Dle preambule Ústavy (hlava čtvrtá, moc soudní, článek 85) slib soudce Ústavního soudu zní:"Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně.".

To nejpodstatnější ze slibu tkví v následující citaci: chránit neporušitelnost přirozených práv člověka. Může být něco přirozenějšího, než je vůle obyvatelstva, které ze sedmdesáti pěti procent nesouhlasí se současnou formou církevních restitucí?

Úvodní preambule Ústavy obsahuje rovněž toto: „občané jsou odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů“.

Na základě výše popsaného znění obsahu Ústavy jedenáct ústavních soudců porušilo svůj slib a občanskou vůli 75% obyvatelstva tím, že nerespektovalo jejich lidskou důstojnost při hájení jejich přirozeného práva na rovnoprávnost při dělbě a nakládání s národním majetkem a protiprávně zvýhodnilo 25% menšinu. V celé šíři Ústavy ČR pro tento čin nelze najít jakoukoli oporu, něco, co by mohlo být nadřazeno přirozenému právu člověka, které je základním právem občana.

Přirozené právo člověka na rovnoprávnost bylo porušeno vládou, parlamentem, senátem a liknavým přístupem bývalého prezidenta, tedy celým zákonodárným sborem. Dnes 75% veřejnosti (která nesouhlasí s návrhem církevních restitucí) zřejmě pochopilo, že i poslední možná naděje, ve formě zásahu nejvyšší soudní moci, v naší zemi selhala.  Jedná se o akt, který především pravicovým voličům vysílá zřetelnou informaci o prohnilosti jejich politických zástupců. Neboť pro levici tak byla vytvořena zbraň, kterou ráda v následujících volbách na sto procent využije.

Co mne, jako pravicového voliče, na tomto politickém debaklu pravice nejvíce překvapilo, je obludná skutečnost, co se týče šíře rozsahu ekonomické bezohlednosti a budoucího negativního dopadu na hospodaření státu, který se již teď propadá stále hlouběji do recese.

Na závěr si dovolím jedno krátké zhodnocení současného politického stavu naší země.

Politici, lhostejno, zda jsou „praví nebo leví“, kašlou na Ústavu a zákony, ale hlavně na nás, na lidi. Z původní soutěže politických stran se stal jen hon za vlastním prospěchem bez ohledu na to, co bude dál. A tak nás postupně přesvědčují, že stávající systém založený na soutěži politických stran je drahý, neúčinný, a tedy k ničemu a že bude pro společnost prospěšnější ho opustit a změnit Ústavu například tak, jak navrhuje ekonom Pavel Kohout ve své nové knize Úsvit. Doporučuji- přečtěte si ji.


Petr Havlíček