![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_cc5a1668-cc85-11e7-a0b2-003048df98d0_fc1cb50912538f54965997c2213c7deb.JPG "[title]")
Zda se setkání transformuje do jednání, stojí pro mne, nezasvěcené osoby ve věci v době psaní příspěvku, ve hvězdách. Totéž platí pro výsledky setkání, či jednání. Kdyby se oba prezidenti dohodli otevřít staré, známé komunikační kanály mezi RF a USA, bude to úspěch. Proč? Kanály nebudou rezavět, nebudou se kalcifikovat a dovolí kumunikujícím se něco dovědět z kladených otázek, obdržených nebo neobdržených odpovědí, a barvy hlasu. A když se prezidenti nedohodnou na ničem, a jenom se setkají, bude to také úspěch. Proč?
Trumpova cesta po Evropě, přes Brusel, Londýn do Helsinek, narýsovala kontury nové politické mapy Evropy a zanechala na ní stopu. V Bruselu potvrdil prezident Trump ztrátu strategické hodnoty a moci NATO. V Londýně zaujal bezprecedentně jednu stranu ve vnitropolitickém boji. V Blenheimu, rodišti předků Churchilla, největšího zastánce role USA v Evropě, potvrdil paradoxitu svého konání a pohřbil tzv. special relationship USA – GB. V Helsinkách, kde v roce 1973 s výsledkem konference KBSE, dnes OBSE, začala eroze SSSR a početí Charty 77, proběhne paradoxně symbolické setkání vůdců nového uspořádání světa v nepřítomnosti starých (vůdců), asymetrických spojenců a slouhů. Žádný zástupce západní demokracie nebyl pozván ani do předdveří místa setkání.
V Helsinkách prezident Trump zatluče první hraniční kámen nových zón vlivu. Ty se rodí s pomocí mocensko - jaderné superkonstelace USA – RF – potažmo ČLR. Zóny vlivu se zakládají na síle ideologie, jaderných a kybernetických vojsk, hospodářství, autoritě vůdců a podobenství. Podobenství, ne jenom ve funkci přirovnání, ale i zpomalení, díky němuž dostáváme příležitost dané informaci hlouběji duchovně porozumět a ztotožnit se s ní.
Prezident Putin zcela jistě využije svoji introvertitu, z ní pramenící taktickou převahu, a bude transformovat Trumpův narcismus, ješitnost a ignoranz do zbraně, dovolující oběma prezidentům vystoupit, nebo nevystoupit, se společným nebo odděleným prohlášením jako vítězové. Sdělí světu, že Zeitgeist (duch času) dorazil i do USA a našel tam své místo.
Pondělní setkání, možná i jednání prezidentů Putina a Trumpa bude, podle mého hodnocení aktuální situace ve světě demonstrovat s pravděpodobností hraničící s jistotou, rozdíl mezi politikem a státníkem. Trump jako politik, koncentrující se na řešení vnitropolitických problémů a America First, a přesvědčený představitel kapitalistického systému, nemůže již z principu v historickém momentu formulovat úkol a indikovat řešení, vedoucí k dlouhodobému mírovému vývoji světa a více spravedlivé společnosti. Putin jako státník, po té politik, konající v historickém momentu jako (již přiznaný) konkurent politika Trumpa, je schopný, a chci věřit i odhodlaný, formulovat takový úkol, a indikovat jeho řešení.
Pondělní setkání nebude osudové. Bude ale dalším příkladem ztráty respektu a geopolitické váhy EU. Ztráta se bude zvětšovat. Proces urychlí případné, mnou očekávané přesvědčení Kremlu, že členství v mezinárodních organizacích (typu OBSE, PACE a podobné), jejichž evropští představitelé plivou z pódia na Rusko, aby tytíž představitelé za několik minut v toiletě potvrzovali Rusům nutnost diskuze, nedává smysl. Pro vystoupení z uvedených a podobných organizací mluví skutečnost, že dobře placení úředníci se sami od sebe neodstraní z funkcí, že za dobu existence organizací žádný západní politik nezměnil svoji pozici ve vztahu k Rusku na základě argumentů Rusů, a organizace, na příklad OBSE, ztratila zcela svůj původní smysl: Bezpečnost je pod kontrolou USA – NATO, spolupráce neexistuje, nebo je definována EU a USA, a Evropa je více rozdělena, než byla ke dni podpisu smlouvy o založení organizace v Helsinkách v roce 1973.
