Požadavek prezidenta Klause na vyjednání výjimky z Listiny základních práv EU považuji za ohlušující plácnutí do vody, které nikoho před ničím neochrání. Obávám se, že může maximálně navodit iluzi bezpečí a o to horší by pak mohlo být probuzení do reality. Z výslovného ustanovení Listiny, že její použití nemůže vést k rozšiřování stávajících pravomoci EU, totiž vyplývá, že s Listinou EU nebude moci zajít při regulaci právních vztahů včetně rozhodování Evropského soudního dvora ani o píď dál, než by mohla bez ní.

Důrazně však varuji před rozšířeným tvrzením, že Listina, jakož i evropské právo jako takové nemůže mít zpětnou účinnost (tj. nemůže být retroaktivní). Zákaz zpětné účinnosti (tj. retroaktivity) je sice zásadou uznávanou i v evropském právu, která však není uplatňovaná bezvýjimečně.

Jedním z čerstvých případů uplatnění zpětné účinnosti je rozsudek Evropského soudního dvora ve věci Apostolides, na jehož základě museli britští občané, nabyvatelé zkonfiskované nemovitosti na Kypru, tuto nemovitost vrátit původnímu vlastníku, občanu Kypru. Přestože se spor týkal nemovitosti zkonfiskované v roce 1974, tedy 30 let před vstupem Kypru do EU, vydal Evropský soudní dvůr pokyn použít v dané věci nařízení EU č. 44/2001 o příslušnosti, uznání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Tím byl vytvořen precedent, o který by se sudetští Němci mohli opřít při uplatnění svých majetkových nároků a zároveň tím elegantně obejít české soudy a české orgány vůbec. Pokud by se jim podařilo uspět se žalobou u německého soudu a následně u českého soudu zažádali o výkon rozhodnutí, byl by český soud postaven před hotovou věc a musel by mechanicky konat.

Tomuto nebezpečí, které je na rozdíl od Listiny základních práv EU reálné, lze zabránit jedině dosažením změny uvedeného evropského předpisu. Proto vyzývám vládu, aby nepomáhala prezidentu Klausovi stavět kulisy pro jeho falešnou hru s českými občany i celou Evropou, a raději svou pozornost obrátila k možná nenápadnému, ale o to nevypočitatelnějšímu bruselskému předpisu. Vláda by měla pověřit ministryni spravedlnosti, aby v Bruselu vyjednala změnu uvedeného předpisu v tom smyslu, aby se uznávání rozsudků mohlo týkat jen případů uplatňování práva EU. Tím bylo nebezpečí prolomení Benešových dekretů zažehnáno. Vzhledem k obtížnosti prosazení takové změny by bylo ze strategických důvodů vhodné spojit tuto otázku s dokončením naší ratifikace lisabonské smlouvy. Tím by se šance na úspěch nepochybně zvýšila.