Na ní jsem se setkal s několika starými známými a mohl mj. pozorovat reakce především českých hostů a několika zahraničních diplomatů. Kromě předem uvedeného příspěvek popisuje několik faktů, skutečností a zamyšlení, které by si mohlo zasloužit pozornost nejenom na velvyslanectví ČLR v Praze, ale i u české veřejnosti.

Dnes, v neděli 29. září, před 75. výročím založení Čínské lidové republiky prezident Si Ťin-pching předal medaile a čestné tituly, nejvyšší státní vyznamenání, ve Velkém sále lidu v Pekingu. Na slavnostním ceremoniálu promluvili válečný veterán Huang Zongde, který byl oceněn Medailí republiky, a také paní Dilma Rousseffová (1947), bývalá brazilská prezidentka (2011-2016). Ta obdržela Medaili přátelství. Je mimo jiné známa i výrokem: Bellini si navždy získal místo v srdci každého Brazilce, když zvednul oběma rukama trofejní pohár roku 1958. Gesto, které se opakuje při každém vítězství našeho světa, udělalo z Belliniho ikonu brazilského úsilí překonat nepřízeň osudu. Celkem bylo oceněno pouze patnáct jednotlivců. 

V roce 1949 představovala Čína pouhá 4 % globální ekonomiky. Díky svému bezprecedentnímu hospodářskému vývoji Čína dnes představuje cca 19 % globálního HDP.

Do roku 2007 rozvíjející se ekonomiky v čele s Čínou táhly globální růst, zatímco růst vyspělých západních ekonomik se zpomalil. Výsledkem se stal růst dopadu čínské ekonomiky na ekonomiky různých států světa. Rozvojové projekty, jako je iniciativa Pásu a cesty, Asijská infrastrukturní investiční banka a Nová rozvojová banka, pomohly zvýšit růst v mnoha rozvojových ekonomikách. Čínské projekty však čelí hrozbě ze strany západních států, především USA a EU, které se nacházejí v systémové hospodářské, morální a dluhové krizi.
Proces sbližování Číny se Západem byl všechno, jen ne hladký. Poté, co Teng Siao-pching, kterému jsem věnoval celou kapitolu ve čtyřjazyčné knize 100 let KP (ISBN 978-80-270-8820-1), v roce 1978 zavedl reformy a otevírání se, Čína se stala nejprve globální ekonomickou velmocí a v posledním desetiletí i globálním lídrem v oblasti špičkových technologií různého druhu. Kromě toho Čína v roce 2020 vymýtila extrémní chudobu o celých deset let dříve, než stanovila Agenda OSN pro udržitelný rozvoj 2030.

Do roku 2025 je navíc Čína připravena dosáhnout většiny ambiciózních cílů v oblasti špičkových technologií uvedených v politickém programu Made in China 2025. Tyto úspěchy jsou hodné veřejné připomínky v rámci oslav 75. výročí založení Čínské lidové republiky.

V kontextu prokazatelných úspěchů a plánů pod vedením KP Číny připomínám, že mnozí oficiální mezinárodní a lokální experti se oproti autorovi článku zásadně mýlili, když hlásali, že čínská ekonomika je globální inflační hrozbou, poté tvrdili, že je globální deflační hrozbou, a když i to se nepotvrdilo, tak začali tvrdit, že čínská ekonomika se uprostřed oživení zhroutí. Ani jedno, ani druhé, ani třetí se nestalo a není pravda. V předdveří svátku sklizně a času radosti (Sukot) neuškodí samozvaným mudrcům a sinofobům přečíst si něco z knihy Kazatel.

Ke vzájemnému uznání mezi Československem a Čínskou republikou došlo dne 18.6.1919. V té době již existoval konzulát Československé republiky v Charbinu. 11.11. 1921 oficiálně zahájil svoji činnost úřad československého delegáta v Pekingu, který byl zrušen v roce 1931 po zahájení činnosti velvyslanectví. K navázání oficiálních styků mezi oběma zeměmi došlo 5.12.1930. V roce 1931 zahájilo činnost velvyslanectví ČSR v Šanghaji. V červenci 1933 bylo otevřeno velvyslanectví Čínské republiky v Praze. 

