Vláda se za každou cenu chce vejít do svého rozpočtového plánu na období 2011-2014. Má jít jen o dočasná opatření, tedy vlastně jde o iluzi,  že ke konci volebního období se situace zase nějak zlepší. Alternativní úvahy jak dosáhnout udržitelného rozvoje se přitom nadále odmítají. Hlavní metodou vlády je redukce státu, stále méně se ale věnuje efektivnímu fungování ekonomiky a veřejných systémů.

Za období  2008-2011 pravicové vlády seškrtaly již 170 mld. Kč. Přesto premiér Nečas trvá na tom, že i nadále jsou sociální transfery v rozporu s ekonomickým výkonem ČR. Ministr Kalousek dodává, že naše ekonomika je na práškách, a tudíž je odvykací kůra na místě. Pravým důvodem ovšem je, že původní plán vlády snížit deficit v roce 2013 na 2,9 % a v roce 2014 na 1,9 % HDP a dosáhnout systémově založené vyrovnanosti veřejných financí v roce 2016 se ukazuje jako nereálný.

Připomínám, že aktuální odhady MF ČR odhadují další letošní propad výběru daní o 14,2 mld. Kč a u odvodů na sociální pojištění 9,4 mld.Kč. Současný deficit na důchodové účtu narůstá přes 40 mld. Kč. Rozkolísané jsou i bilance zdravotních pojišťoven a zvýšení DPH tento stav ještě zhorší.  Bilanční výhled na další roky ukazuje, že už nebudou stačit jen škrty v exekutivní pravomoci, ale bude třeba měnit zákony. Dosavadní „tupé“, ekonomickou kalkulací nepodložené a růst brzdící škrty, mají být nahrazeny novými, bohužel dosti brutálními opatřeními.

Novinkou ve vládních úvahách je, že podstatné části objemu snižování deficitu se má dosáhnout dočasným zvýšením obou sazeb DPH místo jednotných 17,5 %. Z dodatečného výnosu by byla část výnosu sdílená územními správami a část půjde na důchodovou reformu. Odmítnout tento krok a perspektivně dokonce  uvažovat o návratu k nižším sazbám DPH, to znamená jasně říci alternativu, jak zbilancovat veřejné finance. Kritičtější ekonomičtí analytici dokonce zvažují změnu plánu snižování deficitů a odklad přijetí tzv. dluhové brzdy. Pokud bychom ovšem do doby obnovení ekonomického růstu stabilizovali deficity jen na cca 3,5 % HDP, znamenalo by to pokračovat ve zvyšování státního dluhu o dalších 120 mld. Kč za rok.

Koalice uvažuje o dočasném zavedení druhé sazby daně z příjmu fyzických osob 31-32 % pro příjmy nad 100 tisíc Kč ročně. Jde ale skutečně jen o symbolické gesto. Výnos cca 2-3 mld. Kč by jen eliminoval existující stropy odvodů sociálního pojištění.

My jsme pro strmější progresi, která zasáhne nejen milionáře, ale i horní střední vrstvu, a jsme také pro opětovné zrušení stropů. Debata na téma příliš nízké korporátní daně zatím nemá příliš šanci (ani zvýšení na pouhých 20 %). K tomu patří i debata o daňových úlevách i o více sazbách podle velikosti firmy. Je tu také možnost obnovení zdanění dividend a daň z finančních transakcí, která je navrhována i z úrovně EU.

Nedomyšlené jsou  vládní úvahy o  zdanění energií s očekávaným výnosem přes 6 mld Kč. Zrušení výjimky ze spotřební daně pro  domácnosti (sjednocení s velkoodběrateli), stejně jako zdanění vypouštění oxidu uhlíku i u domácností a zdvojnásobení daně  z elektřiny, může mít bez kompenzací velmi tvrdý sociální dopad. Naopak  znovu přichází do úvahy oblast majetkových daní – ovšem lépe než plošné zvyšování by bylo zvážit větší a i na západě běžnou progresi zdanění majetků. Obdobně  diferencovaná by měla být úprava zdanění OSVČ - bylo by dobré rozlišit, o jaké podnikání jde (opravář pračky není advokát), a paušály rozhodně neomezovat opravdu malým živnostem.

Pokud jde o stabilizaci na důchodovém účtu, především je absurdní v této situaci spouštět dobrovolný opt out (vyvedení peněz do privátních fondů cca 20 mld. Kč). Klíčová ale jsou především účinná prorůstová opatření. Prvním krokem musí být odblokování evropských zdrojů, dalším pak omezení šedé ekonomiky. Veřejné peníze je třeba chytře investovat a nepřesouvat do soukromých kapes.

Stavebnictví nyní lobuje za přesun miliard z jiných evropských programů do financování dopravní infrastruktury. Rovněž navrhují odložené financování dopravních staveb, tj. aby si stát jako investor vzal v době škrtů miliardové investiční úvěry u komerčních bank. V této souvislosti křičí do očí, že vláda, honosící se názvem protikorupční, dosud není schopná prosadit tvrdší smlouvy s privátními dodavateli u infrastruktury. Takhle zodpovědnost za prodražování staveb zůstává na veřejném sektoru a jeho současných představitelích.

Jiří Dolejš