Ústecký kraj není jen regionem nevzhledných chemiček, důlních jam a sociálně vyloučených skupin obyvatelstva, jakkoli právě tyto faktory život místních zásadně poznamenaly a poznamenávají. Projedete-li kraj celý, několikrát si vzpomenete na slova Rudolfa Hrušínského z Vesničky mé střediskové – „To není země, to je zahrádka“. České středohoří, Krušné hory, České Švýcarsko, Labe, pár obcí, které nebyly průmyslem a těžbou zasaženy nebo zasaženy byly, ale snaží se vzpamatovat. Symbolem kraje by mohl být zámek Jezeří. Ojediněle krásná stavba i přes zdevastovanost impozantní a romantická. Lobkovicové zde měli reprezentativní sídlo s divadlem, zahradami avyhlídkou na lesy a jezero. Dnes jsou z oken zámku vidět jen důlní jámy arypadla. V případě prolomení těžebních limitů by byl zámek zničen, stejně jako malebné město s barokním kostelem Horní Jiřetín.

Zajímalo by mě, kolik procent ze zisku dávají důlní společnosti státu nebo regionu za škody,  které zde těžbou způsobily krajině i obyvatelstvu. Uhlí bylo po dlouhou dobu pochopitelně jedním z mála zdrojů energie, těžba nutná byla. Ale těžební limity nebyly na začátku devadesátých let nastaveny pro nic za nic. Už se možná trochu zapomnělo na to, že první demonstrace proti komunistickému režimu nebyly ty na pražském Škroupově náměstí, ale ty v tehdejším Severočeském kraji. Lidé protestovali proti systému, který jim nebyl schopen zajistit snesitelné životní prostředí. Dodnes tento kraj platí daň za to, že byl obdařen takovým množstvím přírodního bohatství. Počet předčasně narozených dětí je zde dvakrát vyšší než ve zbytku republiky. Je to znečištěním životního prostředí, ale dnes už také skladbou obyvatelstva. Nízká hodnota nemovitostí sem přivádí spekulanty, kteří do levně nakoupených paneláků stěhují ve velkém obyvatele z lukrativnějších částí republiky. Tito lidé pak začínají mít převahu nad původními obyvateli, kteří se zoufale brání a hledají oporu u státu. Pokud jim ji stát nenabídne, podlehnou lákání extremistických stran. Ty sice žádné uskutečnitelné řešení nenabízí, ale hesla mohou mít líbivá. Budeme se divit, až se v příštích komunálních volbách dostanou další obce do situace, v jaké je nyní Krupka. Zde už přímo vedení města využívá sociálně slabých obyvatel k manipulaci s volbami. Sledujeme útok na samý základ demokratického státu.

V Ústeckém kraji žije stále mnoho slušných lidí, kteří zde žít chtějí. Je tu mnoho schopných komunálních politiků. Ti všichni ale potřebují pomoc od státu, od Prahy.  První krok jsme již udělali – nechala jsem s kolegy minulý týden v poslanecké sněmovně zařadit do trestního zákona nový trestný čin – kupčení s hlasy. Je ale třeba udělat mnohem víc. Dát komunálním politikům i policii do rukou prostředky, které nebudou šikanovat normální lidi, ale které napomohou ke zvládnutí nepřizpůsobivých obyvatel – centrální registr přestupků, zpřísnění hygienických norem, zpřísnění podmínek pro výkup železa a barevných kovů. V neposlední řadě však neprolomení těžebních limitů. Chceme-li, aby v Ústeckém kraji převažovali slušní a vzdělaní lidé, musíme jim k tomu vytvořit podmínky,  ne je dále zhoršovat.

Karolína Peake