Jeho činnost, stejně jako činnost československých zastupitelských úřadů v Číně, byla ukončena po roce 1939, v souvislosti s okupací Československa. Podstatu vzájemných vztahů tvořily obchodní styky. Ty se rozvíjely v duchu Přátelské a obchodní dohody uzavřené v Nankingu v roce 1930. Dne 4.10.1949 Československo uznalo Čínskou lidovou republiku jako jedna z prvních zemí a navázalo s ní diplomatické styky. Později ČLR ke dni 1.1.1993 uznala Českou republiku. V říjnu 2024 se proto připomíná 75. výročí navázání diplomatických styků. 

Tehdejší kabinet Bohuslava Sobotky na svém jednání 23. dubna 2014 schválil pracovní cestu ministra zahraničních věcí do ČLR. Posledním ministrem zahraničí, který navštívil ČLR, byl v roce 1999 Jan Kavan. Ministr Lubomír Zaorálek pobýval v ČLR ve dnech 28. až 30. dubna 2014 na základě pozvání ministra zahraničních věcí ČLR Wang Yi (1953). Vláda ČR se tímto krokem připojila k ostatním zemím EU (Francii, Německu a Velké Británii), které již vedly s ČLR funkční dialog a rozvíjely intenzivní ekonomické i politické kontakty.

Hlavním tématem jednání bylo prohloubení vzájemné spolupráce na principech dohodnutých ve společných prohlášeních vlád České republiky a Čínské lidové republiky z let 1999 a 2005 a navázání na strategické partnerství mezi Evropskou unií. Česká republika má zájem vybudovat s Čínou strategické partnerství, podobné jako je mezi Čínou a Německem, Francií nebo Velkou Británií, řekl předseda vlády Sobotka a dodal: Rozvoj česko-čínských vztahů považuji za jednu ze svých priorit a 65. výročí navázání diplomatických styků mezi oběma zeměmi chceme využít jako ideální příležitosti pro zahájení nové éry vzájemné spolupráce. Minulé vlády Čínu jako silného hospodářského partnera ignorovaly a chovaly se tak zcela v rozporu se zájmy České republiky i v rozporu s postupem většiny vyspělých zemí.

Nevím, zda si fialová čtyřkolka uvědomuje, že ministr zahraničí ČLR dnes je ten samý diplomat jako před deseti lety, zda ex-pirát Lipavský ví něco o Sobotkově prohlášení z roku 2014, a že debata amerických viceprezidentů naplánována na 1. října 2024 může být rozhodující v americkém prezidentském klání, ve kterém napadání Číny bude i nadále hrát důležitou roli.

Připomínám, že kdyby USA myslely vážně řešit globální existenční výzvy, ukázaly by politickou odvahu nasměrovat čínsko-americké vztahy oboustranně výhodným směrem. Tím by dovolily změnit i směr čínsko-českých vztahů. Připomínám také, že prezident Si v roce 2013 navrhl bývalému americkému prezidentovi Obamovi v Sunnylands v Kalifornii nový model vztahů, který vydláždil cestu ke konferenci OSN o změně klimatu v Paříži a umožnil přijmout Pařížskou dohodu z roku 2015, od níž Trump v lednu 2017 odstoupil. Výsledek? Nejlevnějším autem na americkém trhu, nehledě na 100% clo, je dnes čínský BYD a existenční krize automobilového průmyslu v EU.

Čína čelí nepřátelskému vnějšímu prostředí. Globální Jih se nehlásí k takové míře ekonomického protekcionismu jako USA, ale velikost jeho trhu a investiční kapacita přece jen nemohou dnes ještě plně kompenzovat ztrátu západních trhů a kapitálu. Za předpokladu, že se Čína vyhne chybám v domácí politice, bude i nadále překonávat země G7. V důsledku toho se globální ekonomické těžiště bude i nadále přesouvat z Atlantiku do Pacifiku.

