Bena Kurase si vážím, dá se říci, že jsme přátelé (alespoň já ho za přítele stále považuji, ale ono je přátelství často značně vrtakovu záležitostí - například ti, které jsem zrovna tak považoval za přátele, a kteří se za Nečasovy vlády vyšvihli do úřednických pozic, propadli politické korektnosti a získali pocit, že je mé současné názory a spojení se mnou může nějak kompromitovat, pročež mi neváhali napsat, abych odstranil naši společnou fotografii z mého blogu a podobně). Ale ne tak Ben Kuras.

Ten mi ještě nedávno, kdy se mé názory s těmi jeho začaly jaksi rozcházet, nejprve takřka "otcovsky" domlouval a jako "zkušený mazák" mi radil, jak psát nebo spíše jak nepsat. Myslel to se mnou dobře a já si jeho rad vážil. Zřejmě jsem se nepoučil, a tak přešel od rad k veřejným šťouchancům či útokům (nařčení z antisemitismu je spíše útok než šťouchanec). Tento můj článek ale nebude o tom, že bych mu chtěl jeho šťouchance a útoky vracet, už jen proto, že čtenáře nemusí naše veřejná výměna názorů zajímat. Bena Kurase navíc chovám ve zvláštní úctě, ostatně, byl to on, kdo mne v mnohém inspiroval a komu lze v českých poměrech děkovat za průkopnictví v upozorňování na nebezpečí EU, islamizace či orwellizace a tento jeho přínos nehodlám nikterak popírat či umenšovat. Jdeme jen každý jinou cestou a já si vybral téma, které Kuras jako konvertita k judaismu přirozeně považuje za citlivé. Svým způsobem se mu proto nedivím, že některé věci není schopen a ochoten nahlédnout a ty, kteří toho schopni jsou, pak nálepkuje.

NOVÁ HVĚZDA EVROPY?

Ponechám stranou to, že Kuras zesměšňuje práci Mladé pravice jako spočívající "převážně v chrabrých diskuzích blogosféry" (jakoby chtěl naznačit, že kromě článků jsme ničeho jiného nedosáhli a nic jiného nepředvedli). To nezní jako příliš přesvědčivý argument od někoho, kdo celý svůj život bojuje proti levici - taktéž pouze perem. Dělá to přitom výtečně, protože v psaní je Kuras nenahraditelný. Jen jednou kandidoval, ale spálil se, a tak se k psaní zase vrátil. Osobně jsem tomu rád, lepší Ben Kuras píšící (i za cenu, že bude psát kriticky o mně), než Ben Kuras ztracený v nekonečných chodbách Evropského parlamentu. Tam by ho byla škoda.

Ben Kuras proti nám staví (a nám za příklad dává) nizozemského politika Geerta Wilderse, jako bychom ho neznali. Toho Wilderse, kterého jsem chtěl pozvat do České republiky a taky jsme ho pozvali, ale nevyšlo to. Bylo to extrémně komplikované, už jen najít nějakého politika, který by tuto návštěvu zaštítil a vzal si ji takříkajíc na triko, byl problém. Obvolal jsem několik politiků, většinou ale nenašli odvahu a když našli (Železný), tak byl zase problém na straně Wilderse, který si kladl nelehké podmínky. Nakonec byla Wildersova návštěva na spadnutí, nebýt reakce politicky korektního (rozuměj: zbabělého) tehdejšího předsedy Senátu, který vše zmařil a senátorovi a svému spolustraníkovi Oberfalzerovi, který jediný se Wilderse odvážil pozvat, návštěvu nizozemského politika v Senátu zatrhl. Vždy mě štvali politici, kteří nemají odvahu, ale ještě více mne štvou tací politici, kteří v mindrácích z nedostatku vlastní odvahy ještě škodí těm, kdo odvahu mají. Geerta Wilderse nám tedy Ben Kuras doporučovat nemusí, spíše nám měl v té době, kdy jsme jeho pozvání organizovali, pomoci. Tehdy ho to ale příliš nezajímalo.

Ale když už jsme u toho Wilderse, napíšu to, čímž se zřejmě dostanu k podstatě věci a k vysvětlení, proč Kuras Wilderse s takovou naléhavostí klade za vzor. A to je ostatně i důvod, proč píši tento článek - nechci prvoplánově polemizovat s Benem Kurasem, ale chci nakousnout téma, které Kuras sám takto nadhodil. Přiznávám totiž bez mučení, že můj vztah k politice Geerta Wilderse se od kritického obdivu v době, kdy jsme jeho návštěvu organizovali, změnil k spíše střízlivému postoji v současnosti. I tak jsem ale ochoten podílet se na jeho opětovném pozvání, na kterém pracujeme.

