Dnes se  ví  v Čechách i na Slovensku, anebo se o tom alespoň vyprávějí příběhy, jak šestiletá Ivana Zelníčková vyrazila za svým štěstím a bohatstvím na lyžích. Menší zájem už je o to dozvědět se, že díky rodinným poměrům získala svůj první bonus – sociální inteligenci a  rodičovskou výchovu – a začala si začala osvojovat hodnoty, které se jí staly průvodcem soukromým i profesionálním životem. A někdy už jen výjimečně, jak se stalo, že postupně jimi obohatila i životy svých blízkých ve Spojených státech..

Z Valašska a okolí Zlína odcházely nejméně dvě století ze svého domova osoby a osobnosti, které by měly být známé a vážené zejména proto, co ve svém životě dokázaly. Snad i zde můžeme připomenout, že z tohoto kraje na pomezí Moravy a Slovenska pocházela rodina národohospodářského fenoménu rodiny a firmy Baťa, stejně jako pokus o navázání na tuto tradici, kterým byl projekt JZD Slušovice. Patří sem také cestovatelé a šiřitelé kultivovaného poznávání světa a jeho zvláštností – Hanzelka a Zikmund, vyrůstal zde čtyřnásobný olympijský vítěz Emil Zátopek, jehož životní krédo „Když nemůžeš, tak přidej!“ se ještě dnes zdá naším současníkům aktuální. Ve Spojených státech se stal úspěšným na Valašsko se vracející svým Radegastem a sousoším Cyrila a Metoděje Albín Polášek, a další pozoruhodní, kteří v doma i v zahraničí reprezentovali genia loci - ducha domu a místa, který jim vládne. Z evangelických Hodslavic vyšel Otec národa František Palacký, politik evropského formátu a vážnosti, jenž by nemusel být ani dnes zapomenut.

Ivana Zelníčková, později Trumpová, ve snaze uskutečnit své sny by mohla být příkladem tvrdohlavé vůle je uskutečnit. Snad byl na počátku sport, ale její spolužáci vzpomínají, že už na základní a střední škole projevovala vůli k úspěchu, kterou uměla rozdělit mezi školu a sport. Byla v mládí a později úspěšná skoro ve všem, co se rozhodla dělat, i když její cesta životem nebyla jen vítězoslavná. Jako kdyby chtěla mladá sportovkyně, která se vydala do světa, dokázat, jak říká klasik, že nejen výhry, ale i „naše prohry, mohou být dokonalé“.

Paní Ivana na to reagovala s nadhledem, před nikým se nepředváděla filosofickými tezemi a politickými úvahami, a ukázalo se, že i ona se stále ještě umí rozhlédnout po zemi, kde se narodila a řídí se svým kategorickým imperativem. Jako kdyby i po svém intenzivně žitým životem na místech poznamenaných shonem chtěla ukázat, že je možné se třeba jen na chvíli zastavit a přemýšlet o tom, jaké budou ty další jí darované dny.

V životopisu Ivany Trumpové jsou události, o kterých můžeme říkat, že jsou typické. Na lyžích jezdila nejen v okolí chaty Na Portáši, ale v té době dřevěných lyží, řemínkového vázání s jedním Markrem, několika lanovek a  vleků ve Vrátné dolině, na Chopku, Skalnatém plesu a ve sv. Petru v Krkonoších, se díky svým schopnostem dostala na studia Fakulty tělesné výchovy a sportu University Karlovy, na kterou vzpomíná ve svých pamětech jako na svou Alma Mater.  

V tomto prostředí uměla Ivana Zelníčková uplatnit svou později pověstnou sociální orientaci a pokusila se, podobně jako mnoho dívek a mladých žen v té době, odejít od nejisté budoucnosti v socialistickém Československu. V roce 1975 se poprvé provdala za rakouského sjezdaře Alfréda Winkelmeiera, získala ceněnou výjezdní doložku  a pas. Díky tomu mohla nejen cestovat po Evropě, nejen lyžovat v Alpách, ale i v tehdy vznikajících centrech ve Spojených státech, kam ji uvedl nový manžel - Čechoameričan Georg Syrovatka. Ani s ním nežila dlouho,  až se seznámila s již tehdy majetným, americky pohledným a o dva roky starším Donaldem Trumpem. O něm nevěděla, že bude, a podle jejích slov ji ani nenapadlo, že by mohl být americkým prezidentem. Tento sňatek (1977) jí tehdy záviděli i lidé z jejího okolí, mezi nimi i ti, kteří o ní později začali říkat, že se z ní stala „pretty woman“, což ona sama ve svých životopisech popírá. Vydržel patnáct let a jejich rodinné vztahy prošly změnami, které mají svou zřejmě nepřerušitelnou hodnotu.

Pomluvy o ní se někteří novináři snažili rozprodat v době předvolební kampaně Donalda Trumpa v roce 2016, ačkoliv už byli Trumpovi dávno rozvedeni. Tehdy se „už“ Ivanka ještě dvakrát provdala a  rozvedla a její tři děti, které měla s Donaldem Trumpem, ji učinily osminásobnou babičkou. Některé z nich se jezdily podívat do Zlína za babičkou Marií Zelníčkovou, která se ještě v roce 2016 vydala osobně podpořit Donalda Trumpa ve volební kampani.

To nejlepší teprve přijde je  titul jejího textu z roku 1996. Stačilo by jen říct, že hodně toho, co Ivana i Ivanka od života očekávala už tady bylo. S Donaldem Trumpem, americkým prezidentem v letech 2017– 2021 má syny, Donalda a Erica, a dceru Ivanu. Přesto, že se už jako „princezna“ po svém rozvodu ještě dvakrát rychle vdala a rozvedla. Syn Donald jr. mluví česky, také proto, že byl blízký své babičce Zelníčkové, která jej, podle jeho slov tlumočených bulvárem, naučila říkat "děkuji" a "prosím" a nenechávat zbytky jídla na talíři po obědě nebo večeři.

Z připravované publikace Dějiny sebevědomí, III. (Podtitul třetího dílu je Diplomaté bez pasu)