Novum je to otevřené obíhání politiků koalice. Předseda vlády si zve kandidáty, aby mu v tichu jeho pracovny představovali své projekty?  Proboha, proč? Neměl by se zabývat svou vlastní rozpadající se koalicí? Co je mu potom? Udivenému zděšení novinářů se nelze divit. Novinářská kultura není kulturou sloužících moci, ale kulturou sloužících veřejnosti. Veřejnou službou.

Bohužel, Nečasem takto označkovaní   kandidáti tím nejen dali zapravdu těm, kteří tvrdí, že volba je zpolitizovaná, ale zkomplikovali si tak život v případě, kdyby byli náhodou zvoleni.  Ředitel televize musí mít autoritu svých podřízených. Autoritu si i profesionál buduje těžko. Ztratit ji může během jedné jediné minuty v poslušném předklonu. A tak kromě informací,  kdo z kandidátů je „koněm“ pražské developerské mafie a chce prodat pozemky České televize na stavbu mrakodrapů (Pankrácká pláň je jedinou lokalitou v Praze, kde se dají stavět budovy i vyšší než 100 metrů),  nebo kdo za kým stojí, či kdo komu psal projekt (František Lambert je jedno z pozoruhodných přiznaných jmen, ta nepřiznaná jména jsou ještě horší), se ještě zcela veřejně debatuje o tom, kdo byl a táčkách u premiéra a kdo u kterého poslance. Všem, kteří to byli ochotni přiznat, anebo na které to prasklo,  to připadá normální.  Abych to shrnula do jedné věty – tak to tu ještě nebylo. Ať už by vyhrál kdokoliv, do konce jeho mandátu, ať už bude dlouhý jakkoliv,  se nezbaví politického stínu.  Nemá být ČT nezávislá? A nemají se muži „v čele zástupů“ chovat jako chlapi? Politici svou nemístnou snahou !mít média pod kontrolou!  problematizují i postavení sebe sama.

Řešení je jen jedno. Tuhle volbu zrušit. A začít znovu. S čistým stolem. S novými tvářemi.  Bylo by to dobré řešení pro kandidáty i pro politiky.  Přiznat si, že jsme něco zrovna nezvládli je pořád lepší, než tlačit něco „na sílu“. Kandidáti, byť jsou mezi nimi, nepochybně, i dobří manažeři,  by měli být první, kteří by se proti něčemu takovému měli postavit. Nikdo z finalistů nenašel odvahu. Zkouškou hrdosti neprošli.

Média ovšem, kromě volby samce alfa, také smutnila. Hodně smutnila. Zejména taková televize Nova. Po  jejích zprávách vlhko kapalo i z obrazovek. Prvně to byl sáhodlouhý seriál o nešťastnici, která zabila své děti a pak se pokusila zabít sebe. Dozvěděli jsme se srdcervoucí příběhy o tom, že XY pobyla na tomto světě jen malou chvilku, jak se jevila sousedům, lidem, co ji znali, i lidem, co ji neznali. Jak se jevila odborníkům všeho druhu, kteří ji neznali, v životě ji neviděli a do té doby jim byla lhostejná.

A když už se zdálo, že téma je vyčerpáno, havarovalo letadlo s hokejisty. Ano, uznávám, že hokejisté před svou smrtí těšili spoustu lidí a měli své fanoušky. Ale to, co se odehrávalo v televizích v Praze i v Moskvě, bylo velmi neuvěřitelné. Dva týdny jsme poslouchali slzy, deroucí se skrz přenosové družice, provázené černobílými zpomalenými záběry hráčů. Jen ta Armstrongova trubka tentokrát nezazněla. Známý intelektuál Jaromír Jágr atmosféru zdůraznil tím, že  havárii přirovnal k Lidicím. Vskutku výstižné a inteligentní. Srdečně gratulujeme.
Nova se dokonce rozhodla, že opakování je matkou moudrosti a tryznu z hlavních zpráv zopakovala ještě ve sportu. Ovšem slovenské televize českou Novu přetrumfli. Ti dávali pohřeb Demitra na dvou programech.  

To v Británii mají jiné starosti. V Guyaně chytil tým britských biologů z Cardiffu během expedice do džungle více než 5 metrů dlouhou, 100 kilogramů těžkou a téměř 70 cm tlustou anakondu. A  turista, který se údajně pokusil otevřít dveře letadla ve výšce  36.000 stop proto, že si myslel, že je v leteckém trenažéru,   byl zatčen. Duševní poruchu mu ale asi soud uvěří. Média mu uvěřila, že si na letišti dveře nespletl.

Ministr kultury Velké Británie Jeremy Hunt nemá rád budoucnost. Vyzval vyhledávač  Google k blokování stránek, které obsahují materiál porušující autorská práva, z výsledků vyhledávání. Nejspíš se přidá Vatikán s už staletími prověřeným   fíkovým listem a Čína s cenzurou pomluv  předsedy Maa. Jak se liší britský ministr v cenzurování informací od diktátorů, kterým britská diplomacie uděluje ponaučení z demokracie? Facebook jde přesně opačnou cestou. Informace, které sdílíme, nejsou nebezpečné, pokud všichni sdílí to, co sdílet chtějí. Takže vězte, že odteď tato sociální síť umožňuje uživatelům sledovat příspěvky  a zdi cizích lidí, které mezi „přáteli“ nemáte.

Koneckonců, ve středověké vsi na sebe taky věděli všichni všechno.

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková
novinářka