Kdo nezná řeckou mýtologii, nechť zví, že Skylla byla vražedným vírem a uniknout ji bylo možné pouze do náruče Charybdy, také odporné, vražedné nestvůry.

Jak jinak lze nazvat momentální nápady konzervativce Nečase na zavedení 19oprocentní sazby DPH na všechno (a jen na uklidnění cosi trousí, že by se z toho možná, třeba, a kdoví jestli vyjmuly léky, knihy a periodika). Tentokrát pod záminkou dlužných zemí eurozóny jako jsou Itálie či Španělsko. A chtějí znovu a ještě více tupě (DPH) získat prostředky a stejně tak tupě (nejlépe plošně) řezat výdaje, zvláště ty sociální.

Skutečnost, že neoliberálové svoji vládní roli nezvládají dokládá stav českých financí. K jejich „úspěchu“ lze přičíst nárůst zadlužení státu na 1,4 bilionu korun (přesněji 1413 miliard). Jen Topolánkovy a Nečasovy vlády od roku 2006, kdy převzaly moc, úsporně a očividně i úporně rozšířily tento zásek o 600 miliard korun.

Experiment s rovnou daní snížil příjmy státu – kde jsou výsledky, o nichž tito pánové tvrdili, že podniky a podnikatelé budou radostně platit daně? Naopak výběr přímých daní se snížil – firmy a majitelé samozřejmě pilně optimalizují a na neoliberální ideové haraburdí zvesela kašlou včetně argumentu každého nedomrlého pravicového ekonoma v podobě dávno překonané a neustále se podsouvané  tzv. lafferovy křivky. Tyto vlády podsekly příjmy státu i zastropováním sociálního a zdravotního pojištění. Dokonce zavedly pro movité degresivní daň, což je opravdu evropský unikát.

Už dávno – opakuji to pro naivky – neplatí, že by se koaliční vládní uskupení pravicových stran zabývalo potřebami obyvatelstva. Řídí se „požadavky trhu“ a investorů. Jinými slovy bankami, nadnárodními investory a samozřejmě  ratingovými agenturami. Čili finančním strukturám, které zapříčinily zdlouhavou ekonomickou a následně hospodářskou krizi , srovnatelnou jen s Velkou krizí 30. let minulého století. Zejména ratingové společnosti, soukromé firmy, nikým nevolené, nyní drze určují státům jejich ekonomickou politiku – především krájet na veřejných službách a šetřit na sociálních výdajích. Tyto firmy přitom na krizi vydělávaly vydělávají stamiliardy dolarů a nyní brutálně a bezskrupulózně vydělávají znova tím, jak trhají i řecké, italské a španělské dluhopisy (tím jak rostou úroky, ničí jejich finanční stabilitu tuplovaně). Nyní již drze diktují i Spojeným státům, jako Moody's či Standard & Poor's. Kapitalismus bez regulace se tak dostal do začarovaného kruhu. Odskákat to však musí obyvatelstvo, které krizi ani dluhy nezavinilo.

Ostatně Nečasova vláda a zejména ministr financí Kalousek lhali od prvopočátku. Mystifikovali  obyvatelstvo o řecké lži, a stejně tak lhali o daních, které nebudou zvyšovat. Lžou nyní o tom, jak je nutné oslabit průběžné důchody ve prospěch kapes majitelů a manažerů soukromých penzijních fondů.  Jen tím vytvoří sekeru v rozpočtu za desítky miliard korun ročně!!! Lžou o tom, jak je nutné nastavit nadstandad – a hlavně vybrat peníze z kapes pacientů ve zdravotnictví. A v neposlední řadě lhali a lžou i v takovém detailu, jako byla povodňová rovná daň. Její přebytky chce totiž rozpustit ve státní rozpočtu a ne na prevencí povodní.

Současné zadlužení státu je jistě problém. Ale dá se zvládnout klidněji a to bez tak strašlivých dopadů na střední a zejména chudších vrstvy. Nikoliv plošnými škrty (ve školství – máme snad mít tupost i jako formu vzdělání?) nebo bezohledném zvyšování DPH bez analýz jejich dopadů. Naopak je nutné zavedení progresivní daně.  Jenže přímých daní se kabinet vyhýbá jako čert kříži. A hlavně, kromě zdanění hazardu, je třeba zavést pořádek do veřejných zakázek. To ovšem je v případě této vlády protimluv, její členové a jejich straníci na nich přece bohatnou!

Nehorázností zvýšení DPH na 19 procent a jejich dopady na chudší se už okoralý kabinet ani netají – stačilo si poslechnout ministra zemědělství Fuksu (ODS). Zdražení potravin bude tvrdé a obchody již dávají najevo, že prostor pro snížení marže už nemají. Takže daň promítnou do cen. A stejně tak se zvýšená DPH promítně do všeho, nejen potravin, ale i do bydlení, služeb, energií, vodného a stočného.

Tento konzervativní kabinet ovšem s klapkami překonaných ideologií minulého století nemůže a ani nechce asociální politiku měnit. Svědčí o tom chaotické tzv. reformy, připomínající čínskou ideologii „Velkého skoku“ za panování velkého kormidelníka Mao ce-tunga, v české verzi kalouskoismus. To vše nekompromisně, bez efektivního dialogu s opozicí či sociálními partnery.

Proto je třeba zkorumpovaný a kauzami prolezlý Nečasův kabinet co nejdříve odstranit.

Pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda