Kam se podíváte kdekdo dluží, lidé, firmy, města, vesnice,  státy, kontinenty. Dluhů už je tolik, že je nutné půjčovat si  na jejich splácení a vytvářet dluhy nové.  Lavina dluhů se valí světem a nabaluje na sebe další.  Kdy a kdo ji  zastaví  a kdo z  laviny „živý“ vyvázne?  Proč lidstvo uvízlo v lavině dluhové pasti a čeká na ekonomické mesiáše, kteří  je z ní vyvedou?  Spravedlivé by bylo, aby to za trest  odčinili ti, kteří nás do finanční a následně hospodářské krize dostali. Tito představitelé finančního světa se však  nad takovouto  „naivní spravedlností  pousmějí:  “Dělali jsme jen to, co nám političtí představitelé umožnili a ty zvolila většina z vás, tak hoď kamenem, kdo není bez viny.“  

Jak má však dnes běžný volič poznat to, co ve volebních slibech nikdy nenajde, když  navíc obsáhlé programy stran nečte a nechá se hýčkat mediálním volebním divadlem? To mu v Česku už několik let úspěšně vtlouká do hlavy, že jedině vláda  pravice je dobrým hospodářem, zatímco levice jen rozhazuje. Volič  se ve víru afér nezajímá, která vláda byla skutečně ekonomicky úspěšnější a která méně a lehce spolkne volební návnadu,  že cestu k prosperitě a tudíž i k jeho blahobytu,  zaručí postupné snižování daní, které rozhýbe a oživí ekonomiku.  Nedochází mu, že právě i tato návnada má podíl na čísle  209 miliard korun, tolik totiž bude činit schodek státního rozpočtu na příští rok.  A titíž politici, kteří bez zaváhání systematicky zbavovali veřejné finance  v řádu stovek miliard korun snižováním daní a přitom se zaklínali jejich nápravou  dnes volají po rozpočtové dietě. Vůbec se nehlásí k účtu  za své daňové experimenty, které prokazatelně směřovaly na pomoc nejmajetnějším skupinám. Doplatili na  ně ti finančně  slabší.  

Pokud si to volič  uvědomí, pak platba  ve formě volebních lístků by měla  být spravedlivější.  

Jana Kašparová