Překážkou na cestě k vítězství jednoho z prezidentů jsou místní elity a establishment: V USA - 200 let starý, fungujcí a válkou nikdy nenarušený, proto přesvědčený o s vé výjměčnosti. V Rusku - mnohem starší, válkami přerušovaný nebo zničený, proto nedospělý, fungující bez přesvědčení a odvahy zlomit paradigma, šilhající na Západ. ČLR sama od sebe, nebo z dlouhé chvíle, nevstoupí do boje prezidentů Putina a Trumpa. Zcela určitě ale elity ČLR - RF – USA budou zvědavé a budou čekat na praktické výsledky setkání prezidenta Putina se všemi velvyslanci RF. To se bude konat 19. Července 2018.
Nebudu spekulovat, ale pokračovat se zmínkou a komentováním několika faktů a skutečností, které nesouvisí přímo s pondělím, ale mají svoji cenu v kontextu pondělního dění v Helsinkách.
Část druhá
Ukončené mistrovství světa ve fotbalu ohodnotila FIFA ústy svého prezidenta Gianni Infantino (1970) jako nejlepší v historii. Jak by ne, když nedošlo k žádnému bojkotu, v konečné fázi hráli jenom týmy členských států NATO, na finále přijelo 12 vůdců států a prezident MOV Bach nemusel přijmout pozvání prezidenta Putina. Stačilo pozvání FIFA. O čem se prezident FIFA nezmínil, o čem se píše a bude psát málo je, že zkorumpovaná FIFA obdržela více než dost sponzorských peněz v době zesíleného boje proti korupci ve světě a v době sankcí proti RF. Více o sponzorech píši v další části příspěvku.
Málo se psalo a málo se bude psát o jiné skutečnosti: Co vyneslo mistrovství světa ve fotbalu na světlo ruského politického dne. Co mám na mysli? Krátce formulováno, jedná se o následky cítění, chování a projevu fotbalových fanoušků, volontérů a organizátorů ve vztahu k propagovanému (ruskému) patriotismu. Nezúčastnil jsem se osobně ani jednoho zápasu, ale uviděl jsem v několika zápisech a uslyšel v komentářích k atmosféře a dění, trhlinu ve vztahu občan - patriotismus. O jak velkou trhlinu se jedná, ještě nevím. Že se ale jedná o trhlinu, se kterou se bude zabývat politická elita v Kremlu, možná i ruská vláda, nevylučuji, že i Bílý dům v USA, je na bíle dni.
Transformace Homo Sovieticus, jako sarkastická a kritická reference k průměrnému konformistovi v SSSR, do Homo Putinicus, s analogickými atributy, probíhá ve zcela kvalitativně odlišných podmínkách, proto s nejistým výsledkem. Ten indikují nedávno zveřejněná studie týkající se přání mladé generace (do 25-30 let) emigrovat z RF a studie Levada-centr. Studie uvádí, že koncem června 2018 si celkem 61 % ruských občanů myslelo, že Moskva by měla jednat se Západem jako s partnerem. 16 % občanů považuje západní státy za konkurenci, a 5% je označilo za nepřítele. Za předpokladu, že studie není manipulována a není placenou propagandou, její výsledek nemůže žádná moc ignorovat. Ze zveřejněného výsledku studie totiž vyplývá nízká informovanost a malá důvěra ruských občanů k oficiálnímu postoji Kremlu a vlády, a západně orientované myšlení tázaných. Vývody indikuje studijní skutečnost, že Moskva, která se celou dobu snaží jednat, by měla podle nadpoloviční většiny dotazovaných jednat se Západem jako s partnerem, kterého pouze malá menšina považuje za nepřítele.
Obě zjištění představují potenciál pro vyžití a zneužití (rostoucího) rozkolu ve společnosti (lákavého pro Západ) během politicko – hospodářské a sociální krize (zástupně charakterizované materiální nespravdelností) s koncem v nedohlednu. Pro srovnání uvádím, že v lednu 2017 43 % Rusů podporovalo partnerské vztahy se Západem, 31 % pokládalo Západ za konkurenci a 7% považovalo Západ za nepřítele.
Fotbalová euforie mladých Rusů a cizinců, podpořená sobotním výrokem prezidenta Putina (udělat vše, aby fotbaloví fanouškové podléhali zjednodušené vízové proceduře), proneseného v rámci poděkování za úspěch MS na začátku slavnostního koncertu ve Velkém divadle, se může transformovat do bumerangového efektu a zintenzivnění přání mladých Rusů obdržet alespoň něco z toho, co obdrželi zahraniční fanoušci během mistrovtsví světa ve fotbalu: Pohostinství a přívětivost (91%), chování krásných dívek (87%), pocit bezpečnosti (68%). Protože je toho mnohem více, píše se, a bude se psát o tom málo.
