulovat s daty již uloženými v paměti pokladny. To, že by mělo jít o paměť nesmazatelnou a neupravovatelnou, je tedy evidentně pouze zbožné přání.

Jak se liší od registračních pokladen evidence tržeb v online modelu, který ve své čisté podobě funguje v Chorvatsku a od minulého víkendu již i ve Slovinsku?

Základní a pro nás zcela klíčové jsou dva rozdíly – možnost svobodné volby pokladního zařízení a zcela volná konkurence. Pro pana poslance Bendla, který to minule odmítal pochopit: Podnikateli nikdo nepředepisuje, jakou pokladnu si může koupit. Co víc – on si žádnou kupovat nemusí, pokud už má pokladnu nebo jiné zařízení, které dokáže elektronicky komunikovat. Potřebuje pouze úpravu software v pokladně, případně nahrání příslušné aplikace do tabletu nebo chytrého telefonu. Nejsou a nebudou žádní státem vybraní nebo certifikovaní dodavatelé. Pro elektronickou evidenci tržeb podnikatel použije zařízení, které mu vyhovuje, ne které mu předepisuje stát. A samozřejmě existuje zcela volná soutěž dodavatelů pokladních zařízení, případně dodavatelů software. Stát pouze zveřejní komunikační rozhraní (a jak zde pan poslanec Gazdík minule žádal, já mu mohu slíbit, že bude včas zveřejněno po schválení zákona). Zbytek je záležitostí volného trhu. To jsou klíčové výhody pro podnikatele, které jim v porovnání s registračními pokladnami zásadním způsobem snižují jejich náklady. A ty jim ještě snížíme slevou 5000 Kč pro živnostníky. Další výhodou je online přenos dat, který znamená, že finanční správa nemusí podnikatele zatěžovat kontrolami pokladen. Finanční správa zaměří svoji pozornost tam, kde budou data indikovat problém. To umožňuje nezatěžovat poctivé podnikatele a naopak maximálně efektivně využívat kontrolní kapacity.

Dovolte mi shrnout srovnání registračních pokladen a elektronické evidence tržeb přirovnáním k hypotetickému příkladu kontroly platby mýta. V případě registračních pokladen stát podnikateli předepíše, jaký si musí koupit kamion, a to i v případě, kdy již podnikatel nějaký kamion bude mít a ten stávající mu bude naprosto vyhovovat. Do tohoto kamionu mu pak bude úředník-kontrolor chodit kontrolovat mýtnou jednotku, jaká vlastně obsahuje data a zda nedochází k nezákonné manipulaci. V případě elektronické evidence tržeb nikdo nikomu nic nenutí. Podnikatel si do svého stávajícího kamionu umístí jednotku, která bude odesílat vyměřené částky mýta. Pokud budou odeslaná data důvěryhodná, podnikatel v životě kontrolora neuvidí.

A přestože půjde o velmi omezenou skupinu dat, bude zajištěna jejich důkladná ochrana. Již nyní spravuje finanční správa spoustu citlivých dat a má je zabezpečena proti únikům a zneužití. U dat z elektronické evidence tržeb půjde ještě o vyšší stupeň zabezpečení, kdy k datům bude mít přístup pouze omezená skupina analytiků s bezpečnostní prověrkou. Veškeré jejich přístupy do systému budou zaznamenávány. Systém bude umístěn v bezpečné lokalitě podniku Státní pokladna Centrum sdílených služeb, které již zajišťuje provoz mnoha citlivých systémů státní správy a bude samozřejmě zabezpečen proti kybernetickým útokům. Veškerá komunikace mezi pokladním zařízením podnikatele a centrálním systémem bude probíhat na protokolu HTTPS, což je šifrované spojení, které všichni používáme například pro připojení k internetovému bankovnictví. Věřím, že pokud takovému systému spojení svěřujeme své peníze, je dostatečně bezpečný i pro přenos dat o tržbách.

