Pravice se před voličem najednou zaklínala regulací finančního sektoru, slibovala podporu tvorby pracovních míst, zlepšení ve školství a vědě. Velkohubé sliby strategie 2020 stavěly vzdušné zámky konkurenceschopnosti...

Pravice nezklamala. Dělala a dělá to co vždycky. Nic. Zaplatila velkoryse bankám předložené účty a seškrtala to v jiných položkách. Bankéřům maličko stáhla odměny, ale ti si je platí často nestoudněji než předtím. Pracovní místa nepřibývají ale mizí, školám i vědě se bere. Před lokálními krizemi se dokonce strká hlava do písku. Řecko se řeší pozdě, bude to tedy stát víc peněz a bude to víc bolet. Výsledek se dostavil, znovu se platí bankám a finančníci se znovu dušují, že to bylo naposled. Pochopitelně, jen do dalšího průšvihu.

Opatření, která Evropa zavádí, považuje Evropská sociálně demokratická strana (PES) a její frakce v Evropském parlamentu (SD) za nedostatečná. Chce lepší regulaci, pevnější společnou hospodářskou politiku, orientaci na zaměstnanost, koncepční řešení dluhu atd. To je důvodem, proč na úrovni Evropského parlamentu frakce doporučila návrhy odmítnout.

Na straně druhé ale ex post na úrovni národní stejná levice doporučuje návrhy přijmout. Proč? Je lepší přijmout alespoň slabou verzi protikrizové politiky než vůbec žádnou. Je přece jen maličko lepší jezdit pravicovým Trabantem než chodit pěšky. Faktem je, že sedmadvaceti evropských premiérů jsou levicoví jen tři a dva další na odchodu. Neoliberální stíny skutečně formují evropskou politiku. Vše za komického vřeštění ekonomicky nevzdělaných Zahradila a Farage, že krizi se má dát volný průběh, a že lidem bude nejlíp, až se státy o nezaměstnanost přestanou starat a finančníkům se poskytne volná ruka k rozkradení úplně všeho.

Česká republika se v tomto slzavém údolí pohybuje v pozicích od podrazáka, diletanta až po dodavatele nechtěných komických vložek. Zatímco Polsko napravilo svou tristní reputaci z dob strašlivých "Kaczorů" a Tusk s Komorowským zanechávají v Bruselu při polském předsednictví ten nejlepší dojem, Nečas s Kalouskem dělají vše, aby stále připomínali českou ostudu v podání Topolánka a Klause.

Klasickým případem české omezenosti je náš současný postoj k transakční dani. Nečas s Kalouskem vyhrožují zablokováním daně, protože prý zvýší náklady. Ptal se mne švédský kolega, zdali jsou čeští politici skutečně tak hloupí, že nevědí, že ta daň se bude platit tam, kde vybrané transakce probíhají, tedy primárně v Německu a Británii. Že na tom Česká republika docela slušně vydělá, protože se v její prospěch přerozdělí hromada peněz z bohatších zemí. A že tu daň nikdo v cenách finančních produktů nepřerozdělí na české bankovní klienty, protože obyčejné banky ji prakticky platit nebudou. Je totiž adresována jen na vybrané operace.

Odpověděl jsem smutně, že čeští politici tak hloupí nejsou. Jsou ještě hloupější. Z Bruselu si neumí vzít ani peníze, na které dnes mají nárok. Jsou poslední v čerpání evropských fondů. Úvaha, že by na transakční dani země ročně těžila miliardy, je pro ně příliš složitá. Čeští politici raději dále seškrtají zdravotní péči, přiškrtí důchody a vyberou si chybějící peníze od střední třídy. Léta jim to prochází.

Jiří Havel