Ještě méně se píše a bude psát o sponzorech FIFA. Z právě ukončeného mistrovství světa zůstanou mnohým účastníkům a televizním divákům v paměti a v podvědomí čínské společnosti a jejich výrobky. ČLR se pouze jednou v historii kvalifikovala na účast v MS ve fotbalu. Bylo to v roce 2002. Dnes je národní fotbalový tým ČLR na 75. místě v hodnocení FIFA. Za to čínské společnosti, které sponzorovaly MS 2018, jsou na prvním místě. Jak je to možné, proč a co to znamená?
Část třetí
Během všech 64 zápasů bylo možné vidět na stadionéch banery, loga a reklamu čínských společností. Situace před čtyřmi roky (MS v Brazilii) byla jiná, než dnes. Tenkrát se sponzoři předbíhali v řadě na podpis sponzorských smluv s FIFA. Ta kalkuluje a počítá ve 4 letém rytmu. Nejvíce financí získává v roce mistrovství světa. V období 2011 - 2014 zaplatili sponzoři 1,629 miliard USD. V období 2015 - 2018, podle marketingové společnosti Nielsen, 1,450 miliard USD. Menší objem sponzoringu v 2018 byl způsobený mimo jiné korupčním skandálem FIFA, odkazem Johnson & Johnson (před několika dny odsouzené zaplatit pokutu ve výši 4,7 miliard USD) a sankcemi proti RF a ruským osobám. Přesto objem sponzoringu dovoluje každému, kdo má zdravé oči, vidět vztah fotbal = obchod = finance a politika = finance = obchdod a ocemit jeho kvalitu. Kromě toho také, co lze očekávat v budoucnosti.
Jestliže čínské společnosti až do roku 2008 (Olympijské hry v ČLR) nehrály ve sponzorování velkých sportovních akcí prakticky žádnou roli, od té doby to neplatí. Po Lenovo se na sponzorském poli objevily společnosti Hisense (první čínská společnost sponzorující evropský fotbalový turnaj), mezinárodní start-up Shankai Sports, a další. Čínská společnost Wanda Group, ve které sport a zábava jsou hlavními pilíři firemní strategie, má s FIFA uzavřenou sponzorskou smlouvu až do roku 2030. Fotbaloví fanouškové, pár Wang Jianlin a prezident Si Ťin-pching zajistili Wanda Group být jedním ze sedmi vyvolených partnerů FIFA. Ve skupině vyvolených partnerů FIFA se dostávají US společnosti, jako Adidas a Coca Cola do stínu. Nedivím se, že společnost Alibaba bude hlavním sponzorem OH 2028 v americkém LA.
V doplnění uvádím nabídky FIFA a jejich cenu. Kromě exkluzivního označení Fifa Partner, existuje Fifa World Cup Sponsor, a také National / Regional Supporter. Každé označení má svoji cenu. Například čínský výrobce smartphonu Vivo, podobně jako Hisense, nebo americký McDonald's, mající právo se označovat Fifa World Cup Sponsor, platí maličkost: osobně neprověřených 448 mio USD. Suma potvrzuje, že pouze velké peníze, a ne jenom kvalita, dávají reálnou šanci na globální marketing, expanzi a úspěšný prodej.
Zviditelnění čínského specializovaného koncernu China Mengniu Dairy Company, jehož akcie se obchodují na burze v Hongkongu, nebo výrobce mužského oblečení Diking, výrobce E-Töffs, Yadea, nebo společnost Luci, aktivní v segmentu zábavy, sponzorují velké akce v zahraničí především kvůli zvýšení populárnosti svých produktů na čínském trhu. Mohu si představit, že v tomto segmentu by mohly mít šanci ke spolupráci s čínskými společnostmi i některé z mála českých firem, pokud by byly opravdu ve vlastnictví Čechů nebo Slováků znajících skutečně něco o ČLR. Proč se zminňuji o sponzoringu v uvedených kategoriích?
Ukončené MS ve fotbalu totiž zrcadlově představuje změny hospodářského světa. Jestliže světoznámé západní brand-společnosti začaly jako malé a staly se velkými díky reklamním a PR aktivitám, tak dnes je možné vidět to samé, nebo podobné, ale prakticky a pouze s účastí čínských firem. Z tohoto hlediska byli návštěvníci MS ve fotbalu při početí, porodu, nebo křestu nových čínských produktů, na které si budou v Evropě a jinde ve světě muset zvykat. Důležitý politicko – obchodní potenciál ležící v Moskvě a MS ve fotbalu, ČR nevyužila. Je toho více, co nevyužívá a ztrácí nejenom ČR, ale EU. Především proto, že neexistuje možnost mluvit jedním hlasem v otázkách spojených s RF, ani s expanzí ČLR v Evropě.