Pan poslanec Kučera zde sice hezky vytrhl ze studie proveditelnosti k projektu elektronické evidence tržeb potenciální rizika projektu, nějak ale zapomněl uvést důvod, proč je studie obsahuje. Cílem řízení rizik u každého projektu je identifikovat a specifikovat jednotlivá rizika projektu, posoudit jejich dopady a v návaznosti na to vymezit vhodné preventivní opatření. Je s podivem, že pan poslanec Kučera tvrdí, že rizika nebyla odstraněna, a to zvláště s ohledem na to, že ve studii je o pár stránek dále uvedeno, že pro eliminaci rizik byl vždy zvolen vhodný postup, který vedl ke stanovení konkrétního opatření.

NÁKLADY NA CENTRÁLNÍ SYSTÉM
Je jasné, že vybudování centrálního IT systému s sebou nese náklady. Ale zde se opět ukazuje výhoda chorvatského systému evidence tržeb, protože pokud nám opozice opakovaně tvrdí, že přenášíme náklady na podnikatele, tak je potřeba si uvědomit, že pokud bychom šli cestou registračních pokladen jako například v Polsku nebo na Slovensku, tak ty náklady pro stát budou nižší, ale pro podnikatele výrazně vyšší. A to nemluvíme o vedlejších nákladech jako je náklad na pravidelný certifikovaný servis a podobně – to by byly skutečné vícenáklady, nikoliv těch 30 tis. Kč, kterými se tu minule oháněl pan předseda Fiala, který se do nákladů snažil zahrnout pomalu i školní pomůcky příslušného podnikatele.

Ale zpět k nákladům. Pro jistotu si je zopakujeme, aby snad někdo neuvěřil lžím pana předsedy Kalouska, že Ministerstvo financí bude budovat nějaké datové centrum nebo systém za 6 miliard korun. My žádné datové centrum pro evidenci tržeb budovat nebudeme, postaví se pouze centrální IT systém pro evidenci tržeb. A můžu pana poslance Gazdíka ubezpečit, že jej postavíme za těch 7 měsíců mezi platností a účinností zákona, i když on tomu nevěří. Systém bude stát 370 mil Kč, provozování bude stát cca 170 mil. Kč ročně. Možná i méně, vše záleží na konkrétních nabídkách od dodavatelů, do schválení zákona IT systém nebudujeme a do řešení neinvestujeme. Ostatní náklady budou zejména mzdové náklady na 400 pracovníků finanční a celní správy, kteří budou provádět kontroly - upozorňuji, že jej jich 400 a nikoliv 700, jak tvrdil pan poslanec Gazdík poprvé, ani 900, jak tvrdil stejný pan poslanec Gazdík o 10 minut později. A ti pracovníci opravdu jsou potřeba – už dnes jsou oba orgány ve svých kontrolních kapacitách významně poddimenzovány a bez tohoto navýšení by nebyly schopny efektivně vykonávat svou činnost. A bez efektivní kontroly by byl systém zbytečný.
Takže srovnejme tyto náklady s odhadovaným dodatečným výběrem daní 12,5 mld. Kč jen za první dvě fáze náběhu, po plném náběhu 18 mld. Kč ročně. A to jen na dani z příjmů z podnikatelské činnosti a na dani z přidané hodnoty, nejsou zde započítány sekundární efekty na daň z příjmů ze závislé činnosti a sociální a zdravotní pojištění.

SANKCE
Minule zde bylo zmíněno nastavení sankcí v návrhu zákona o evidenci tržeb. Toto nastavení respektuje veškeré principy správního trestání a ve vztahu k českému právnímu řádu nezavádí žádné sankce, které by český právní řád už neznal. Ačkoliv to pana poslance Fialu pohoršilo, 500 tis. jako maximální výše pokuty za přestupek není žádným výstřelkem zákona o evidenci tržeb, naopak. 500 tis. Kč jakožto pokutu za přestupek již dnes umožňuje uložit řada českých právních předpisů a nejedná se zdaleka o nejvyšší možnou výši sankce za přestupek v českém právním řádu – živnostenský zákon umožňuje až 1 mil. Kč a zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích dokonce umožňuje dokonce uložit za přestupek sankci ve výši až 5 mil. Kč.

