Zatímco Rath utěšeně hnije v base a ani jeden mediální pes už po něm neštěkne, dokonce ani ten Blesk už o něm nepíše, aby tak varoval jiné (zatímco teď píše o lobbyistovi Janouškovi a jeho vile v Zadaru, aby p.t. čtenář viděl, jak se dá žít, když si to člověk umí zařídit), Vlasta Parkanová vysublimovala zcela. Kalousek si oddychl. Podle nejnovějšího vývoje se zdá, že vlastně taky ne, digitální záznamy jsou svině, že…. Ale Pospíšil se tento týden stal pánem našich dní.

Platforma či strana nebo co to vlastně je a jmenuje se to LIDEM, vydává jednu tiskovou zprávu za druhou. Protože jsou ale jati touhou sdělit nám toho co nejvíce, vydávají zprávu pokaždé, když se změní vítr. Takže jsme se dozvěděli, že Pospíšil chtěl peníze a proto je špatný, Pospíšil je dobrý, protože chtěl jmenovat do funkce Bradáčovou. Po informaci, že Pospíšilovi lidé chtěli vyšetřovat Nečase, už LIDEM nevydalo nic a pochopilo, že by bylo dobré se poněkud zklidnit. Pospíšil svůj odchod ustál se šarmem a noblesou a na poslední tiskovce mu dokonce novináři zatleskali, což nebývá zvykem. Všichni, nebo skoro všichni podlehli mediálnímu mýtu o panu Čistém a temné straně Síly. O dění na ministerstvu spravedlnosti nevím nic, spor o obsazení míst státních zástupců nemá kladné hrdiny už dlouho, ale z novinářsko-lidského hlediska mi po Pospíšilovi bude smutno taky. Když jsem něco potřebovala vědět, byl vždy pedagogicky ochotný a vstřícný - na rozdíl od některých mi nikdy nedával najevo, že jsem jen chátra, která ho otravuje. Kdo přijde po něm, bůh suď a vcelku je to vzhledem k mínění veřejnosti o této vládě jedno. Ale dobrou výchozí pozici mít nebude.

Zasedala Rada. Rozhlasová. Pod vedením Tomáše Ratiborského jí to odsejpá neb její jednání je prosto dramatických vzepětí a zámlk. Emoce odešly a tiše za sebou zavřely dveře. Za zmínku snad stojí jen předsedův povzdech, že rozhlas nemá stanici pro mladé. Inu, měl ji a ještě má. Stačí znovu vyhradit frekvenci 100,7 FM rádiu Wave. To, že je po počátečním drivu dnes poloviční a nevyužije hned všechen svůj
potenciál, je ostatně i temnou zásluhou Dany Jaklové, která rozhlasovou radu pod taktovkou ODS vedla šest let a vysílání pro mladé jako přímou konkurenci komerčním rádiím nenáviděla každým svým pórem od jeho počátku. Překlad Radka Vogela, který udělal z antifašistické písně fašistickou, byl poslední ranou. První ranou byla stížnost agilní tiskové mluvčí jihočeského hejtmana Márie Ptáčkové, která byla v tu dobu také radní. Učitelku češtiny nominovalo Sdružení hasičů. Podle ní občané Benešova a Berouna přišli o oblíbenou stanici... Na rádiu Sázava, kam šla Jaklová dělat zprávařku, se skladby pro mladé moc nehrají, možná tak kotlíkářský folk, který si můžou pouštět do ouška trempové v Posázavským Pacifiku. Ale na rádio pro mladé je stále šance.

Poslanci slovenského parlamentu odvolali z funkce Miloslavu Zemkovou, ředitelku Rozhlasu a televize Slovenska. Slováci, daleko více než čeští politici, mají k veřejné mediální službě ambivalentní vztah. Nejsou si jisti, jestli to má být služka a tlampač jejich názorů, nebo silné a nezávislé médium. Služka jedněch, kteří Zemkovou jmenovali, se těm druhým logicky nezdá.

Slováci jsou trochu temperamentnější a tak za první Ficovy vlády nechal tehdejší ministr kultury Slovenskou televizi vyhladovět, ve snaze ji zkrotit, místo toho, aby ji krmil. Její ředitele neurotizoval – kvůli privátním zájmům ministrových blízkých. Zkrotit se nedala. Neoliberální komsomolci, vědomi si nepřátelství svobodného trhu bez přívlastků vůči jakékoliv veřejné službě, sloučili televizi s rozhlasem, za Radičové vlády už jen katastrofu doklepli a do čela si postavili (tehdy dočasně ustavenou) Zemkovou, kterou později ve funkci potvrdili. Zemková si ohlávku, na rozdíl od Hrehy a Nižňanského, nasadit nechala. A jak už to tak s politicky dosazenými šéfy bývá, při změně vlády se mění. Ambiciozní Zemková na to dojela právě teď. Jestli povede „estevečku“ bývalý šéf Markízy nebo bývalý šéf stanice TA3 (kterou Fico chválí), to teprve uvidíme a za stávající situace je to jedno. Pokud se ale nezmění Ficův postoj k zákonu o RTVS, k poplatkovému zákonu a dluhům, které v televizi zbyly po všech předchozích vládách počínaje Mečiarovými, pokud opět si Ficovi developerští kamarádíčci budou chtít vydělat na stavbě skleníku u Dunaje a na privatizaci Mlynskej doliny, Slovensko ztratí televizi veřejné služby nadobro. Jediná záchrana STV i celé RTVS je v totálním oddlužení a mimořádné masivní státní dotaci spolu s bleskovým přepsáním „zástrčkového“ zákona za inteligentnější předpis, zajišťující televizi pozici největšího investora slovenského mediálního trhu. Ve jmenování opravdu nezávislého ředitele. V omezení exekutivních ambicí radních. Odborníci na napsání zákona stále jsou, i když ne v Bratislavě, ale v Praze. Riaditeľov je ale už málo.

