Až příliš se, dle mého, pan velvyslanec vcítil do dosti nepochopitelné role mentora hlavy jakéhosi malinkého státu ve střední Evropě a ač (sice nikoli z vlastní viny) už řadu let nejsem přítelem ani obdivovatelem Miloše Zemana, v tomto s ním plně souhlasím a musím mu dát jednoznačně za pravdu.
A to i přesto, že ruská okupace našeho státu v roce 1968 znamenala pro mé rodiče a celou naši rodinu dvacet let života lidí druhé kategorie, a to jenom proto, že moje matka vyvěsila v srpnu 1968 na balkón transparent „ Zradu nelze odpustit.“ Nikdy však nezapomněla ani ona ani můj otec, že se roku 1968 dožili jen proto, že je synové těch, kteří nás tehdy obsadili, v roce 1945 za cenu obrovských lidských obětí osvobodili.
V jednom ale může mít pravdu i pan velvyslanec. Pokud se opravdu Miloš Zeman jako jediná hlava státu z EU zúčastní oslav konce druhé světové války a Dne vítězství, bude to opravdu nešťastné. V takovém případě bude totiž jedinou hlavou státu EU, která projeví úctu, solidaritu a poděkování milionům ruských vojáků padlých v boji s fašistickou zrůdností, která postupně vyhlazovala a hodlala vyhladit všechny neárijské národy nejen v Evropě, ale i v dalších světadílech a nastolit nesmiřitelnou diktaturu nenávisti, šovinismu a xenofobie.
Symbolická pieta obětem boje za právo na život většiny současných evropskýchstátů v roce kulatého výročí Dne vítězství nad fašismem by neměla být pokrytecky politizována a odsuzována, a to zejména zástupcem státu, který dlouhá léta v rozporu s mezinárodním právem destabilizuje řadu zemí na celém světě za účelem zvyšování svého vlastního politického vlivu.
Valná většina současných občanských válek, nepokojů, politických zvratů a bouří po celém světě (Ukrajinu nevyjímaje) je tak či onak způsobována americkou geopolitickou rozpínavostí, ať už je realizována prostřednictvím přímé americké vojenské přítomnosti nebo prostřednictvím domácích proamerických (mnohdy v USA proškolených či USA placených) bojůvek.
Symbolická pieta obětem boje za právo na život většiny evropských národů by měla být samozřejmostí a povinností pro všechny představitele evropských států, které v řadě případů díky milionovým obětem ruských vojáků ještě vůbec existují a Američané, jako tehdejší spojenci Ruska a signatáři řady dohod, které osvobozování Evropy několik let dopředu předurčily, by měli jít v první řadě.
A pokud tak nehodlají učinit, kladu si otázku, jak tedy hodlají uctít památku nejen svých vojáků, jejichž obětem vzdali hold v rámci „dragounské jízdy“ současných příslušníků US Army.
Jak hodlají Američané uctít památku zcela zbytečných civilních českých obětí svých velmi diskutabilních leteckých vojenských operací nad územím Česka na samém sklonku druhé světové války?
Jak hodlají uctít památku více než 5400 civilistů, kteří na území Čech a Moravy padli a několikanásobku zraněných při americkém bombardování Prahy, Českých Velenic, Českých Budějovic, Chebu, Kralup nad Vltavou, Neratovic, Ústí nad Labem, Zlína, Plzně či Pardubic v podstatě pár dnů před koncem války?
Obětí, kterých bylo téměř 2x více než při teroristickém útoku Al-Kaidy na New Yorská dvojčata 11. září 2001, obětí kterým česká média nevěnovala ani zlomek pozornosti ve srovnání obětmi jiných podobných katastrof, nevyjímaje justiční perzekuci v 50.letech minulého století či ruskou okupaci v roce 1968.
Jak hodlají Američané uctít ty obrovské materiální škody, které díky americkému bombardování naší zemi vznikly? Máme snad brát za bernou minci stanovisko poněkud zmateného profesora New Yorské univerzity, že zatímco Američané mimo jiné i výše psaným způsobem Evropu osvobozovali, Rusové ji dobývali?
Máme snad litovat toho, že díky 144 000 mrtvých ruských vojáků „dobyli“ Rusové většinu území Česka, zatímco Američané díky dvěma stovkám obětí jen část území kolem Plzně?
Bylo by pro nás výhodnější, kdyby kromě rozbombardování řady strategických průmyslových podniků na území Česka, včetně plzeňské Škodovky (14 dní před příchodem amerických vojsk) se na celém našem území chovali Američané stejně tak, jak vyplývá z této dobové policejní zprávy pod č.j. 400 pres./1945 (viz: K. Bartoška,K. Pichlík, Pokus o hospodářskou kolonizaci ČSR, Praha 1969, str. 11 a další.)?
„Po obsazení Plzně americkou armádou vznikla řada nesnází, které se postupem času vyvinuly v problémy:
- Američtí vojáci obsazují samovolně opuštěné byty bez ohledu na jejich zajištění, vnikají do nich i násilím… na otevřených táborech německého vojska v okolí Ejpovic naskýtá se týž obraz. Zde byly národnímu hospodářství způsobeny milionové škody, hlavně na motorových vozidlech, na kterých se přijela vzdát německá armáda, ustupující od Prahy. Američané velkou část vozidel zničili.
- U Ejpovic Američané zničili velké zásoby prádla a potravin.
- Za starou hrnčírnou v Plzni do obrovské jámy svážela americká nákladní auta velké zásoby potravin, konzerv, nábytku… to polévali benzínem a zapalovali…
- V Chebu zničili Američané velké sklady látek, psacích strojů, radiopřijímačů, konzerv a automobilů…
- V Kraslicích zničili vojáci USA sklady hudebních nástrojů.
- Na zámku Pozorka u Kladrub bylo velké skladiště hlídáno československými hlídkami. Američané hrozící zbraněmi naše hlídky vytlačili, skladiště polili benzínem a zapálili.
- Z Aše bylo do Mnichova uneseno pět odborníků na výrobu technického porcelánu.
- Z tachovského muzea zmizely cenné památky - olejomalby, staré zbraně vykládané stříbrem. S tím vším zmizel také major armády USA Hoower.
- Ve Stodě se americké vojenské velitelství zmocnilo násilím 40 vagonů látek, zabavených Němcům, tyto zásoby Američané spálili.
- Národní výbor v Chebu 14. 5. 1945 oznámil, že americké vojenské velitelství nařídilo odvézt 45 vagonů obilí do Německa…“
Jsou toto vše snad důvody pro to, aby americký velvyslanec v ČR peskoval českého prezidenta za to, že projeví i v době „kdy se to nenosí“ úctu obětem pradědů, dědů a otců těch, kteří dnes Rusko reprezentují?
Je toto snad důvod pro to, abychom prostřednictvím naší hlavy státu za osvobození země oficiálně nepoděkovali a nepoklonili se památce těch, díky kterým existujeme?
Jsem jednoznačně přesvědčen, že není.