„Do politiky nepůjdu. Nemám na to předpoklady. Jsem původem Slovák, bývalý člen KSČ, bývalý pracovník podniku zahraničního obchodu. Prospěchář starého režimu, který vlezl do strany, aby mohl cestovat do zahraničí, nejsem historicky morální ideál,“ říkal Andrej Babiš ještě před čtyřmi lety v roce 2011.Poněkud kontroverzní minulost, chtělo by se říct.
Ještě před rokem odmítal, že by byl ve své funkci ministra financí v jakémkoli střetu zájmů s tím, že je současně majitelem jednoho z největších průmyslových holdingů v ČR. Dokonce mu na pomoc přispěchal i pan prezident, když tvrdil, že majitel firmy ve střetu zájmů být nemůže.
Poté však v rozporu se zákonem o střetu zájmů prosazoval kromě mnoha jiných v Poslanecké sněmovně zákon o spotřební dani, jehož schválení přineslo jeho firmě cca půl miliardy Kč ročně, svým médiím sdělil, že ani nevěděl, o čem hlasuje, takže vše bylo v pořádku.
Před několika měsíci připustil, že ve střetu zájmů skutečně je, ale že jeho koblihoví voliči (před kterými tento fakt usilovně tajil a zamlžoval) o tom věděli, a tím, že ho zvolili, s tím i souhlasili.
A na víkendovém sjezdu ANO šel ještě dál, když prohlásil: „Tvrzení, že mám střet zájmů, ano, ale já říkám co je dobře pro Agrofert, tak je dobře i pro české zemědělce, pro české potravináře a dobře pro naše zaměstnance a tedy i pro všechny občany této republiky,“ je neomylně přesvědčen Andrej Babiš.
No to už je trochu silné kafe, navíc jako vystřižené z Machiavelliho Vladaře. „Co je dobré pro panovníka, je dobré i pro lid.“
Problém je ale v tom, že zatímco za období jednoletého vládnutí Andreje Babiše se zisk jeho Agrofertu zvýšil cca o 20 %, což tedy bylo pro Agrofert moc dobře, čeští zemědělci, čeští potravináři, naši zaměstnanci ani všichni občané České republiky takový růst zisku ani zdaleka nezaznamenali, takže to pro ně tak dobré, jako pro Agrofert ani zdaleka nebylo.
Pravda, mzdu si zvýšili poslanci, ministři, státní úředníci, ba i soudci, ale občané České republiky si tedy rozhodně nepolepšili. A nepolepšil si ani stát, dluh se zvýšil, schodek státního rozpočtu je pořád trojciferný, na investice není, řada segmentů státního hospodářství je dlouhodobě podfinancovaná. Na rozdíl od Agrofertu, který jede.
Sjezd ANO byl demonstrací jednoty a síly. Jeden kandidát na předsedu se 100% hlasy, protože Andrej Babiš je v našich porevolučních dějinách skutečně sjednocující osobností, proti které v jeho hnutí nikdo ani kandidovat nemůže, neboť„nikdo jinej tak dobrej tam není“.
A v podobné „dělné atmosféře plné přátelské spolupráce“ se sjezd ANO nesl dál - jeden kandidát na prvního místopředsedu, žádné dotazy, žádná diskuse.
„Vše co je dobré, je zásluhou hnutí ANO. Vše špatné vinou ostatních.Vládnutí s koaličními partnery není pohodlné. Házejí klacky pod nohy, když chtějí diskutovat o návrzích zákonů a tím legislativní procesy zpomalují, dělají podrazy, když nás neposlouchají a mají dokonce i svůj vlastní názor. ČSSD má kontroverzní minulost.Měli jsme být po volbách razantnější, sice jsme je nevyhráli, ale už tehdy jsme měli mít ve vládě většinu…“
Tak a ne jinak se dají parafrázovat výroky staronového vůdce Hnutí ANO. Inu demokracie a demokratická diskuse je přeci přebytečný luxus, který jen zdržuje - my máme přeci pravdu a ta naše cesta je jedině správná.
A tak v této logice dospěl Andrej Babiš i k velmi pozoruhodnému výroku: „Musíme změnit volební systém na většinový, abychom mohli vládnout sami, naše hnutí na to má. Musíme udělat pořádek i na těch ostatních ministerstvech, kde dosud nesedíme.“
A kdo se až potud jen shovívavě usmíval, měl by zbystřit pozornost. Tohle už není zábavný kabaret, to už začíná být velmi nebezpečná realita, a to tím spíše, že tohle myslí Andrej Babiš smrtelně vážně.
Co na tom, že zatím se ve vládě měnilo obsazení toliko resortů ANO, co na tom, že navzdory koaliční smlouvě se zejména mediálními hrátkami pokouší Babišovládnout i další resorty, do nichž jeho Agrofert postupně proniká (zdravotnictví, sport apod.), aby mohlo být prostřednictvím stále lépe se dařícímu Agrofertu dobře všem občanům ČR.
Stejně tak zarážející je jednomyslné schválení stanov hnutí, bez diskuse a bez připomínek. Stanov, které mimo jiné od každého člena vyžadují bezdlužnost, beztrestnost (a to dokonce i v rámci přestupkového řízení), nikoli však negativní lustrační osvědčení…..
Teď už chybí jenom jednotná Národní fronta a vedoucí úloha ANO. A zavedení povinného se radování nad každým novým ziskem Agrofertu a povinný smutek nad jeho náhodou nepovedeným byznysem.
Nechtěl bych být špatným prorokem, ale pokud tomu všemu budeme jen dále přihlížet a ve dvojstupech pochodovat jako ovce na porážku, nedopadne to dobře. I další scénář totiž popsal Ladislav Mňačko velmi výstižně: „Je jen samozřejmé, že v každém případě budou vinni ti druzí. Časem se v jeho mysli stane celý národ bezhlavou a beztvarou masou, kterouje třeba vést za ručičku, vést, hlídat, trestat, které nelze důvěřovat, která dělá všechno naschvál, a to jemu naschvál, která mu závidí a chce ho znemožnit.
Potom už nebude důvěřovat nikomu, všichni ho zradí, opustí, obelžou, podvedou, na nikoho se nebude moci spolehnout. Pro moc a peníze bude schopen dělat cokoli. Nechá se ujišťovat, jaký je geniální, začne se utápět ve vlastní dokonalosti.“
„Charakteristika moci by se dala shrnout jednou větou: Moc ničí, a absolutní moc ničí absolutně,“ popisuje Ladislav Mňačko.
Nutno dodat, že Mňačko rozuměl svým Slovákům dokonale, pochopíme je ale i my všichni? A pochopíme je včas, dříve než bude pozdě? Moc času už nám nezbývá.