Také v daňových zákonech není maximální výše pokuty ve výši 500 tisíc Kč nic výjimečného a například v oblasti spotřebních daní mohou být pokuty i vyšší. Mimochodem, a to by se mohlo panu předsedovi Fialovi líbit, stejně vysoká pokuta až půl milionu korun může být podle daňového řádu uložena zaměstnanci finančního úřadu za porušení povinnosti mlčenlivosti.

Můžeme také udělat krátké mezinárodní srovnání se zeměmi, které mají zavedeny elektronickou evidenci tržeb. Zatímco v českém návrhu zákona je maximální pokuta ve výši 500 tisíc korun, v Chorvatsku je to 500 tisíc chorvatských kun, tedy více než jeden a půl milionu korun. Ve Slovinsku je to v přepočtu dokonce více než dva miliony korun pro fyzické osoby, více než 4 miliony korun pro malé společnosti a více než 6 milionů korun pro střední a velké společnosti.

Důležité je podotknout, že při ukládání sankce podle zákona o evidenci tržeb musí správní orgán vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem a může pokutu uložit pouze v takové výši, která odpovídá závažnosti porušení, dosavadní činnosti a majetkovým poměrům trestaného. Smyslem sankcí skutečně není nepoctivého podnikatele zlikvidovat. Smyslem je donutit jej, aby se začal chovat podle pravidel.

Stejně tak možnost uzavřít provozovnu na základě rozhodnutí správního orgánu není žádnou novinkou. Takovou pravomoc už dnes svěřují zákony České obchodní inspekci a Státní zemědělské a potravinářské inspekci a podmínky jsou obdobné jako v případě uzavření provozovny podle navrhovaného zákona o evidenci tržeb. Uzavření provozovny nemá charakter potrestání, správní orgán podnikateli nezakazuje podnikání, jak tvrdí pan předseda Fiala. Uzavření provozovny je krajním prostředkem jak donutit podnikatele, aby napravil závažné porušení zákona. Takové opatření samozřejmě může být uloženo pouze v krajních případech, kdy podnikatel doslova bojkotuje svou zákonnou povinnost. Pokud ale protiprávní stav odstraní, bude moci svou provozovnu znovu otevřít a dál podnikat.

VÝBĚR DANÍ V CHORVATSKU
Nyní zde budu reagovat na demagogii opozici ohledně výběru daní po zavedení evidence tržeb v Chorvatsku. Zástupci opozice zde předvedli mentální ekvilibristiku s čísly výběru daní, která neměla ovšem s realitou dopadů evidence tržeb nic společného. Když to vezmu z obecného pohledu, výběr daní je vždy funkcí více proměnných, kde jednou z nich je efektivita výběru daní a další například výkon ekonomiky. Je zajímavé, že podle opozice funguje v Chorvatsku jen ta první, zatímco v České republice ta druhá, jak jsme se mohli přesvědčit u komentářů k plnění státního rozpočtu za minulý rok. V Chorvatsku docházelo v letech 2012-2014 k propadu ekonomiky. Podle logiky opozičních představitelů by tedy mělo dojít i k propadu výběru například daně z přidané hodnoty. Došlo k němu? Nikoliv, výběr zůstal přibližně na stejné úrovni, což logicky značí zvýšenou efektivitu. Zároveň je však potřeba férově přiznat, že daň z přidané hodnoty procházela v daných letech změnami jak z pohledu sazeb, tak i principů v souvislosti se vstupem Chorvatska do Evropské Unie. Výsledky výběru DPH byly tedy ovlivněny tolika faktory, že je nelze spolehlivě použít jako měřítko efektivity evidence tržeb.
Co se týká výběru daní z příjmů, podívejme se, prosím, na jaké subjekty evidence tržeb dopadá. Jsou to subjekty s hotovostními příjmy. Podniky a živnostníci, jejichž faktury jsou hrazeny formou bankovních převodů, evidenci nepodléhají. Jistě uznáte, že to je převážná část firem a podstatná část podnikatelů – fyzických osob. Jak tedy z celkového čísla výběru daně můžeme usuzovat na efektivitu opatření, které dopadá pouze na vybraný segment? Odpovím si sám, nemůžeme.

