Účastníkem této podivné polední seance byl mimo jiné soudruh Kováčik, ale také slečna Kočí a mladý muž Gazdík. Je to svým způsobem skoro neuvěřitelné, že tito, a jim podobní lidé, rozhodují o našich osudech a o naší budoucnosti. A to doslova. Se sebevědomím, sobě vlastním, vedou debaty o daních, důchodech, zdravotnictví, ale stejně tak i o mezinárodní politice a vlastně o všem. Tématem byly tentokráte i hříchy Saši a stupňující se tlak Mirka, jinak též členů vlády a úžasné K 9. Mlácení prázdné slámy on-line a pořád dokola.

Masivní mediální manipulace zaplňuje doslova celý prostor. Co není v televizi neexistuje. Donátoři parlamentních stran si v zákulisí tiše mnou ruce. Hloubku rostoucí krize překryjí různé aféry a aférky. Proti korupční vláda rozpočtové odpovědnosti nám mezitím předvádí své eskapády.Občas to okoření i nějaká rozverná mystifikace, což se dá také přeložit slovem lež. A tak vlastně nevíme, co je myšleno vážně, co jenom jako a co je jen pokusným balónkem. V rychlém sledu pozorujeme variace metody pokus-omyl. A když už je toho příliš, tak se jakoby náhodou spustí další kouřová clona. To podstatné se odehrává za kulisami. Ekologická super zakázka, dokončení několika posledních privatizačních příběhů atd. A pak? Pak už nic. Konec komedie. Účet zaplatíme my všichni.

O předvídatelnosti a stabilitě daňového systému, jakož i o důsledné vymahatelnosti práva, nemůže být ani řeči. Je to jenom hra na demokracii. Neparlamentní opoziční strany a občanské iniciativy zatím nejsou zakazovány, jenom nejsou vpuštěny do vykolíkovaného prostoru. Není jim umožněno se utkávat s partou vyvolených. Rušilo by to jejich klid na práci pro naše blaho. Ptát se na hospodaření státních a polostátních firem? Na armádní zakázky? Na vyvedené peníze z důchodového účtu? Na zdroje z prodejů státního majetku? Na sanace bank? Na anonymní akciovky? Na financování parlamentních politických stran?

Na různé rádce a poradce rozeseté na všech úrovních státních institucí? Ale jděte s tím někam! Teď se přeci reformuje! Problém není v tom, jak vysoká či nízká bude ta či ona daňová sazba. Základní otázka zní jinak. Umí náš stát vybrat daně, ale i zdravotní a sociální pojištění, a umí s nimi pak efektivně, spravedlivě, hospodárně a solidárně nakládat? Nekončí část našich daní v neveřejné sféře u Dalíků, Řebíčků, Hávů, Janoušků a dalších? Nekončí na černých fondech parlamentních politických stran? Ony pak mají nekonečné zdroje a absolutní mediální prostor. Ony, jejich béčkové formace, jejich nastupující dorost a bílí koně. Je to věčný mlýnek na moc a peníze.

Naše úchvatná veřejnoprávní televize funguje jako aktivní součást tohoto mocenského komplexu. Ostatně Radu České televize volí poslanci z řad stranických nominantů. Kruh se uzavírá. Nemělo by veřejnoprávní médium hájit zájmy veřejnosti a práva? Polovina oprávněných voličů nevolila parlamentní politické strany. Buď nevolila vůbec a nebo volila jinou alternativu. A navíc – Ústava ČR přeci zaručuje rovná práva a otevřenou politickou soutěž. V České televizi to zdaleka neplatí. Je to všechno jenom hra, mystifikace, chcete li. Platíme to nejen našimi daněmi, ale i koncesionářskými poplatky. Chceme být klamáni a ohlupováni? Kdo ví? Možná, že ano.

Tak mě napadá, že ideálním ministrem obrany pro Kalouska by byl Topolánek. Je z ODS, je absolventem vojenské školy a má zkušenosti, vždyť ještě nedávno šéfoval Evropě. Byla by to hezká ukázka našeho absurdistánu, co myslíte?

Petr Havlík