Jan Kasl: Opencard - eso v rukávě?

25. května 2006 jsem v Zastupitelstvu hlavního města Prahy prohrál další z mnoha hlasování – tohle se týkalo projektu Opencard – a bylo nás 5 proti, 48 pro.

26. ledna 2010 - 07:00

Hlasování v ZHMP jsem prohrál za ty čtyři opoziční roky hodně – ostatně mnohá jsem prohrál i jako primátor za ODS – třeba hlasování o nevýhodné pronájemní smlouvě města na Výstaviště s INCHEBOU či o akváriu na Letné, později o ukvapeném prodeji 34% Pražských vodovodů a kanalizací v režii pánů Bürgermeistra a Paroubka, za primátora Béma pak mnohé prodeje a pronájmy městského majetku, účelové schvalování či naopak neschvalování změn územního plánu, plýtvání financemi na zbytečné projekty jako propagace olympiády v roce 2016…

Pavel Bém se zapsal do porevoluční pražské historie jako velmi schopný manipulátor – oproti Janu Koukalovi, kterého lze označit za otce „zvláštních“ praktik ve fungování městské ekonomiky dokázal Bém v Praze vybudovat komplexní klientelský systém, z něhož dlouhá léta profitoval nejen on. V tomto okamžiku mu ale, zdá se, jeho vlastní dítě přerostlo přes hlavu. Přes tři čtvrtě miliardy stála realizace Opencard – pro mne plastové tramvajenky za dva a půl tisíce korun kus, pro jiné úžasný zdroj obohacení a zřejmě i financování volební kampaně a lecčeho dalšího.

Myšlenka jakési městské „aj dý“ (identifikační) karty se na první pohled mohla zdát zajímavá, a tak také byla Pavlem Bémem 25. 5. 2006 pražským zastupitelům představena v projektu Pražského kartového centra – od přeplacené tramvajenky, parkovací karty, vstupenky do všemožných městských zařízení, vlastně jako elektronická peněženka… s návratností do 6 let, jak iniciativně v diskusi potvrdil finanční náměstek Petr Hulinský z ČSSD.

Proč mám ale mít další platební kartu, když mi jich každá banka nutí několik typů, nemluvě o elektronické virtuální kartě, která plní funkci bezpečné karty pro platby na internetu. A jaký je vlastně rozdíl mezi tzv. kmenovým listem s papírovým čtvrtletním kuponem a tím červeným plastem – výrobně za pár korun, v reálu za dva a půl tisíce. V městské knihovně přece mívali podobnou, sice nečipovou, členskou kartu už dávno, a platit parkování přece mohu běžnou bankovní kartou! A vstup do divadla, ZOO nebo jiné městské organizace funguje na jiném systému než vstupní kartička… smysl má skutečně jenom nějaká forma elektronické tramvajenky a parkovací karty, šetřící papír a umožňující odečítání z účtu a elektronickou kontrolu úhrady.

Chci-li mít elektronickou tramvajenku, proč se nedohodnout s některou z bank či s více bankami…, třeba s PPF bankou, která vznikla z prodané 1. městské banky a město v ní má stále 10% účast, na další funkci jejich debetní nebo kreditní karty… takhle se ptali mnozí z kolegů ED – Jiří Witzany, Olga Sedláčková, Markéta Reedová či Jiří Kaňák…

Vždyť vytvoření autonomního systému Opencard i jeho provozování bude stát obrovské prostředky. Vytvářet komunální konkurenci bankovním kartám je stejný zločin a nesmysl jako mít svou komunální banku. Nakonec 48 zastupitelů, svorně z ODS, ČSSD i KSČM, odhlasovalo vznik Pražského kartového centra…

Následovalo delší období, kdy se o kartovém centru příliš nemluvilo a z pozice nezúčastněného občana se zdálo, že celá akce skončí stejnou blamáží jako městské wi-fi zdarma či propagace pořádání olympijských her v roce 2016 a další šílené projekty – utracením několika desítek až stovek milionů.

Opencard se však ukázala být geniálním nápadem (mnohem efektivnějším tunelem na peníze než největší pražský tunel zvaný Blanka) pro financování potřeb radniční koalice. Výsledek totiž překonal všechna očekávání – po tři roky nekontrolovaný projekt s volně proudícími desítkami milionů za poradenské a marketingové služby zkonzumoval takřka miliardu korun a jeho nedobrovolnými uživateli jsou pouze ti, kteří si chtěli koupit roční jízdenku MHD na rok 2009. Chcete-li platit čtvrtletně či měsíčně, používáte stále stejný systém papírových kupónů. Tak zvané validátory – automaty nabíjející Opencard - jsou umístěny jen na dvou linkách metra a při kumulaci zájmu cestujících 4. ledna zkolabovaly!

Placení po internetu je sice možné, ale pokud si včas nedojedete „dobít“ svou kartu do validátoru, platba se vám vrací a celé kolečko začínáte znovu.

Vlastníkem systému a licence na software a celé řešení je soukromá společnost Haguess, která tak může město vydírat a diktovat si podmínky event. prodeje licenčních práv. Jak je vůbec možné, že takové smlouvy mohla městská rada schválit a příslušní úředníci podepsat? Co dělala radniční legislativa a kde jsou kontrolní mechanismy? Kontrolní výbor zastupitelstva je ovšem posledních 8 let veden spřáteleným komunistou Hoffmanem, uvolněným zastupitelem na plný úvazek. Komunisté na oplátku – jak bývalo zvykem již za dob Koukala – vždy podrží vládnoucí partu, dostane-li se do potíží. Kontrola na pražské radnici je nefunkční dlouhodobě a systémově.

Primátor Bém se snažil shodit odpovědnost na náměstka Blažka, který jistě není bez viny na mrhání veřejnými prostředky, ale open card nikdy nebylo jeho „dítě“. Žádný z politiků nepřijal odpovědnost za neefektivně vynaložené a možná i zneužité stamiliony a neodstoupil. Dotčený šéf magistrátní informatiky Kraus se urazil a odešel z radnice, místo aby byl propuštěn a možná i obžalován; údajně nastoupil jako poradce nového garanta informatiky ve městě – čerstvě jmenovaného náměstka primátora Milana Richtra, celostátně proslulého koncepčním přístupem k pražské kultuře. Ten se si prý iniciativně obrátil na americké poradce z Global payments… je tedy zjevné, že se Opencard posune směrem k elektronické peněžence. Vsadil bych se, že již byla zahájena neoficiální jednání s kartovými specialisty některých bank…

Utracené stamiliony za poradenské služby a propagaci jsou, obávám se, navždy pryč. Jediná budoucnost Opencard je v komplexním systému jízdenek MHD Pražské integrované dopravy, které budou sloužit pro veškeré předplacené jízdné od studentských měsíčních až po roční.

Trochu nákladné za takřka jednu - nenávratnou - miliardu, že?

Jan Kasl



Anketa

Kdyby se dnes konaly v ČR prezidentské volby, komu byste dali svůj hlas?