Ministerstvo dopravy s námi totiž hraje jen další nepovedenou šarádu. Hru na kočku a myš, přesněji řečeno na cestující, kteří se stávají pouhými zajatci a vazaly. A to je na pováženou. Ministr Dobeš na jedné straně říká, že nemá peníze na železnici, a tak bude škrtat a šetřit. Na straně druhé nedávno slavnostně otevíral nový, dvoukilometrový úsek rychlostní komunikace za „bratru 3 miliard korun".

Není jasné, zda je to cena dobrá nebo špatná, ani to, zda byla tato silnice potřebná. Ve srovnání s tím, že miliarda chybí na provoz vlaků, je pak tato skutečnost přinejmenším zarážející a podivná. Peníze, které železnici chybí, ministerstvu stačí na výstavbu pouhého kilometru dálnice.

Jestli tato vláda umí něco dokonale, tak je to brát peníze regionům...

Před zhruba rokem došlo k podpisu memoranda, které řešilo regionální dopravu na deset let dopředu. Tuto, z mého pohledu, smlouvu podepsal tehdejší premiér Fischer, ministr dopravy a všichni hejtmani. Současná vláda rozporuje platnost tohoto dokumentu a rozhodla se, že krajům ze slíbené částky sebere 600 milionů korun.

Chápu, že šetřit se musí, otázka je, čemu lze v této zemi ještě věřit, když ani dokumenty podepsané premiérem neplatí...Rádi budeme racionalizovat regionální dopravu, a taky to už děláme. Nelze však začít racionalizovat v září něco, co má fungovat od následujícího ledna!

Stejné je to s rychlíky, kde se vláda rozhodla původně škrtnout dopravní výkon za 400 milionů korun. Teď snad dojde ke škrtu jen 200 milionů korun v objednávce státu k českým drahám. Tedy v objednávce státu od státem vlastněných Českých drah. Většinou se vlastník snaží, aby se jeho podnik rozvíjel, měl jistotu a věděl, co s ním bude. To možná platí v normálním světě, ne však u nás. Bohužel!

Škrt jedné miliardy pro České dráhy znamená snížení jejich tržeb, možné snížení finančního zdraví firmy a úbytek zaměstnanců. Pokud by došlo v souvislosti s tímto vládním opatřením k propuštění cca 1500 zaměstnanců, bude to znamenat vyplacení cca. 300 milionů korun na odstupném právě těmto zaměstnancům.

Také to bude znamenat úbytek zaměstnanců u firem, které zajišťují doprovodné služby. Nevím, kolik těchto lidí skončí na úřadu práce a v sociální záchytné síti. Nepřeji jim to, bohužel se tomu však mnozí nevyhnou. Kolik bude stát jejich podpora, je teď nejisté, ale nějaký ten stamilión to asi bude. Jaká je tedy ta úspora? No přeci žádná!!!

Náklady sice vzniknou jinému ministerstvu, ale pořád to bude státní výdaj. Dříve byli sedláci schopni pro mez prosoudit celý grunt. Dnes jsme kvůli pseudoúspoře ochotni poškodit vlastní firmu a doslova vyhnat lidi z práce a poslat je na „pracák". Tam jim namísto platu za práci přidělíme státní podporu.

To že nejsme schopni připravit a vytisknout včas jízdní řády, to už je jen smutný konec tohoto příběhu. Možná vysvětlení jsou jen dvě:

a) Tato vláda je šílená
b) Blíží se prodej Českých drah a je třeba snížit jejich cenu.

Žádná z těchto variant mi nepřipadá jako správná.