V té době ministerstvo financí sestavilo státní rozpočet, který počítal s růstem HDP 4,8 % - analytici ČMKOS naopak odhadovali jeho pokles kolem 5 % a deficit státních financí přesahující 200 miliard korun. To bylo označeno za skandální strašení a všechna opakovaná varování a propočty ČMKOS byly zpochybňovány a zlehčovány. Dnes jsou odborová čísla nepříjemnou skutečností.
Rozhodně nejde o to, že si nyní odbory hrají v Česku na chytrou horákyni. Otázkou ale je, proč nikdo z renomovaných nezávislých ekonomů nepoukáže na neschopnost ministerstva financí reálně předvídat vývoj ekonomiky. Je opravdu česká veřejnost svědkem nízké profesionality expertního aparátu? Nebo i experti musejí plnit politickou objednávku? Kdyby totiž ministerstvo odhadlo správně, že HDP bude stagnovat, nebo dokonce poklesne, bylo by to přiznání nepovedené reformy veřejných financí, kterou ještě navíc negativně umocňují dopady hospodářské krize.
A tak z toho čiší politický kalkul: rozpočet schválíme a pak se uvidí. Když to nevyjde, pod pláštíkem krize se toho mnoho skryje. A škrtat v sociálních výdajích pak bude velmi snadné.Proškrtáváním a šetřením však cesta k nezadlužené státní kase nevede, ta se také musí něčím plnit. A to, bez ohledu na krizi, jak jinak než rozumnými daněmi. Jenomže mluvit o jejich zvyšování před volbami rozhodně není v módě.
Jana Kašparová