V čem se můj názor změnil? Dlouhodobým sledováním zahraniční alternativní politické scény (tedy těch pravicových stran, které naše média tak ráda označují za extrémní, krajní nebo radikální a které převážně staví na kritice islámu, přistěhovalectví a multikulturalismu a teprve poslední roky se jim daří pronikat do parlamentů) se nemohu zbavit dojmu, že tyto strany a hnutí jsou poslední dobou na můj vkus až příliš ve vleku Izraele a jeho politiky, příliš akcentující izraelskou agendu. Geert Wilders je toho ukázkovým příkladem a to je přesně důvod, proč ho Ben Kuras tak vyzdvihuje (chválí ho, že se zřekl antisemitismu a antisionismu) a proč já jsem naopak opatrný.

Rozvádět to nebudu. Ten, kdo Wildersovo počínání v čase pozoruje, dobře ví, že v Izraeli má nejen spojence (což může být do jisté míry pochopitelné), ale nejspíše i rádce, protože se na evropského politika až nečekaně razantně zabývá záležitostmi, které by ho zajímat nemusely (například se vyslovuje pro podporu výstavby na západním břehu Jordánu a podobně). Neustále cestuje do Izraele a do evropského politického prostoru přináší otázky a témata úzce blízkovýchodní, čímž vzbuzuje dojem někoho, koho Izrael (coby nově stoupající politickou hvězdu předznamenávající posun Evropy k novému druhu pravice) využívá pro své PR.

Nepíši přitom o dojmech, některé postřehy mám z vlastní zkušenosti. Když jsme se například dostali při nedávné Wildersově návštěvě v Berlíně (skrze známost s členy z Wildersova týmu) do centra Wildersova štábu a měli možnost mluvit s lidmi z politikova nejbližšího okolí, probíhala zde zrovna schůzka se zástupci Izraele (nevím přesně, zda šlo o členy izraelského Knessetu nebo jiné emisary). A pár minut poté Wilders ve své řeči hřímal o potřebě bránit Izrael. Ještě před ním, jako předskokan, řečnil na pódiu izraelský poslanec Cohen. Protože trochu znám ty, kteří se kolem Wilderse pohybují a tvoří mu jakýsi podpůrný tým, vím také, kolik z nich je radikálně sionistických. A že vztahy s Izraelem jsou dlouhodobé - už v roce 2007, kdy jsem se v Bruselu účastnil polotajné protidžihádistické konference na půdě Evropského parlamentu, kterou připravoval stejný tým, byl jedním z řečníků další poslanec Knessetu Arieh Eldad.

Aby mi bylo dobře rozuměno, nejde mi o Izrael a o to, zda má či nemá legitimitu a zda se má vracet do nějakých dřívějších hranic či nemá. Byť je to problém, který ovlivňuje (nebo spíše otravuje) svět už několik desetiletí a záměrně je jeho řešení oddalováno, nechci se jím zde teď zabývat. Jde mi o to, zda tato nová evropská pravice je či není autentická, když je tak úzce provázaná s Izraelem a slouží jeho záměrům (zdaleka nejde jen o Wilderse, ale také o Filipa Dewintera a jeho Vlámský zájem a další podobné strany). A obávám se, že autentická proto není. Domnívám se, že by se evropská pravice neměla nechat zatahovat do sporů, které se nás přímo nijak netýkají. Pravice tu totiž není od toho, aby řešila problémy Izraele a jeho sousedských vztahů, ale od toho, aby se starala o to, co pálí především voliče v Evropě. Nová evropská pravice, kterou Ben Kuras tolik vychvaluje, podle mne až příliš zabředla do blízkovýchodního hašteření a nechala se zmanipulovat jednou stranou konfliktu, což narušuje její důvěryhodnost. Ano, i já jsem si před časem navrhl triko s na první pohled působivým sloganem "Padne-li Izrael, padne i Evropa", ale dnes mi přijde toto zvolání natolik falešné až kýčovité, že ho nechávám ležet hluboko ve své šatní skříni. Evropa je Izraelem ovlivňována více než si myslí, ale rozhodně by neměla za Izrael ještě bojovat. Boj Izraele není boj Evropy, už jen proto, že boj Izraele není boj o přežití, ale boj o hegemonii v regionu i daleko za region. Nemyslím si, že bychom měli jakkoli pomáhat budovat izraelskou hegemonii na Blízkém východě. Jednak už dávno existuje, jednak nejsem přesvědčen o tom, že je účelná.

KOMU PROSPÍVÁ ISLAMIZACE?