Snahy o oddělení čínské ekonomiky od Evropy a Spojených států podstatně nemění a nezmění celkovou dynamiku moci. Povedou ale ke scénáři, kdy všichni hráči obdrží nižší výnosy. ČR bude bez výhledu na kompenzaci. USA dnes jsou si vědomi, že mohou prosperovat pouze ve spolupráci s prosperující a stabilní Čínou, podobně jako tomu bylo v roce 1990, kdy prezident George H. W. Bush, navzdory jestřábím radám zadržovat Čínu, tlačil na spolupráci. 

Pro informaci a doplnění zmiňuji se o čínském programu Green for Grain (něco jako zelená pro obilí) s významem i pro českou kotlinu. Jedná se o bezprecedentní projekt ekologické obnovy, jehož cílem je omezit úbytek lesů. Pilotní projekt byl spuštěn v roce 1999 (na zkušební bázi) a zaveden v roce 2000 po celé zemi. Během dvou desetiletí realizace Čína rekultivovala a obnovila 515 milionů mu (více než 34 milionů hektarů) půdy pro lesnictví a pastviny. Celkové ekologické přínosy generované úsilím o rekultivaci a obnovu dosahují 1,38 bilionu jüanů (196,82 miliardy dolarů). Přibližně 41 milionů zemědělských domácností po celé zemi se zúčastnilo projektů rekultivace a obnovy, z nichž mělo přímý prospěch 158 milionů zemědělců.

Od přelomu století se v Číně objevilo nespočet digitálních kulturních podnikatelských subjektů založených na platformách, díky pokroku v digitálních technologiích. Poskytováním velkého množství digitálních kulturních programů a děl podnikatelské subjekty vypěstovaly obrovskou skupinu spotřebitelů, vydělávají víc než dost a zvýšili svou konkurenceschopnost na trhu.

Čínské digitální kulturní produkty, včetně online her, dramat a internetové literatury, dosáhly významných výsledků i na zahraničních trzích. Řada videoher, včetně Black Myth: Wukong, se stala velice populární po celém světě. Objemy stahování a doba používání čínských digitálních her a platby za ně na zahraničních trzích rostou jako houby po dešti.

Čínská internetová literatura se transformovala z obsahu na modely tvorby a fungování. Platformy vyvinuly lokalizovaný provozní model a tvůrci online literatury se stali novou silou v tomto odvětví. Tisíce čínských televizních dramat a filmů byly a jsou vysílány po celém světě prostřednictvím různých platforem, což zvyšuje obraz kulturní Číny ve světě. 

V kontextu uvedeného poznamenávám, že kulturní výměny lze rozdělit do tří kategorií: politické a kulturní výměny mezi vládami, akademické výměny a mezilidské výměny populární kultury. Současně si dovoluji tvrdit, že výměny populární kultury podporují vzájemné učení. Proč? Protože mohou ekologicky, efektivně a ekonomicky šířit kulturní povědomí a položit základy pro politické a akademické výměny i ve světě neurčitosti a různých politických priorit, které se neobejdou bez kultury, znalosti historie.  Čína a ČR by proto měly společně pokusit se plně využít úlohu digitální kultury a zintenzivnit rozvoj digitálních technologií, podpořit výměnu a vzájemné učení mezi Čínou a ČR. Tradiční čínská kultura, medicína a příběh moderní Číny, ČR a Slovanů, kteří se musí probudit z letargie, zábavy a konzumu, chtějí-li přežít jako stát a národ, by tak mohly být prezentovány prostřednictvím digitálních produktů na vysoké úrovni a sehrát jednu z důležitých rolí při formování světového řádu založeném na sdílení, sociální spravedlnosti a mírovém soužití. Souhlasu netřeba.