Vidíme, že dospělých, kteří by byli přesvědčeni, že jejich děti jsou připravené na krizové situace (ano + spíše ano), je žalostně málo a v posledních letech jich nepřibývá. Naopak u názoru, že děti nejsou připravené, je patrný jasně vzestupný trend. Klesající trend u odpovědi nevím jen dotvrzuje skutečnost, že lidi o nepřipravenosti dětí pochybují stále méně. Jestliže si letos už více než 91 % (ne + spíše ne) občanů myslí, že by se děti v případě výskytu krizové situace nedokázaly smysluplně orientovat a správně se zachovat, je to velmi špatné. Tedy alespoň podle mého názoru. Přitom tento stav rozhodně nepřišel jako blesk z čistého nebe, ale je zřejmý už delší dobu. Vzhledem k tomu je situace ještě smutnější a víc alarmující!

Vůbec ale nejde jen o válku, která, jak většina z nás věří, nikdy nenastane. Jasně, děti samy případnou válku nevyhrají, vodu z protržené přehrady do ní zpátky nevrátí, požár lesa či domu neuhasí, spadlé dráty vysokého napětí zpátky na sloupy nepřipevní, ze sutin zasypané lidi nevytáhnou…, ale měly by vědět, jak se v těchto situacích zachovat, co dělat a jak mohou zachránit nejen sebe, ale třeba i pomoct ostatním. Je to málo, nebo hodně? A kdo by je to měl naučit? Vraťme se k aktuálním průzkumům společnosti Sanep a podívejme se, jak aktivní jsou v tomto směru rodiče dětí.    

Zdají se vám uvedená čísla překvapivá? Téměř jedna třetina rodičů (ne + spíše ne + nevím) nepokládá dovednosti a schopnosti dětí řešit krizové situace za důležité. Neznám konkrétní důvody těchto jejich postojů, tak s nimi mohu jen vyjádřit obecný nesouhlas.

Zajímavá je ale velká skupina odpovědných a realitu respektujících rodičů (více než dvě třetiny), kteří deklarují, že svoje děti učí řešit krizové situace, což je určitě skvělé a chvályhodné.

Zákonitě si ale musíme položit otázku, proč tedy, když převážná většina rodičů se věnuje přípravě svých potomků na krize, se rodiče zároveň téměř jednomyslně domnívají, že jejich synové a dcery nejsou na krizové situace přepraveni. Je možné, že se snaží, ale zároveň svému výchovnému působení nevěří, nebo nevědí přesně, na co by měli děti připravovat, či sami nemají potřebné znalosti, jak by se různé situace měly řešit, protože ani je už to nikdo neučil… apod.

Zdroje dat: Středisko analýz a empirických průzkumů Sanep, s.r.o.; průzkumy na téma Bezpečnostní situace v ČR, reakce na krizové situace, branná výchova. Reprezentativní vzorky dotázaných respondentů 18+ (2022 – 36 567; 2023 – 27 651; 2024 – 2 450) odpovídaly sociodemografickému rozložení obyvatel ČR dle údajů ČSÚ, statistická odchylka ±1,5 %.