Nejen v Blavě má silná a nezávislá mediální veřejná služba problémy.

Pobouření nad úniky informací o národní bezpečnosti, zveřejněné pak v New York Times a dalších sdělovacích prostředcích, vedlo americkou zpravodajskou službu k zavedení nových pravidel, jejichž cílem je omezení - a trestání – úniků. Hlavním nástrojem je útrpné právo vládních úředníků na detektoru lži.

New York Times mezitím zavádí zpravodajský web v čínštině.

A čínský národní regulátor - Státní správa rozhlasu, filmu a televize vydala oznámení o kampani proti neetickým praktikám v médiích, která se zaměří na tři oblasti:jednotlivce, kteří se falešně představují jako investigativní novináři,novináře, které obdrží peníze za rozhovory a články nebo je vyžadují mediální organizace, které se angažují v korupčních praktikách.Oblíbenou kratochvílí čínských bloggerů je zvyšování čtenosti vyvoláváním paniky falešnými zprávami. Připočteme-li si k tomu jazykovou shodnost s ideově nepřátelským Tchajwanem a vlastní vnitrostátní opozicí, spolu s naprostou nepřehledností čínského webu a vzrůstající komercionalizací a bulvarizací, která fascinuje zejména čínskou mládež, je na problémy zaděláno. Zprávy tvářící se jako vládní, vládní být nemusejí. Mnozí to nepoznají, protože za celý život nepoznali jiné než státem schválené informace. Jejich odolnost sofistikovaným technikám PR je nulová. Bohatost domácí kultury nahrazují u mládeže japonská manga a v USA inspirované sitcomy a soutěže. Serióznost informací mnohdy není jak ověřit. A státní regulace elektronických médií a internetu zvlášť je v dnešní globálně zesíťované době zoufalou a směšnou snahou, která nemůže nést výsledky.

Problém s online mládeží nemá jen miliardová Čína.

Stále více teenagerů skrývá své online aktivity před rodiči. Tvrdí to alespoň průzkum chování amerických teenagerů na internetu, podporovaný antivirovou společností McAfee. 70 procent amerických dospívajících v roce 2012 skrývalo své online chování před svými rodiči, zatímco v roce 2010 to bylo pouze 45 procent. Průzkum zjistil, že 43 procent dospívajících navštěvovalo herní simulace násilí, 36 procent sex on-line, a 32 procent si prohlíželo nahé fotografie a pornografii. Průzkum také ukázal, že 73,5 procent rodičů důvěřuje svým dospívajícím dětem, že nenavštěvují nevhodný obsah. Víra hory přenáší a nicnevědoucí jsou ti nejšťastnější…

Vatikán si najal, ve snaze vylepšit svou komunikační strategii uprostřed úniků informací o papeži, jako mediálního poradce zpravodaje Fox News v Římě, Grega Burkeho. Burke je členem konzervativního hnutí Opus Dei. Podle svých slov nechce nahradit vatikánského mluvčího Federica Lombardiho, ale má Svatému stolci „poradit, jak utvářet své poselství“. Gratulujeme.

Jeden námět se nabízí. 55 procent novinářů na celém světě používají Twitter, Facebook a příběhy z online zdrojů, 43 procent si ověřuje existující příběhy pomocí těchto nástrojů, 26 procent používá sociální média k nalezení námětů a téměř každý pátý (19 procent) ověřuje z neznámých zdrojů. 52 procent respondentů řeklo, že jejich zaměstnavatel má stránky na facebooku, zatímco 46 procent má profesionální Twitter profil. Čísla jsou ještě vyšší ve Velké Británii. Prozradil to průzkum studia digitální žurnalistiky Oriella.Evropský soudní dvůr v Lucembursku potvrdil rozhodnutí Evropské komise proti Microsoftu v oblasti hospodářské soutěže, za to, že Microsoft v roce 2004 zneužil svého dominantního postavení na trhu a neposkytl určité informace o svých produktech konkurentům. Soud nyní pouze mírně snížil pokutu z 899 milionů EUR na 860 milionů EUR. Nejnovější rozhodnutí „odmítá všechny argumenty předložené společností Microsoft směřující ke zrušení rozsudku Komise“.

Mudrochova News Corporation uvažuje, že by se rozdělila na dvě části a oddělila by se jeho vydavatelská odnož s The Times, Sunday Times a Sun, WSJ, New York Post a knižní nakladatelství HarperCollins od jeho mnohem větší divize zábavy, zahrnující Fox studio a televizní sítě. Hlavním důvodem pro rozdělení je minimalizace škod po skandálu s hackingem a atraktivita alespoň jedné části Mudrochova impéria pro burzovní investory.

Irácký regulační orgán ve sporu o vysílací licence nařídil uzavření 44 médií v zemi, včetně BBC, Hlasu Ameriky a Američany financovaného "mírového" Radio Sawa. Regulátor média varoval, že se chystá vypnout jejich služby, protože nezaplatili licenční poplatky.

Obchodní dohoda „proti padělání“ (ACTA) utrpěla další porážku v Evropském parlamentu, když Výbor pro obchod hlasoval proti dohodě. 19 poslanců bylo proti a 12 hlasovalo pro. Klíčový výbor doporučil Parlamentu na hlasování v červenci dohodu ACTA odmítnout. Evropská Komise podala navíc žádost k Evropskému soudnímu dvoru o předběžný výrok, zda dohoda je kompatibilní s právem EU.

A to je dobře.

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková