....se životem mladého odvážlivce z chudých jižních Čech, malé obce Záboří na usměvavém Blatensku, Adolfem Jáchymem Sabathem (1866-1952). 

Seznámení s ním přes vyprávění, knihu nazvanou „Čech v americkém Kongresu“ (vydanou Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR v roce 2020, ISBN 978-80-7422-755-4 (NLN) a vlastní prověrku některých informací mi umožnilo hlouběji uvědomit si podobnosti osobního života s některými velikány, kteří působili mimo svoji domovinu a skutečnost, že nevděk světem vládne. A je jedno v jaké formě. Pro zajímavost uvádím čtyři příklady:

Knižní, Ephraima Kishona (1924-2005). Tento židovský spisovatel, dramatik a scenárista, autobiograficky se vrací do historie a satirickým způsobem vypravuje o omylech, poklescích, směšnostech a absurditách, které natropil socialismus. Kniha byla vydána v roce 1991, Konsultace. Originální název: Undank ist der Welten Lohn, 1990 ISBN: 80-7124-036-2. 

Filmové, Nevděk světem vládne. Jedná se o klasickou filmovou pohádku s Jiřím Menzelem o přátelství a lásce. Film byl natočen v NDR v roce 1972 na motivy pohádky bratří Grimmů o králi a jeho samolibé dceři, o pěti kamarádech, kteří se toulali světem, a o půvabné dívence, která je doprovázela. Pět přátel vládlo výjimečnými vlastnostmi a zvítězili nad králem a princeznou Bellou Mirellou, a získali ten největší poklad: lásku a vědomí pevného přátelství.

Písňové, Znouzectnost - Nevděk světem vládne. Plzeňská punkrocková kapela vznikla v roce 1986 (oficiální web - www.znc.cz) a má bohatou historii.  Nebo pohádkové, Nevděk světem vládne aneb Cesta pana Perrichona. Autorem díla je Eugène Marin Labiche (1815-188), francouzský dramatik, navazující na dílo Eugène Scribeho, kterého nazývali králem vaudeville. 

V kontextu současného blouznění především západních politiků a transformačních procesů ve světě, denně si uvědomuji skutečnost, že prostředí, ve kterém se člověk narodil a prožil mládí, má na vytváření osobnosti a jejího charakteru asi největší a nejmocnější vliv. O něm jsem psal v jedné z kapitol v knize Souhlasu netřeba (2016, ISBN 978-3-00-052470-7). Dá-li Bůh, pokračování ukončím knihou s pracovním názvem-78 a ničeho nelituji, protože otázka kvality prostředí je aktuální a nadčasová, o čemž svědčí degradující stav naší společnosti.

Pro snazší porozumění života, konání a význam Sabatha pro Českou republiku (v nouzi) připomínám Mistra Jana Husa a zemana Petra (Záhorka ze Záhorčí) Chelčického (1390-1460), prvního pacifistického spisovatele renesance, který předběhl Erasma Rotterdamského a Menna Simonse téměř o sto let, kterého ovlivnilo především učení Jana Husa, Jana Viklefa a Tomáše Štítného. Je známo, že osobně navštívil svého učitele Jakoubka ze Stříbra na Betlémské faře a své rozdílné názory na ospravedlnění války zahrnul do svého spisu „O boji duchovním“ (1421). Za zmínku stojí i spisovatel s regionálním zaměřením na jižní Čechy, představitel ruralismu a tzv. venkovské prózy, a od roku 1902 do smrti předseda Všeslovanského svazu novinářů, Josef Holeček (1813-1929). Po něm je nazvána ulice na Smíchově. Ve své kronice (12 knih) „Naši“, vydávané od roku 1897 do roku 1930, popsal vesnický život v jihočeské vsi Stožice v první polovině 19. století. V uceleném obrazu 

Adolf Sabath se narodil 4. dubna 1866 v Záboří. Pocházel z rodiny, ve které žilo jedenáct dětí. Pro matku Barboru Sabathovou to musel být úkol skoro nad lidské síly. Proto v rodině bývalo z chudoby smutno. Radost způsobovalo druhé dítě, přičinlivý a odvážný chlapec Adolf. Jeho otec, Jáchym, byl řezníkem a jedním z mála Židů ve vesnici čítající přibližně 400 obyvatel křesťanské a židovské víry. Záboří bylo tenkrát sídlem katolické diecéze. Adolf, společně se svými pěti bratry a pěti sestrami, docházel do místní obecní školy. Když mu bylo třináct, odešel do blízkého města Horažďovice, kde pracoval v hokynářství, slýchával příběhy o příležitostech v Americe. Šetřil si z výplaty, a když mu bylo patnáct, rozhodl se odjet do Ameriky. Zaplatil si cestu do Baltimoru (tenkrát 40 dolarů), kam dorazil v roce 1881 a začal nový život.

