Ze všech stran slyšíme, že dopravní infrastruktura se v Česku buduje extrémně draze. Proto, že si zakázky rozděluje stále stejný okruh dodavatelů, kvete korupce, a tudíž neexistuje opravdové konkurenční prostředí a tlak na nižší cenu? Nebo proto, že máme jednu z nejhustších sítí dálničních přivaděčů, což stavby velmi prodražuje? Z obou důvodů.
Je ale naprosto nemyslitelné vydírat ty, kteří využívají zpoplatněné silnice a dálnice k tomu, aby uživili své rodiny a ze svých daní také nenasytný stát. Nejde o ty dvě stovky, dnes tolik stojí lístek do kina, jde o princip. Co třeba platit až poté, co ministerstvo dopravy potrestá všechny, kteří nařídili utratit peníze za expertní posudky, kterými se pak vůbec nikdo neřídil? To není apríl. Ministři Šimonovský a Řebíček nerespektovali doporučení a rozestavěli méně potřebné úseky dálnic a silnic. Dnes není na jejich dostavbu, hrozí také ztráta možnosti čerpání peněz z evropských fondů na tyto stavby. Nebo co kdyby ministerstvo dopravy alespoň zveřejnilo, jaká opatření k zamezení plýtvání přijalo? Nikdo se tím na ministerstvu nezabývá? No jistě. Vždyť přece půjde vytáhnout peníze z kapes daňových poplatníků, kteří se na nové silnice budou skládat po dvou stovkách jako na Národní divadlo. Pokud si ovšem chceme dát něco jako „Národ sobě“, nebyl by lepší dárek balíček opatření, kterými ministerstvo dopravy zastaví mizení miliard v černých dírách předražených staveb silnic a železnic? Anebo další ještě lepší dárek, pokud by vláda měla málo fantazie: výměna neschopných manažerů, kteří vesele vydělávají na tom, že státní firmy, které řídí, prodělávají? Anebo dokonce výměna těch, kteří daný stav zavinili? Tu ovšem mohou vyvolat pouze občané ve volbách.
Každopádně, dokud neuvidíme alespoň nějakou snahu o nápravu, požadavek abychom vytáhli z kapsy každý další dvě stovky, když ti, kteří za dopravní stavby zodpovídali, promrhali stovky miliard, je naprosto nemravný.
Radek John