Nejde o sezónní výkyv politického kyvadla, ale o měnící se atmosféru ve společnosti. Lidé vidí, že politici, které dosud volili, neřeší hromadící se problémy a přestávají věřit, že jsou toho schopni.

Zřejmě pomalu končí éra, kdy se u moci střídaly zaměnitelné politické strany, od kterých se neočekávalo více, než že zajistí stabilitu systému. Faktický politický monopol způsobil, že stabilita vedla ke stagnaci a stagnace k úpadku. Politikům, kteří si přestali konkurovat a opevnili se v jakémsi demokratickém kartelu, je těžké reagovat na důsledky toho, co zapříčinili, čemu asistovali nebo čemu jen přihlíželi. A politická elita, neschopná či neochotná řešit politické problémy, je lidem prostě k ničemu.

Sledujeme paradox, když systémové strany brání chybující systém před konkurencí, která na chyby upozorňuje a chce je řešit. Projevuje se to snahou diskreditovat strany nabízející alternativu dehonestujícími nálepkami. Varování před údajným populismem či extremismem však přestává fungovat. Ukazuje se, že „populista“ mluví lidem z duše a strany ještě včera marginální začínají vyhrávat volby.

Zatímco však alternativní strana dostane šanci zúročit volební vítězství účastí ve vládě, pozorujeme jakýsi politický mezistupeň v podobě aliancí poražených. Jde o poslední zoufalý pokus, jak zabránit „populistům“ a „radikálům“ v obraně občanů před migrací, jak znemožnit odpor proti válkám a zbrojení, jak nedopustit otevřenou debatu o zeleném či genderovém náboženství. Tradiční strany, které prohrály jednotlivě, musí ještě prohrát společně, aby se alternativa dostala k moci.

Každého, kdo se zajímá o politiku, musí napadnout, že politici, kteří jsou u moci, se mohou jednoduše zbavit nastupující konkurence tím, že sami zrealizují, co alternativci teprve slibují. Nikde není psáno, že úkolem politika je vnucovat lidem, co je pro ně nevýhodné a co nechtějí. Vždy jsme však svědky toho, že politici tak dlouho tvrdí, že se cosi nedá udělat, než přijde někdo, kdo to udělá, protože mu nikdo neřekl, že se to nedá. Všechno, co zdánlivě nemá řešení, je řešitelné. Každé společensky užitečné řešení však připraví o zisk někoho, kdo profituje z korupce.

Bylo by skvělé, kdyby se zkorumpované a zkompromitované strany doporučovaly dříve, než napáchají škody velkého rozsahu. No to se nestává. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, dokud se ucho neutrhne a okno pro korekci politického systému se otevírá, až když už je společnost v rozkladu. Vítězství rozumu je v politice možné, až když je pozdě.

Aliance poražených jsou příslibem, že ještě může být hůře, že ještě je co prošustrovat, zašantročit, znehodnotit, rozvrátit. Aliance poražených jsou znamením, že se blíží konec. Čeká se na pevné dno, od kterého se společnost může odrazit. Také je však možné, že si občan změnu politiky musí zasloužit. Nemá smysl rušit něco, co většina toleruje.