V Chorvatsku však existuje daň, kterou zavedení evidence tržeb skutečně ovlivnilo a pro jejíž výběr je evidence zcela relevantní. Jde o takzvanou daň ze spotřeby nápojů (neplést prosím se spotřební daní), která se odvádí z hodnoty nápojů prodaných v restauracích. Sazba této daně byla zafixována na 3 % z hodnoty nápoje. Pro segment stravovacích služeb byla v Chorvatsku evidence spuštěna jako první, již od 1. ledna 2013 a ovlivňovala jej tedy celoročně. A výběr daně ze spotřeby v Chorvatsku narostl, znovu podotýkám, že v prostředí klesajícího výkonu ekonomiky, o 48 %. Já bych poprosil kolegy z ODS a TOP09, aby nám vysvětlili, čím to bylo způsobeno, pokud ne zavedením evidence tržeb v restauracích.

V Chorvatsku narostly tržby díky evidenci v průměru o 40 % v restauracích a o 14 % v obchodě. V průměru, to opakuji pro pana poslance Gazdíka, který nerozlišuje mezi průměrným nárůstem za celou ekonomiku a extrémními případy některých podniků, kde došlo skutečně k navýšení vykazovaných tržeb o stovky procent.

V souvislosti s Chorvatskem bych chtěl ještě pro zapamatování zopakovat, že zavedení evidence tržeb v Chorvatsku nemělo vliv na počty podnikatelů. Jak už zmiňoval ve druhém čtení pan poslanec Nykl a vyplývá to i ze studie Parlamentního institutu, v Chorvatsku sice došlo k poklesu počtu OSVČ, ale naopak narostl počet podnikatelů ve formě obchodních společností a celkově je zaznamenán nárůst počtu podnikatelů. Navíc zmiňovaný pokles počtu OSVČ se projevil převážně u podnikatelů v zemědělství, kteří jsou elektronickou evidencí tržeb, resp. fiskalizaci v podstatě nedotčeni a zároveň má dlouhodobou tendenci už od roku 2010, kdy o zavedení evidenci tržeb v Chorvatsku ještě nemohla být řeč.

Ještě bych chtěl uvést na pravou míru některé dezinformace, které tu minule padly ve vztahu k údajům, které se kontrolují v Chorvatsku a údajně se budou kontrolovat i u nás:

My nebudeme kontrolovat otvírací dobu. Pan předseda Fiala si může oddechnout, stát mu prostřednictvím EET nebude nařizovat, kdy si bude moc nakoupit a kdy ne.

My nebudeme kontrolovat stav hotovosti v pokladně. Nemůže se tedy stát, že by byl někdo pokutován za přebytek v pokladně. Stejně tak nebudeme evidovat panem poslancem Gazdíkem zmiňovaný název zboží, neboť, a to zdůrazňuji, i když jsem to už říkal stokrát: Obsahem datové zprávy nebudou jednotlivé položky nákupu, natož pak název zboží.

Když už jsme u těch rozdílů oproti Chorvatsku: Nebudeme evidovat ani údaje o obsluze pokladny, které Chorvatsko eviduje z důvodu kontroly pracovní doby a černé práce.

A poslední rozdíl – neukládáme zákazníkovi povinnost převzít účtenku a tím pádem jej za její nepřevzetí nebudeme sankcionovat.

NAD DOPISY OBČANŮ
Pan poslanec Gazdík tady měl okénko „Nad dopisy občanů“. Považuji zde za svou povinnost na tyto dopisy krátce reagovat.

