Vzhledem k tomu, že prezident Klaus byl prezidentským kandidátem ODS a „protilisabonští“ senátoři pochází rovněž z řad ODS, je to právě M. Topolánek, kdo za jejich chování a postup nese hlavní politickou odpovědnost. Nestačí se však k této odpovědnosti jen slovně hlásit, je třeba z ní vyvozovat i důsledky. A to předseda Topolánek a s ním celá ODS bohužel nečiní, naopak spoléhají na osvědčenou taktiku mrtvého brouka, jíž se však celá Evropa oprávněně děsí víc než nesmlouvavé, ale čelně vedené protilisabonské kampaně irského euroskeptika Ganleyho.

Pokud není schopen vyvinout na hlavní aktéry „lisabonského patu“ potřebný tlak Topolánek, je třeba, aby se do hry vložila celá česká politická scéna. Vyzývám proto předsedy demokratických parlamentních stran, aby bez zbytečného odkladu svolali politické jednání s cílem nalézt shodu na způsobu, jak v České republice dosáhnout ratifikace Lisabonské smlouvy.

Považuji v této souvislosti za nutné uvést na pravou míru slova M. Topolánka o tom, že nám hrozí ztráta komisaře v důsledku toho, že i kdybychom snížení počtu komisařů zablokovali jako stát, „neschválí našeho komisaře nepochybně Evropský parlament“. Chci věřit, že se jedná o úlet zapříčiněný neznalostí volebních a jmenovacích procedur v EU.

Evropský parlament totiž neschvaluje jednotlivé komisaře, ale pouze Komisi jako celek. Je nepředstavitelné, že by EP blokoval schválení Komise proto, že by některý stát do ní po právu nominoval svého kandidáta. EP by v duchu své politické tradice určitě nebyl tím, kdo by bránil ustavení nové Komise, a při jejím schvalování by se řídil výlučně kvalitou jednotlivých kandidátů. Tímto směrem bychom proto nyní, za pověstných pět minut dvanáct, měli napřít svou pozornost a úsilí a neplýtvat energií vymýšlením paranoidních, za vlasy přitažených, konstrukcí, kterak ČR přijde o svého komisaře.