Kritika přistěhovalectví je dnes populární, tvrdí Kuras a má pravdu. Souhlasím s tím a jsem tomu rád, protože mám na přistěhovalectví stejný názor a těší mne, když se z dříve okrajového tématu stává konečně politikum číslo jedna. Evropany tato otázka trápí a proto stále více tlačí na své volené zástupce, aby s problémem, který natropili, také něco učinili. To ale nemá nic společného se sporem o Jeruzalém, o Golanské výšiny, s Hamásem či Fatáhem. Nečiňme z těchto sporů evropský problém a nepřenášejme ho do Prahy, Berlína či Osla, jak to činí Wilders a další.

Chápu ale, že právě proto je Kuras z Wilderse nadšen, dokonce natolik, že mne i před časem přesvědčoval, abychom založili českou pobočku Wildersovy Strany svobody. Nakonec založil alespoň českou pobočku International Free Press Society, což je skupina protiislámsky založených aktivistů z různých koutů světa, kteří Wildersovi a jemu podobným (rozuměj pronásledovaným za kritiku islámu) fandí. Znám tyto lidi a vážím si jich, s řadou z nich jsem se měl možnost osobně seznámit před několika lety právě na zmiňovaném protidžihádistickém setkání.

A v tom je právě ta potíž. Lidé, kteří mi jsou blízcí svým odporem k islamizaci Evropy, zároveň velice silně rozehrávají izraelskou kartu, až přestává být jasné, jaké zájmy vlastně hájí a zda jim jde skutečně o Evropu bez mešit nebo spíše o potírání nepřátel Izraele. Je to hodně zašmodrchaný spletenec zájmů, který vypadá jednoznačně jen na první pohled. Při bližším zkoumání zjistíme, že jednu agendu přebíjí agenda druhá a že některé aktivity vposledku slouží k upevňování klišé o hodném Izraeli a jeho zlých sousedech a k posilování falešného a vykonstruovaného paradigmatu o Střetu civilizací.

Ale řeknu něco ještě provokativnějšího. Ben Kuras kritizuje Mladou pravici a snaží se vzbudit dojem, že zatímco v Evropě zuří islamizace, "nová" pravice v ČR řeší nepodstatné podružnosti (minulost Václava Havla, svobodné zednáře, 11. září jako inside job, holokaust a podobně). Není to pravda. Na problém islamizace upozorňujeme už od roku 2004 a opravdu už nevím, jak na něj upozorňovat více. Od Kurase nás (nebo alespoň mne, budu-li mluvit za sebe) odlišuje to, že pro mne není islamizace jediným nebezpečím, před kterým varuji. Kuras ustrnul v hysterické atmosféře po 11. září a stále věří, že zlí islamisté s bombou v turbanu ohrožují západní civilizaci od dob, kdy narazili letadly do věží WTC. Já na rozdíl od něj nevěřím, že nějací islamisté narazili do věží WTC (a nevěřím na pofidérní mezinárodní terorismus) a problém islamizace se mi zúžuje na otázku přistěhovalectví, multikulturalismu a islamizace Evropy (což je samozřejmě i po tomto zúžení pořád ještě hodně velký malér). Zároveň ale nemohu přehlédnout i další nebezpečí, kterým Západ čelí a kladu si otázku, do jaké míry je islamizace Evropy pouhým vedlejším a nežádoucím produktem pomýlené západní politiky, nebo zda není spíše požadovaným výsledkem něčího snažení. Zda islamizace není pro někoho cíl sám o sobě, uměle vyrobený problém (tím neříkám virtuální problém, ale problém, který nevznikl náhodou, ale byl záměrně vytvořen).   

A jsme u těch spiknutí. "Z kdysi talentovaných a prezidentem republiky obdivovaných novinářů se tu stávají lovci spiknutí zednářsko-globalisticko-bilderbergovsko-americko-imperialisticko-sionisticko-pravdoláskových, která řídí všechny zla světa, i tu islamizaci. Jediným příspěvkem domýšlivých Židů západní civilizaci je podle nich lichva. I za tím norským masakrem (jako za vším) stojí Mosad. Že by antisemitismus? ," píše o mně Kuras a dodává, že jen v jakémsi sebeklamu se označuji za konzervativce. A cituje přitom britského ministerského předsedu Disraeliho.

Chtěl bych mu proto ocitovat jiný Disraeliho výrok. "Svět je řízen zcela jinými lidmi než si představují ti, kdo nestojí za kulisami," napsal kdysi Kurasův jmenovec Disraeli (1804-1881). Britský premiér, původem Žid, o spiknutí v politice lecos věděl. Tento jeho citát z novely "Coningsby" pochází přitom z doby, kdy už byl několik let ostříleným politikem a nelze ho proto považovat za literární výmysl, ale spíše za odraz skutečnosti, kterou Disraeli nahlédl a vyjádření jeho letitých zkušeností. Jako Rothschildův důvěrník k tomu měl bezesporu mnoho příležitostí.