Sabath přesídlil do Chicaga, přijal práci za tři dolary za týden a po šesti týdnech se nechal najmout obuvnictvím Weisenbach ve čtvrti Pilsen, aby se během tří let stal vedoucím obchodu. Šetřil a poslal do Záboří palubní lístky na cestu parní lodí pro zbytek rodiny. Dnes se mnohé děti ani telefonicky nebo sms nezeptají, zda rodiče žijí a nepotřebují-li nějakou pomoc.

V těžkých devadesátých letech se mladý Adolf stal hlavou rodiny, vůdcem v mnohojazyčné komunitě a obchodníkem s realitami. Večer studoval na obchodní akademii a poté na právnické fakultě. Ve třiceti letech, v roce 1896 Sabath se stal soudcem a tuto funkci zastával deset let. Až příliš se přikláněl na stranu obžalovaných a vydával rozsudky odnětí svobody jen za ty nejzávažnější prohřešky, aby si potvrdil, že nevděk světem vládne, což potvrzuje příklad.

Jednou podmínečně propustil mladého zloděje z vězení, vzal si ho do své vlastní péče, aby se přesvědčil, že dobrý vliv není zárukou pro zlepšení lidského chování. Sabath, pro kontrolu, nechal ležet na stole deset dolarů, které mladý chlapec vzal a utekl z domu. 

V roce 1906 Sabath kandidoval do Kongresu za Demokratickou stranu. Kampaň vedl ve čtyřech jazycích a získal křeslo ve Sněmovně reprezentantů následujícího jara, kdy byla migrace nejvášnivějším diskutovaným tématem v Kongresu. I dnes téma migrace a demografie jsou tématy aktuálními, mající vliv na kvalitu prostředí, výchovu a vzdělání člověka,
Jako předseda dvanáctičlenného Výboru pro pravidla (devět a člen dvacet let), kterým prochází všechna legislativa, než je předložena Sněmovně, byl Sabath obklíčen koalicí republikánů a jižanských demokratů a vedl proti této koalici urputný a lstivý boj, aby protlačil nebo blokoval navrhované zákony. Navrhoval legislativu již za vlády prezidenta Roosevelta (například Náhrady mzdy dělníkům v roce 1907, důchody v roce 1908, zákon o mzdě a pracovních hodinách v roce 1912). Přitom Sabth přibližně 163 vysoký ani ve věku 80 let neváhal vrátit ránu například senátorovi Coxovi, stále hovořil se silným českým přízvukem, zesměšňoval jednoduchá „v“ za dvojitá a občas k úžasu zapisovatelů přepnul do plynulé češtiny.

Když mu bylo sedmdesát, lékaři mu v rámci pravidelných kontrol doporučili vzdát se ranních rozcviček, náročné sokolské sestavy a omezit kouření doutníků. Skok snožný s přistáním na židli omezil, počet doutníků také, ale zaměnil krátké za dlouhé.

Během první světové války Sabath sloužil ve sněmovním Výboru pro zahraniční záležitosti, v roce 1916 s úspěchem naléhal na prezidenta Wilsona, aby nepřijímal separátní mír s rakousko-uherskou monarchií a byl jedním z prvních, který v nástupu Hitlera k moci viděl nebezpečí pro Spojené státy. Sabath byl jedním z nejpevnějších podporovatelů Franklina D. Roosevelta a často vyjadřoval své hluboké přesvědčení, že se dalo zabránit konfliktu s Ruskem.

V roce 1942 Sabath prosil Roosevelta, aby zůstal ve funkci. „Byl jsem důrazný“ řekl Sabath. „Řekl jsem mu, jak moc ho země potřebuje, a o kolik těžší to bude po válce než za války.“ Slova, která by si fialová vláda včele s generálem ve výslužbě měla vzít k srdci v kontextu bojů na Ukrajině a rozvíjející se antropologické války na plně obrátky.

Sabath nedal nikdy příliš na vzpomínky, protože cítil, že současnost je rozhodující a naléhavě vyžaduje jednání. Jeho rada mladším zněla: „Dávejte si pozor na lobbisty! Dnes je daleko více lobbistů, než když jsem poprvé nastoupil do Kongresu, je navíc těžší je rozeznat. Umí ve vás vyvolat pocit, že jste důležití, vyvedou vás vzhůru na vrcholky hor, abyste viděli zelená údolí pod sebou a ukážou vám, jak ovládat voliče, kteří vás poslali do Washingtonu. Ale vy nikdy nebudete ovládat voliče. A když s vámi lobbisté skončí a shodí vás z útesu dolů, nebudete ovládat sami sebe.“ 

Chci věřit, že nejenom fialová vláda včele s generálem ve výslužbě, ale i ostatní slouhové nové Evropské komise a Evropského parlamentu si uvědomí, že poslední slova citátu představují s pravděpodobností hraničící s jistotou možnost, které se nevyhnou. 

