Co je na něm tak jiného než slýcháme od předáků, na které jsme z médií zvyklí? A o koho jde? Tak pěkně po pořádku. Je to člověk, který ve svých čtyřiceti patří mezi nejmladší odborové šéfy, přitom s odborovou funkcí začínal po dvacítce a obhajobě zaměstnanců doslova „obětoval mládí“. Naštěstí jak se zdá vedle svých odborových šéfů v jejich stylu nezestárl. Je důrazný, často velmi nepříjemně otevřený až konfrontační, ale přitom vždy kultivovaný. Na vyjednávání přichází s věcnou argumentací, nastudovanou znalostí problému a přesvědčením že navrhované řešení je výhodné jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Je velmi alergický na ideologické nálepkování vy praví a my leví, ale umí se razantně pustit do obhajoby, když je postavení zaměstnance jako slabší strany zaměstnaneckého vztahu ohrožováno či zneužíváno.
Mně osobně nejvíce zaujalo, že jako jeden z mála odborových šéfů pochopil, že kromě důležitých odborových zbraní - nátlakových akcí, jsou do budoucna odbory závislé na schopnosti stát se součástí firemní kultury a umění vytěžit prospěšné maximum ze spolupráce se zaměstnavatelem.
A teď už konečně kdo je ten anonymní vůdce? Je jím čerstvě znovuzvolený předseda odborového svazu KOVO Josef Středula, pro kterého v přímé volbě hlasovalo přes 90 % delegátů, což je v odborových poměrech neobvyklé. Vše nasvědčuje tomu, že by příštím roce mohl vystřídat ve funkci předsedu největší odborové centrály ČMKOS Milana Štěcha, který má zájem soustředit se jenom na práci v Senátu. Omyl, odpověděl mi Středula, v duchu tak, jak jsem ho popsala, já ještě potřebuji profesionální přípravu a svaz KOVO v době krize potřebuje mě, když v tomto obstojím, pak se uvidí.
Jana Kašparová