Od českých politiků lze občas syšet ledacos, což ve slušném a rozumném člověku často zanechá nepříjemný pocit, že se těmto  mudrlantům nedostává vyšší číslo IQ, než je 85. Navzdory tomu rádi poučují, rozdávají rozumy a myslí si, že jsou neomylní. To jistě neplatí o výše jmenovaném, tedy pokud jde o jeho číslo IQ, ovšem pokud jde o jeho výroky, hloupý Honza by mu byl zdatným partnerem.

    

O svých morálních a lidských kvalitách nás pan profesor přesvědčil již v prezidentské kampani, kterou asi není třeba připomínat, dojmy z ní v nás zůstávají snad navěky. Aby se pan profesor, resp. dnes pan senátor svým voličům (i nevoličům) připomněl, čas od času vystoupí tu před mikrofon, tu  příjde před kameru TV či dá „pozoruhodný“ rozhovor médiím. Výše uvedený výrok však údajně pochází ze senátorova facebookového profilu a je opravdu vydatný, co do aktuálnosti, validity a vyčůranosti.
     

Výrok výše uvedený nelze vůbec zpochybňovat a možno říct, že co slovo, to pravda, i když značně zevšeobecnělá. Vynecháme-li zmíněné historiky, lze s událostmi, jak je popisuje pan senátor, všeobecně souhlasit ovšem s tím, že detailní posuzování těchto událostí ponecháme historikům. Nicméně uvedená všeobecná fakta jsou vyučována od poválečných dob už za bolševika, otázka ovšem je, zda připomínka pana senátora, pokud to tak lze nazvat, je známa i dnešní mládeži školou povinné. Není tajemství, že mezi některými lidmi a politiky jsou velmi silné tendence českou historii přetvořit k obrazu svému, aby tak dostali punc správného světonázorového směru. Pokud pan senátor uvažoval s cílem, připomenout tyto události naší mládeži, pak je třeba mu poděkovat. Jenže opak bude nejspíše pravdou. Pan senátor by na něco podobného ani náhodou nepomyslel (snad jen omylem), jen se chtěl při  příležitosti čtyřstého výročí bitvy na Bílé hoře poněkud připomenout a také   se zviditelnit. což se mu podařilo víc, než zřejmě očekával.
    

Nejde vůbec o to, zda jsou jeho slova pravdivá či nikoli, jde spíše o to, co pan senátor, v tomto případě lépe pan profesor říká a co na druhé straně činí. Je všeobecně známo, že pan profesor Drahoš je velmi nakloněn přijímání  imigrantů do České repuábliky. Jeho slova „...nějakých těch dvaapůltisíce migrantů není zas tolik, ty jsme snad schopni bez problémů přijmout.!“ Nejde však o nějakých individuálních dvaapůltisíce běženců, resp. imigrantů, tady jde o to, že se k nám spolu s jejich rodinnými příslušníky nenápadně vplíží jiná víra, jiné nábožernství, jiné zvyky, jiné mravy, že se nám bude hlásat Alláh Akbar, jeho pravda, Korán, šaría atd. Tedy náboženství jako takovém, o kterém tak plamenně mluví pan senátor při vzpomínce na 400. výročí bitvy na Bílé hoře. Náboženství, které bylo příčinou, že více než třetina populace Čech a Moravy v ní zahynula a velká část vzdělaných elit, např. Jana Ámose Komenského, odešla do exilu. Dnes by byla situace o to horší, že by nebylo kam do exilu odejít.
    

Abychom si rozuměli, náboženství, které by k nám importovali ti ubožáci, kteří nemají domov, kteří utíkají ze země, kde prý zuří válka a kde jim prý jde o životy, tito chudáci nám totiž nebudou vděčni, ale budou se chtít realizovat, zavádět své náboženství-islám, stavět mešity, požadovat peníze, aniž by chtěli pracovat, budou nás osočovat, trestat jako neznabohy, případně bezvěrce, neboť jediné co uznávají, je jejich Bůh a tím je Alláh. Ve svém důsledku by   tak došlo k našemu ponížení, ztráty identity, zotročení národa, ve jménu jejich náboženství k násilnostem, vraždám, islamizaci nejen nás, ale celé Evropy.   
    

Pan profesor, alias senátor je bohužel, velkým příznivcem muslimů, jeho prezidentská kampaň byla mj. také  z velké části finančně podporována právě  Muslimským bratrstvem, kterého je sám významným členem (pozn.Členové Muslimského bratrstva věří, že Korán, sunna a šaría představují dokonalý způsob života a politické organizace. Podle nich má být uzpůsobena i forma státu a veškeré islámské vlády mají být nakonec sjednoceny v chalífát.).                                      
    

Z uvedeného vyplývá, že pan senátor, potažmo profesor Drahoš nám káže vodu, ale sám plnými doušky pije víno. Jinými slovy pokrytectví, licoměrnost, falešné jednání. Vážnými slovy nás pan senátor nabádá, aby nám odkaz bitvy na Bílé hoře a období třicetileté války byl vážným varováním, že z náboženských konfliktů nikdy nevzešlo nic dobrého. Očekává snad senátor a profesor v jedné osobě, že to islámské náboženství bude jiné? Nebude a on to dobře ví, jeho se to totiž týkat nebude, on už je přece dnes jedním znich. A tento člověk měl, či chtěl být prezidentem České republiky! Uf!
    

Appropó, k tomu, aby nám sdělil svá výše uvedené moudra, k tomu fakt potřeboval získat všechny ty tituly? Jen škoda, že se nezeptal některého ze svých vnuků či vnuček, zda o Bílé hoře mají nějaké povědomí. Nemusel se tak ztrapnit, ačkoliv on a ztrapnit se?