V posledních mnoha letech s tímto fenoménem velmi profesionálně nakládají různé farmaceutické firmy a hlavně jimi najaté PR agentury. Jde o fenomén vybuzení zvýšené poptávky vyvoláním strachu.

Strach lidí z nemoci a smrti se stal masově užívanou marketingovou metodou jejímž jediným cílem je snaha dále zvyšovat tržby. Nemá cenu se tvářit, že jde o úplně nový fenomén, existuje tu od pradávna. Konečně co jiného třeba bylo prodávání amuletů proti uřknutí, či obchod s hromničními svíčkami. Rozdíl je v tom, že dnešní prostředky jsou často skutečně účinné a rozšiřování strachu je masovým jevem médií.

Před pěti lety šla celým světem vlna strachu před ptačí chřipkou. Státy i lidé nakupovali po tunách antivirotikum, o jehož efektu v tomto případě existovaly mezi odborníky pochybnosti, ale nakonec převážil názor, že je lépe něco nežli nic a předběžná opatrnost je na místě. Po světových letištích běhali tisíce převážně asijských turistů s rouškami. Tehdy jsem jako snad jediný ministr zdravotnictví členských států EU tlumočil své pochybnosti a přemlouval jsem naši vládu ke střízlivým nákupům zásob antivirotik s tím, že za pár let expirují a budeme muset zase zaplatit jejich likvidaci. Prostě vyhozené miliardy, které navíc zatíží i životní prostředí nejprve výrobou a následně likvidací. Částečně jsem uspěl a ušetřili jsme stovky milionů. Nic jsem z nich neměl, jen jsem riskoval krk. Tehdy mě někteří kolegové ministři zdravotnictví zemí EU neoficiálně říkali, že mám asi pravdu, ale oni nemají odvahu na něco podobného ani pomyslet, natož to vyřknout. Ptačí chřipka existuje dál, dál může teoreticky mutovat, ale je to už obehrané téma a přestalo tak mediálně i marketingově táhnout. Je nový virus, tentokrát dostal jméno prasečí. Marketingoví specialisté i média si mohou mnout ruce, neboť „chřipkové“ viry rády a často mutují, mění podobu, a tak až vyčpí prasečí, přijde třeba velbloudí…

Samozřejmě každý nový virus znamená určité zprvu neprobádané zdravotní riziko a s tím se dá opět pěkně marketingově pracovat. Může jít o novou a velmi smrtící podobu. Prasečí chřipka samozřejmě riziko je. Z několikaměsíčních zkušeností však vyplývá, že jde o onemocnění vcelku se nelišící od ostatních obdobných „chřipkových“ virových onemocnění, jichž každý z nás za svůj život prodělá desítky. Tato onemocnění jsou rizikem pro lidi oslabené, kteří trpí nějakou vážnou nemocí, jež sama o sobě ohrožuje jejich život a viróza, nachlazení, angína… pro ně může znamenat zlom mezi pro ně křehkou hranicí dělící život od smrti. Logiku má i chránit ty profese, které jsou nejvíce ve styku s ostatními lidmi a tudíž by sami při onemocnění velmi přispívali k jeho lavinovému šíření.

Tedy očkovat ano, ale bez hysterie a tam, kde to má nějaký význam. To je mé, několik let neměnné stanovisko. Na tom nic nemění fakt, že prezident Obama vyhlásil stav ohrožení. Na jeho místě bych nejspíš udělal totéž. Hysterie šířená médii je totiž jako tsunami, která smete politika, co se jí postaví do cesty. Prostě buď běžíš se stádem, nebo tě udupe. Já se alespoň snažím poukazovat na sofistikovaný marketingový systém, který promyšleně dává „stádo“ do pohybu a řídí jej tak, aby na tom co nejvíce vydělal. Jde o velmi chladnokrevný obchod se strachem.