Za čtvrteční stávku a veškeré její následky může jednoznačně a plně stávající vláda. Odbory pořádaly, v průběhu posledních 22 let, protesty vždy, když došlo k jakémukoli zhoršení situace zaměstnanců. Je to nejen jejich právo, ale dokonce povinnost. Protesty vždy byly úměrné situaci. To, že se protesty stupňují a nyní dojde k radikální formě protestu, souvisí s tím, že se tvrdě zradikalizovala i vládní politika. Reformy jsou samozřejmě třeba, ale nikoli takové, aby ohrozily sociální situaci značné části veřejnosti. Navíc v době, kdy bují korupce a mnoho peněz, vytažených z kapes občanů, mizí kdesi v „díře“. Je jasné, že se lidé ozývají a že je jich stále víc. Je dobře, že spolu solidarizují nejrůznější profesní a dokonce už i sociální skupiny.
Odborářští předáci v tomto volebním období opustili jednání tripartity - vláda totiž nad jejich požadavky jen zívá. Současná vláda je navíc prvním polistopadovým kabinetem, proti kterému v ulicích demonstrovali i lidé se zdravotním postižením. Ani ti totiž nezůstávají ušetřeni krutým škrtům. Je jasné, že z chování vlády nemohly vyrůst sladké plody. Kdo s čím zachází…Jistí vládní politici se veřejně vysmívali lidem, kteří v minulých týdnech a měsících demonstrovali proti vládní politice. Někteří z nich šli tak daleko, že je nazývali lůzou nebo nemakačenky.
Stávka, která se uskuteční ve čtvrtek, je jen hořkým důsledkem toho, co zasela stávající vláda. Stávka je jen reakcí na akci, nutnou obranou. To, že to ztíží dopravu a zkomplikuje denní provoz mnoha lidem, je tedy vina vlády. V demokratických zemích je stávka brána běžně. Zakazují ji jen diktatury - stávky byly v minulosti zakázány třeba vojenskými režimy v zemích Latinské Ameriky (třeba v Chile za Pinocheta). To by si měli do paměti zarámovat všichni, kteří stávku jako legitimní protest odsuzují či různě shazují - tak to totiž začíná…
Je nutné si uvědomit a pravdivě pojmenovat, kdo je viník a kdo zkoušená oběť, které mocní nenaslouchají, které se vysmívají a jí tak zůstala jediná možnost obrany - jistá forma nátlaku. V době hrubého omezování sociálního státu se opravdu tiše v koutě stát nedá. Pokud vláda necouvne ani před tím, je to vskutku na pováženou.
Pro Prvnizpravy.cz
Andrea Cerqueirová