Co tím chce svým spoluobčanům říci? Že náš osud je znovu v rukou velkého souseda? Že tak jako před 85 lety budeme bez odporu plnit cokoliv, co si nová německá extrémistická tentokrát zelená politika usmyslí? Je nám německého zeleného šílenství málo? Chceme naznačit, že v Háchově duchu jsme připraveni akceptovat všechno?
Tady neobstojí bláboly o usmíření. Symbolika je příliš jasná a zcela nepřijatelná. Náš národ a jeho představitelé musejí dát najevo alespoň náznak nějaké hrdosti a páteře. Dovede si snad někdo představit izraelského prezidenta na návštěvě v Německu na výročí Křišťálové noci nebo přijetí Norimberských zákonů? Nemyslitelné bez ohledu na dnešní německo-izraelské partnerství. Dokážeme si představit, že by japonský císař na kulaté výročí svržení americké atomové bomby na Hirošimu jel někam do Kalifornie manifestovat japonsko – americkou družbu? Vyloučené. Jel by snad někdo z příčetných českých politiků oficiálně 21. srpna do Ruska? Nepředstavitelné.
Co touto prezidentovou cestou chceme Němcům naznačit? Že se na ně za okupaci nezlobíme? Že nás Háchova „křížová“ cesta za Hitlerem dnes k něčemu inspiruje? Všechno je absurdní.
Loňský podivný Pavlův terezínský projev, jeho ještě divnější angažmá na lichtensteinské straně v majetkovém sporu jejich knížete s Českou republikou a teď tato cesta do Německa musejí každého myslícího Čecha zarazit. Prezident Pavel evidentně ve svých krocích nemá jasno, nebo naopak koná vědomě. Obojí je na pováženou.