Paní Voňková měla obavy o prodej trdelníků na vánočních trzích a zadávání údajů o každém trdelníku. Jak jsem o tom hovořil – existuje spousta zařízení a každý si vybere to své. Některá zařízení vypadají skutečně jako velká kalkulačka – zadám částku a je to. Nebo zmáčknu obrázek trdelníku a pak enter. Není to skutečně nic složitého. A ani obavy o rychlost nejsou na místě, o tom jsem již hovořil. V podstatě to zákazník nepozná.
Pan Holý psal o tom, že úspěch se neodpouští. Ano, my chceme, aby podnikatelé byli úspěšní. Ale aby úspěšní byli ti, kteří hrají podle pravidel. Zatím je to právě naopak a předchozí vlády neudělaly nic pro to, aby většinu poctivých podnikatelů ochránily proti nekalé cenové konkurenci těch nepoctivých.
Pan Zahradníček měl dotaz na efekty a plánované výnosy a náklady systému, ty jsem zde popsal. Dále se ptá na technologické požadavky a ceny pořízení systému. Odpověď jsem zde také uvedl, znovu opakuji, že kdo dnes již má elektronickou pokladnu či obdobné zařízení, nemusí si pořizovat nic nového, pouze si objedná úpravu software. Digitální certifikáty bude vydávat Finanční správa zdarma. Další dotaz pana Zahradníčka byl, proč má být evidence zavedena jen pro určité skupiny. Není tomu tak, postupně bude zavedena na všechny segmenty, pouze s určitým zpožděním dle dohody vládních stran. A závěrem dotaz, jaké je plánované využití dat z EET? Odpověď je jednoduchá: stejně jako u všech ostatních dat sbíraných Finanční správou, správné stanovení daňové povinnosti a správný výběr daní. Tak to vždy bylo a vždy bude.

LEGISLATIVNÍ RADA VLÁDY
Pan poslanec Gazdík tady minule obsáhle citoval ze stanoviska legislativní rady vlády a snažil se vzbudit dojem, že projednávané předpisy obsahují řadu rozporů se stanovisky legislativní rady vlády, které nebyly vypořádány, resp. námitky zapracovány. Já k tomu chci říct jen tolik, že legislativní rada vlády k tomuto návrhu zcela nového zákona měla logicky řadu připomínek ve zpravodajské zprávě i od jednotlivých členů, ale tyto připomínky byly v průběhu projednávání dílem vysvětleny a dílem byl návrh zákona upraven tak, aby došlo k vypořádání připomínky. Proběhlo v této věci několik pracovních schůzek a přístup jak pracovníků ministerstva financí, tak členů legislativní rady vlády byl velmi konstruktivní. Z těchto důvodů bylo závěrečné stanovisko legislativní rady vlády kladné a oba návrhy zákonů byly doporučeny vládě ke schválení.

ZÁVĚR
Dámy a pánové, děkuji Vám za pozornost, kterou jste mi věnovali. Věřím, že jsem zde mnoho věcí objasnil a prosím o konstruktivní diskusi nad tématem elektronické evidence tržeb, abychom se posouvali kupředu a mohli o návrhu zákona hlasovat. Rád odpovím na případné dotazy, prosil bych však, abychom se nevraceli k tématům, která již byla několikrát diskutována a zodpovězena. A prosím, abychom si uvědomili, že současně se zavedením evidence tržeb je obsahem zákona i snížení daní, tedy snížení DPH u restaurací z 21 % na 15 %. A díky obstrukcím jsou podnikatelé v pohostinství okrádání o tuto daňovou výhodu. Určitě vědí, komu mají poděkovat.

Na závěr bych zde ještě připomněl slova pana poslance Šarapatky. Pan poslanec v prvním čtení řekl „Já jsem proto pro zavedení registračních pokladen, aby daně museli platit skutečně všichni, aby nedošlo k tomu, že šikovný hospodský s daněmi uteče a hloupý hospodský je prostě platit bude. Potom nebude existovat spravedlivá soutěž. Ale současně se domnívám, že daně by měly být takové, aby těm živnostníkům, té střední vrstvě, umožnily spokojený život bez potřeby lumpačit.“

S tímto se skutečně dá souhlasit a já už jsem to mnohokrát řekl a zopakuji to znovu „my chceme nízké daně, ale placené všemi, kdo je platit mají“. Protože když platíme daně všichni, tak jich každý z nás platí méně, to je selský rozum. A jenom v takovém prostředí mohou naši podnikatelé a naše ekonomika prosperovat.

Děkuji za pozornost