Část čtvrtá
V nedávném příspěvku Ze Sofie do Berlína jsem úmyslně neuvedl několik příkladů pro zamyšlení. Dnes kompenzuji. BASF plánuje 10 miliardovou (Euro) investici v ČLR, protože její vedení je přesvědčeno, že se ČLR otevírá, a že tam musí mit svoje výrobní kapacity. Neuvedl jsem, že Siemens-šéf Joe Kaeser prohlásil geo-strategickou a geo-ekonomickou iniciativu OBOR za novou WTO. Samozřejmě i k radosti KS ČLR. Neuvedl jsem, že politické nadace, jakými jsou CDU-blízká Konrad-Adenauer-Stiftung, Heinrich-Böll-Stiftung (Zelení) a Rosa-Luxemburg-Stiftung (Levice), akceptovaly (byť s nechutí) čínskou legislativu z roku 2017, a místního partnera (Společnost přátelství), aby se mohly opět registrovat a pracovat v ČLR. Jejich písemné stížnosti zůstaly bez odpovědi. Velvyslanectví SRN v Pekingu obdrželo pro ně zprávu, jejíž obsah mohu předat jednou větou: Kdo sbírá rychle a více bodů, získává výhody. V praxi to znamená, že prakticky každá organizace, která nemá diplomatický status, spadá pod nový zákon o NGO 2017, musí mít lokálního partnera a nesmí zlobit. Uvedenými příklady naznačuji, že KS ČLR a ČLR jako taková zvětšují pomalu a jistě svůj vliv v národních a světových organizacích, zájmových sférách a sektorech. Kdo to nechápe, nebo není schopen se přizpůsobit situaci a měnícím se podmínkám v ČLR a ve světě, tomu není pomoci.
Z kontextu uvedeného také vyplývá, že stěžování si na falešnou hru Číňanů, nebo hru plnou faulů ve spojení s aktivitami ČLR v Evropě, je mlžením cesty. Proč? Za prvé, zájem ČLR si upevnit pozici v Evropě je zcela a plně legitimní. Že se pro upevnění pozice nabízejí slabé státy a labilní regiony je jiná věc. Není to vina ČLR. Za druhé: Na otázku, proč bychom si neměli stěžovat na konání ČLR v Evropě, odpovídají skutečnost nepřipravenosti Evropy na dynamiku aktivit ČLR v zahraničí, a neexistence jasné a konkrétní strategie EU pro jednání s ČLR. To také není vina ČLR. Za třetí je nezbytné si uvědomit, že EK nemůže vystupovat jako učitel ve státoprávních otázkách členů EU (viz Maďarsko, Polsko, Srbsko), nemůže realizovat rozšíření EU bez jasně definovaných cílů a bez dopadové analýzy, a v neposlední řadě, že geopolitika a financování NATO představují spojenou nádobu.
Nehledě na rúzné jazyk, hodnoty a tradici, každý vůdce trojúhelníku si uvědomuje, že v době vyspělých technologií a odhodlání hájit své, jakýkoliv konflikt by byl zničující, především pro USA. RF a ČĽR má historicky zcela jasně dokumentovaný trvalý zájem na vytvoření rovnováhy na základě vzájemného respektování s přiznáním politiky: America first, China first, Russia first.
Takového vidění světa není schopen starý kontinent, transformovaný uměle do asymetrické EU, mistr v pokrytectví, intrik a rozhodování s pomocí příkazů nevolených. Dokazují to situace na Balkáně, spoléhání se v bezpečnostních otázkách na USA, a v neposlední řadě samolítost EK a EU. Samolítost, včetně pocitu být obětí Ruska, ČLR a USA, nebyla, není a nikdy nebude žádnou strategii k přežití. Obětí se stáváme sami svojí servilitou. Souhlasu netřeba.
Jan Campbell
![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_06563af8-ca34-11e3-9d6c-003048df98d0_059f9a19f8ad005629cf69cc266d6ec3.jpg "[title]")
![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_00591164-d28a-11e6-9304-003048df98d0_d4b5ff1a1fe8346f80fdfe2279df33b9.jpg "[title]")
![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_ccf0dfce-c286-102c-8bd3-003048330e04_59f014e7fb01a20bc360aa30bd4a0477.JPG "[title]")