Nehledě na ponuré vyhlídky obyvatel české kotliny v představitelné budoucnosti pod vedením fialové vlády, která se může neočekávaně změnit na jinou barvu včele s generálem ve výslužbě, budu rád pro mladou generaci, kdyby MZV našlo odvahu a sílu a ve spojení s Velvyslanectvím USA v Praze, Federací židovských obcí v ČR a Československým ústavem zahraničním organizovaly 

• upevnění pamětní desky v rodné vesnici Záboří,

• kulatý stůl na téma Sabathových rezolucí ve spojení se založením Československé republiky, její okupací, současným stavem a výhledy ve spojenectví se Spojenými státy,

• faktografické srovnání vývoje Spojených států během posledních sto let,

• vydaly katalog příspěvků s účastí ediční rady v úvodu zmíněné knihy „Čech v americkém kongresu“ a

• navrhli na státní vyznamenání. 

Ke zdůvodnění příspěvku a osobních přání přítele Beneše a autora tohoto příspěvku si dovoluji připomenout, že Sabath přišel o velkého přítele Roosevelta 12. dubna 1945 a hned poté burcoval Demokratickou stranu, aby chránila odkaz čtyřnásobného prezidenta a nevychylovala se z kurzu ani pod vedením nástupce Trumana. 

V závažných otázkách se Sabath postavil prezidentovi jen jednou, když odmítal poválečnou půjčku ve výši tři a čtvrt miliardy dolarů Velké Británii s odůvodněním, že Britové za uplynulých 160 let pro Ameriku neučinili nic, zatímco Amerika je dvakrát zachránila na pokraji katastrofy. Dále řekl: „Nestavím se proti půjčce proto, že Britové prodali Československo, ani proto, že nedodrželi slovo ve věci Palestiny…“

Následující citát ze Sabathovi rezoluce ve Sněmovně reprezentantů z 5. května 1917 a obsahy dopisů prezidentu Wilsonovi z 16. června 1918, ministru zahraničí USA Hullovi (1871-1955) z 16. září 1939, 5. května 1941 a Sabathův projev ve Sněmovně reprezentantů ze 17. června 1942 a projev „Jeden Svět“ přednesený ku příležitosti vlastních 80. narozenin, v dubnu 1946, doplňují argument pro širší a veřejnou připomínku toho velikána politiky z malé jihočeské vesnice.

Společné usnesení o české nezávislosti z 5. května 1917 (z knihy Čech v americkém kongresu).
„Poněvadž České národní sdružení (Bohemian National Alliance), zastupující pět set čtyřicet tisíc Američanů českého původu, věří, že na konci války by měl být osud slabších národů právem zvážen v rámci míru, a protože se Američané české krve, jakožto milovníci svobody, ve velkých číslech podíleli na zachování americké svobody a celé Unie a v této době dobrovolně přispěchali na pomoc naší zemi větším podílem než jiné rasy, a poněvadž  český boj za národní nezávislost a zachování identity vlastního jazyka trvá již staletí navzdory rakouskému terorismu a navzdory ponižujícím vlivům tyranské rakouské byrokracie, a poněvadž prezident ve své velké obraně americké cti před Kongresem Spojených států řekl:

Právo je však cennější než mír a budeme bojovat za věci, které byly vždy našim srdcím nejdražší – za demokracii, za právo těch, kteří se podrobí autoritě, za hlas ve své vládě, za práva a svobody malých národů, za všeobecnou vládu práva takového souladu svobodného lidu, jaký přinese mír a bezpečí všem národům a učiní svět konečně svobodným. Takovému úkolu můžeme zasvětit své životy a jmění, vše, čím jsme, a vše, co máme, s hrdostí těch, kteří vědí, že nadešel den, kdy Amerika má tu čest prolít svou krev a vynaložit své síly za zásady, které ji daly život a štěstí, a za mír, kterého si cení. Bůh ji ochraňuj, nemůže jinak.

Proto nechť je usneseno Senátem a Sněmovnou reprezentantů Spojených států amerických ve shromážděném Kongresu, že jednou podmínkou míru má být, že Čechy budou svobodné a nezávislé a bude jim poskytnuto právoplatné místo mezi národy světa, na základě výzvy formulované prezidentem k přijetí mezinárodní zásady, že „Všechny národy odvozují svou oprávněnou moc od souhlasu těch, kterým vládnou.“ Souhlasu netřeba.