Islamizace Evropy se tu nevzala zčistajasna. Někdo ji naplánoval a desetiletí realizoval. Bojovat proti jejím následkům je úctyhodné (a Ben Kuras tak činí), ale není také na místě se ptát, kdo je za to zodpovědný? S jednoduchým vysvětlením, že "levice", se nespokojím, protože v otázce přistěhovalectví selhaly všechny strany. A s tím je právě ta potíž. Nevěděly si s ním rady zleva zprava, multikulturalismus vychvalovali pokrokáři i ti, co by měli hájit konzervativní názory. I proto si myslím (a v jiném článku se chystám vysvětlit), že nekontrolovaná imigrace musí být ve skutečnosti součástí agendy Nového světového řádu. Musí být součástí plánu. Jinak si tak masivní selhání tolika vlád tolika zemí během tak dlouhého časového údobí nelze vysvětlit. Současný posun k radikálnější rétorice a vzestup nových protiimigračních pravicových stran je pak jen korekcí tohoto plánu, který se v jistých ohledech trochu vymkl z ruky spolu s tím, jak obyčejným Evropanům začala docházet trpělivost. Proto je potřeba poněkud povolit uzdy, ubrat plyn, vsadit na nové strany, ale ty dostatečně názorově a personálně podchytit (aby náhodou nesklouzly k onomu Kurasem zmiňovanému "antisionismu"), zkrátka stále držet celé hnutí pod kontrolou. Tak se vracíme k Wildersovi a spol. a k jeho vazbám na Izrael.

Ben Kuras se také snaží naznačit, že některé mé názory jsou antisemitské. Že má víra ve spiknutí vede k antisemitismu. Jsem na tuto nálepku už zvyklý, dnes k jejímu získání stačí už jen to, když si člověk dovolí říci na adresu Izraele jedinou kritickou větu. Zítra už k antisemitismu bude stačit již jen to, když nebudeme povinně slzet dojetím při zmínce o zaslíbené zemi. To, co Ben Kuras naznačuje nepřímo, ale řeknu klidně přímo:

Současná situace v Evropě (islamizace v důsledku masivního přílivu přistěhovalců a s tím spojená nespokojenost domorodého obyvatelstva) nahrává v prvé řadě Izraeli, protože tak může v Evropě úspěšněji hrát blízkovýchodní kartu a získává tak "argumenty", proč by nás měl spor s jeho sousedy, ač jsme geograficky notně vzdáleni, zajímat. Čím větší bude mít Evropa problémy s muslimy, tím lepší PR pro Izrael, protože díky oné kýčovité zkratce, kterou jsem zmiňoval výše (Padne-li Izrael, padne i Evropa), se v Evropě šíří pocit sounáležitosti s Izraelem proti "zlým" Palestincům.

Od tohoto tvrzení pak není daleko k otázce, zda to, co Izraeli očividně nahrává, není právě za tímto účelem od počátku režírováno. A zda ten, kdo ze situace profituje, za ní ve skutečnosti skrytě nestojí. Byla by to stejná úvaha, jako když americký prezidentský kandidát Ron Paul naznačuje, že Hamás byl ve skutečnosti založen Mossadem nebo když víme, že tolik obávaná Al-Kájda je původně výtvorem CIA (podle Leninova rčení, že nejlepší opozice je ta, kterou sami kontrolujete).

Neděje se něco podobného i v Evropě? Nenaposílal sem někdo hordy muslimských barbarů právě proto, aby Evropu nábožensky, kulturně a sociálně rozvrátil a připravil ji tak na přijetí Nového světového řádu? Nepodněcoval někdo celou dobu přistěhovalectví ze zaostalých muslimských zemí právě proto, že potřeboval vytvořit jakýsi Střet civilizací, který se mu tak hodí pro jeho další plány? Právě podobné otázky si poslední roky kladu, Ben Kuras to ví a vytýká mi to. A vytýká mi to tím spíše, že se ho tyto nepříjemné otázky kvůli jeho víře dotýkají i osobně. O nic víc v našem "sporu" nejde.

Chtěl bych ho ale ubezpečit, že si to osobně brát nemusí. Pro mne součástí spiknutí není. Takto jednoduše věc nefunguje. Mnohem častěji totiž pomáháme cizím zájmům spíše nevědomky, než úmyslně. U Bena Kurase proto věřím, že jde o to první..

Pro Prvnizpravy.cz
Adam B.Bartoš